Luna byla na světě již velmi dlouho. Za tu dobu se její život několikrát změnil, občas k horšímu, občas k lepšímu.
A tentokrát ji to čekalo znovu.
Jen nevěděla, zda je to dobré, či špatné.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
„Připravená spát?"
~•^•♡︎•🌑•♡︎•^•~
Blíže k večeru se Luna, pan Elrond, Gandalf, Thorin, Bilbo a Balin sešli v sálu osvětleným měsíčními paprsky, kvůli čemuž se Luna skrývala pod svým pláštěm, aby neukázala svou pravou podobu Luny.
„Naše věci nemusí elfy zajímat." Odsekl Thorin, když ho Gandalf požádal, aby předal mapu Elrondovi, který by ji dokázal přečíst. Stejně tak i Luna, ale ta se o to zas tak nestarala. Varovala Gandalfa, že pouze zajistí na jejich cestě bezpečí. Navíc v tu chvíli už se starala o to, že za pár hodin upadne do hlubokého spánku a nikdo z trpaslíků ji celý den neuvidí.
„Proboha Thorine, ukažte mu tu mapu." Rozčiloval se Gandalf, když už byl rozhořčený Thorinovou tvrdohlavostí.
„Je to dědictví našeho lidu, mám ji chránit a s ní i její tajemství." Hádal se Thorin. „To je ta tvrdohlavost trpaslíků. Vaše pýcha způsobí váš pád. Stojíte tu před dvěma z mála, kteří tu mapu umí přečíst. Ukažte jim tu mapu."
Luna trochu pokrčila rameny, když byla v podstatě zmíněna a dva trpaslíci se na ni podívali.
Ovšem to byla ona, kdo ostatní naučil číst tajné runy a písma schovaná v pergamenu.
Thorin nedobrovolně vytáhl mapu ze svého kabátu a předal ji panu Elrondovi, který ji rozmotal a podíval se na ni.
,,Erebor. Co vás na téhle mapě zajímá?" Vyptával se Elrond zvědavě. „Akademický zájem." Odpověděl Gandalf, ovšem nezdálo, že by mu Elrond věřil. Což Lunu nepřekvapovalo. „Jak víte, tyhle staré písemnosti obsahují skrytý text. Čtěte ve starém trpasličím jazyce, že?" Zeptal se tentokrát Gandalf dřív, než mohl Thorin promluvit.
Elrond se podíval na Lunu, která pouze přikývla.
„Ovšem že ano. Ale obávám se, že tato mapa bude obsahovat více tajemství, které budou třeba rozluštit. Jistě to není vše, co je tam napsané." Promluvila Luna, když si převzala mapu a prohlédla si ji proti měsíčnímu světlu. „Měsíční runy." Dodala. „Ovšem. Snadno se přehlédnou." Přikývl Gandalf. „V tomto případě je to pravda. Měsíční runy lze přečíst pouze ve světle měsíce, ve stejné fázi a ve stejném ročním období, kdy byly napsány." Potvrdil Elrond.
Pokud ovšem nejste Luna.
„A přečtete je?" Zeptal se Thorin.
Všichni se odebrali na okraj skály, kde se nacházel podstavec. Doprovod jim dělalo šumění vody, zatímco vodopád stékal do jezera pod nimi.
Mapu položili na kamenný podstavec a pan Elrond si ji začal prohlížet, zatímco na ni dopadali paprsky měsíčního svitu.
„Tyhle runy byly napsány o Svatojánské noci, za světla srpku dorůstajícího měsíce před téměř dvěma sty lety. Jakoby vám bylo souzeno přijít do Roklinky. Osud stojí při vás Thorine Pavézo, dnes svítí právě takový měsíc." Řekl pan Elrond.
Mraky odhalily měsíc a Luna se okamžitě více zahalila do svého pláště. Lehce se usmála, když viděla, že je noc od úplňku.
Na mapě se postupně objevili staré runy, které modře zářili.
„Postav se k šedému kameni, až zaťuká Drozd a zapadající slunce, posledním paprskem Durinova dne ukáže na klíčovou dírku." Četl Elrond a podíval se na Thorina a jeho společníky.
„Durinova dne?" Zeptal se zvědavě Bilbo. „Začátek Trpasličího nového roku, kdy se naposledy na obloze ukáže měsíc ještě za slunce." Vysvětlil Gandalf.
„Špatná zpráva. Léto mine a Durinův den brzo přijde." Stěžoval si Gandalf. „Ještě máme čas." Uklidňoval Balin, přestože bylo jasné, že čas uběhne rychleji, než by si přáli. ,,Čas k čemu?" Zeptal se malý zmatený hobit znovu. „Abychom našli vchod. Musíme stát přesně na správném místě, přesně ve správou dobu. Tehdy a jen tehdy lze dveře otevřít." Vysvětlil Balin.
„Tak to je váš záměr? Vstoupit dovnitř hory?" Zeptal se Elrond.
„A co má být?" Odsekl Thorin nespokojený s tím, že se elf stará o jejich věci. „To by někdo nemusel považovat za moudré." Řekl pan Elrond a vrátil Thorinovi mapu.
„Jak to myslíte?" Zeptal se Gandalf. „Nejste jediný strážce, který by chtěl ohlídat Středozem." Odpověděl Elrond, uklonil se Luně a začal odcházet pryč. A nechal tam pouze Lunu, dva trpaslíky, čaroděje a hobita.
„Pokud mě omluvíte, odeberu se do svých komnat a připravím ke spánku."
Luna kývla na čtveřici hlavou a začala odcházet do svého pokoje, aby se připravila na svůj dlouhý spánek. Jen doufala, že trpaslíci vyrazí z Roklinky dříve a nebudou se zdržovat. Věděla totiž, že by se začali vyptávat, když by se ji pokusili probudit, aby mohli pokračovat v cestě, a ona se nedokázala probudit.
Luna se ve svém pokoji převlékla do noční košile a odkráčela ke dveřím na balkon, kde se zahleděla na noční oblohu, přesněji na měsíc, který zářil a byl téměř v úplňku. Dorůstající měsíc byl téměř celý a jakoby se ji vysmíval, že ji uloží do dlouhého spánku.
Který Luně vlastně nevadil.
Byla to jediná doba, kdy mohla skutečně spát a snít. Nikoli žádné předzvěsti, žádné vidění budoucnosti. Pouze sny. Čas od času noční můry.
Luna se trochu usmála, když natáhla ruku ze stínu a ta pak začala zářit.
Poté pokračovala dál k zábradlí a tentokrát celá zářila.
Její skutečná podoba.
Trochu se zachichotala, když na zábradlí vyskočila modře zářící liška, která si začala hlavu třít o Luninu ruku hned, co si ji opřela o zábradlí. Luna natáhla druhou ruku a začala lišku hladit po kožichu.
„Připravená spát?" Zeptala se Luna potichu a s úsměvem. „Doufám, že budu mít zase společníka a někoho, kdo by mě hlídal." Dodala a liška přikývla. „Já vím, že ano." Přikývla, než se vrátila do svého pokoje a posadila se na postel a liška byla hned za ní.
Luna se položila na postel a koukala z otevřeného balkonu.
Za chvíli měl měsíc znovu zapadnout a brzy mělo vyjít slunce.
Jakmile odbyla půlnoc, její oči se začaly zavírat a ona upadla do hlubokého spánku.
Liška do ní lehce strčila čumákem, než si vylezla na její hruď a stočila se do jednoho malého klubíčka, zatímco se pomalu zvedala s hlubokými nádechy Luny. Spokojeně se zavrtěla, když věděla, že je její Luna v pořádku a taktéž usnula.
