Vytržení (série Andělé 3) ✓

Kapitola 18: Špatným směrem

JERUZALÉM, IZRAEL • 27. NISSANU 2760

„Takže ty se na toho kluka doopravdy nezlobíš?" zeptala se Izumi Sasukeho.

Seděli na zarostlém břehu říčky ve starém Jeruzalémě a dívali se k obzoru, kde se před chvílí rozdělily cesty dvou padlých andělů. Na obloze, kde byl předtím Sasori ještě zůstal odlesk zlatavého světla a vzduch tím směrem trochu páchl po shnilých vejcích.

„Samozřejmě že ne." Sasuke si ponořil ruku do chladné vody. Křídla i duši měl ještě rozpálené z pohledu na Sasoriho, který si právě zvolil. Jak jednoduché to vypadalo. Jak snadné a rychlé. A všechno jen kvůli zlomenému srdci.

„To jenom, že když Sakura přišla na to tvý příměří se Sasorim, byla z toho tak zničená. My jsme to vůbec nechápali." Izumi střelila očima po Itachim. „Že ne?"

„Mysleli jsme si, že před ní něco tajíš." Itachi si sundal baseballku a podrbal se na hlavě. „Mysleli jsme, že Sasori je prostě čirý zlo."

Izumi zaťala prsty jako drápy. „Příííšera."

„Je málo úplně čirých duší," prohodil Sasuke. „V nebi, v pekle i na zemi." Odvrátil se k východu, k obloze, kde za sebou Sasiho roztažená křídla zanechala stříbřitý poprašek, teď už tam nebylo nic.

„Promiň," prohodila Izumi, „ale stejně mi pořád připadá divný myslet na vás jako na bratry."

„Byli jsme rodina."

„Jo, ale to už je strašně dávno."

„Myslíš, že když se někdo chová pár tisíc let jistým způsobem, musí se tak chovat už navěky?" Sasuke zavrtěl hlavou. „Všechno se vyvíjí. Na úsvitu času jsem byl se Sasorim. A přivítám s ním i jeho konec."

Izumina obočí nevěřícně vylétla vzhůru. „Ty myslíš, že se Sasori zase vrátí? Jako že se zase přidá na stranu světla?"

Sasuke se začal zvedat. „Nic není neměnné."

„Ani tvoje láska k Sakuře?" popíchl ho Itachi.

Sasuke ztuhl. „I ta se mění. Stejně jako Sakura. Po téhle zkušenosti bude jiná. Jenom doufám..." Podíval se na Itachiho, který dál seděl na břehu, a došlo mu, že už k chlapci necítí nenávist. Tihle nefilimové se mu svým potrhlým způsobem opravdu snaží pomoct.

Teď poprvé však mohl Sasuke ve vší upřímnosti prohlásit, že už žádnou pomoc nepotřebuje: veškerou, která mu byla přínosem během cest z jednoho minulého života do dalšího, už dostal, teď konečně byl připraven Sakuru dostihnout.

Tak na co tady ještě čeká?

„Je načase, abyste se vy dva vrátili domů," prohlásil a pomohl na nohy nejdřív Izumi a pak i Itachimu.

„Ne," namítla Izumi a natáhla se k Itachimu, který jí stiskl ruku.

„Slíbili jsme to: že se nevrátíme dřív, než zjistíme, že je Sakura..."

„To už nebude dlouho trvat," přerušil ji Sasuke. „Myslím, že vím, kde ji najdu. A tam vy dva nemůžete."

„Pojď, Izy." Itachi už začal roztahovat stín, který předtím visel pod olivovníkem. Ten se mu kroutil a svíjel pod rukama a chvíli vypadal nemotorně, jako pokažený hliněný džbán na hrnčířském kole. Ale vzápětí ho Itachi ovládl a před nimi se objevila pohodlná, široká brána. Lehce ji otevřel a pokynul Izumi, aby vešla před ním.