Vytržení (série Andělé 3) ✓

Kapitola 11: Coup de foudre

VERSAILLES, FRANCIE • 14. ÚNORA 1723

Šplouch.

Sakura se vynořila z Hlasatele pod vodou.

Otevřela oči, ale horká voda s mýdlem ji do nich tak záštípala, že je rychle zase zavřela. Těžké oblečení táhlo Sakuru pod hladinu, takže ze sebe shodila kožich. Když se z něj vymotala, kopla silně nohama. Plíce ji bolely nedostatkem vzduchu.

Vynořila se. Byla jen pár centimetrů pod hladinou.

Užasle zalapala po dechu. Její nohy nahmataly dno, postavila se.

Vytřela si vodu z očí. Byla ve vaně.

Rozhodně v té největší, jakou kdy viděla. Připomínala spíš malý bazének. Měla tvar ledvinky a byla z toho nejjemnějšího porcelánu. Nádoba stála uprostřed rozlehlé místnosti, která připomínala sál v galerii nebo muzeu. Vysoké stropy pokrývaly fresky s portréty nějaké růžovlasé rodiny, která vypadala královsky. Každou postavu zdobil řetěz zlatých růží a mezi nimi poletovali cherubínci a vytrubovali cosi k nebi. U každé stěny — které byly pokryté tapetami s nádhernými tyrkysovými, růžovými a zlatými vzory — stála vysoká, ručně vyřezávaná šatní skříň.

Sakura se ponořila zpátky do vany. Kde je teď? Přejela rukama po hladině a rozdělila napěněnou vrstvu bublinek jako z koupelové pěny. Vedle ní vyplavala houba velikosti menšího polštáře a Sakuře došlo, že se nemyla už od Helstonu. Cítila se špinavá. Popadla houbu a vydrbala si obličej. Pak si začala stahovat ostatní šaty. Všechny ty vodou nasáklé svršky položila na okraj vany.

V tu chvíli vyletěl z vany Tobi a zůstal třepotat křidélky kousek nad hladinou. Z míst, odkud se vynořil, zůstala voda zakalená kamennou špínou.

„Tobi!" vyjekla Sakura. „Můžeš mi dopřát chvilku soukromí?!"

Chrlič si vytřel z očí mýdlo. „Ty se tady ještě cachtáš?"

„A příště bys mě mohl varovat, že se vynořím pod vodou!" vytkla mu Sakura.

„Já tě varoval!" Tobi se vyhoupl na okraj vany a hopkal po něm, až se ocitl na úrovni Sakuřina obličeje. „Zrovna když jsme vyletěli z Hlasatele. Ale tys mě už neslyšela, protože jsi byla pod vodou."

„Tak to mi fakt pomohlo. Dík."

„Potřebovala ses vykoupat," namítl klidně démonek. „Tohle bude tvůj velký večer."

„Proč? Co se stane?"

„Prý co se stane!" Tobi ji chytil za rameno. „Jenom ten největší ples od chvíle, co král Slunce zaklepal bačkorama! Sice ho pořádá ten jeho pubertální pravnuk, ale co? Nebude snad v tom nejkrásnějším sále ve Versailles — a nebudou tam úplné všichni?!"

Sakura pokrčila rameny. Znělo to pohádkově, ale to s ní přece nemá nic společného.

„Vysvětlím ti to," slíbil Tobi. „Budou tam úplně všichni včetně Sakurisy Virgily. Princezny savojské. Tak co? Už ti to naskakuje?"

„Hm," zabručela Sakura a opřela si hlavu o okraj vany. „Tak to pro ni asi bude velký večer. Ale co mám dělat já, když budou všichni na bále?"

„Pamatuješ, jak jsem ti říkal..."

Klika u dveří koupelny se pohnula. Tobi na ni vytřeštil oči a vyhrkl: „Pokračování příště."

Když se dveře otevřely, přidržel si svůj kamenný nos a ponořil se pod hladinu. Sakura ho pod vodou odkopla na druhou stranu. Tobi se vynořil, zamračil se na ni a lehl si na hladinu na záda, jako by plaval znak.