Luna byla na světě již velmi dlouho. Za tu dobu se její život několikrát změnil, občas k horšímu, občas k lepšímu.
A tentokrát ji to čekalo znovu.
Jen nevěděla, zda je to dobré, či špatné.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
„Mellonnen. Je příjemné Vás zase vidět."
~•^•♡︎•🌑•♡︎•^•~
„Něco se blíží!" Zakřičel Thorin a všichni se k němu seběhli. Do svých rukou vzali zbraně a byli připraveni se bránit před jakýmkoliv narušitelem.
„Držte se u sebe." Varoval Gandalf. „Pojďte a buďte ve střehu." Dodal a všichni postupovali dál.
Luna byla mezi tím úplně v klidu, protože cítila přítomnost mírumilovného čaroděje. Takže nebylo vůbec čeho se bát, nebyl to někdo, kdo by jim mohl ublížit, ovšem obávala se toho, co přijde dál.
„Zloději! Požár! Vražda!"
Gandalf se uklidnil, když slyšel a viděl svého starého kamaráda. „Radagast hnědý." Promluvil a sklonil svou hůl. „Co tady děláš?" Gandalf proklouzl kolem trpaslíků a postavil se vedle Luny.
„Hledal jsem tě, Gandalfe. Něco je špatně." Oznámil Radagast. „Ano?" Ptal se Gandalf jasně nedočkaví. Radagast se nikdy nedokázal k věci dostat hned.
Radagast se několikrát nadechl, jakoby chtěl něco říct, ale z jeho úst žádná slova nevycházela.
„Měl jsem tu myšlenku na jazyku." Rozčiloval se hnědý čaroděj, ovšem stále nemohl přijít na slova, která chtěl jít. Ovšem nakonec se usmál a vypadalo to, jakoby si něco uvědomil, než otevřel pusu.
Gandalf se natáhl a z jeho úst vytáhl podivný hmyz.
„Aaa. Nebyla to myšlenka, ale Pakobylka."
Luna s malým úsměvem zakroutila hlavou.
Bláznivý čaroděj, ale zároveň skvělý přítel a k přírodě a zvěří se choval s úctou. Pečoval o ně, udržoval vše v pořádku. Luna ho občas pozorovala při práci a byl velmi schopný a v jistém slova smyslu oblíbený mezi tvory.
Radagast si odtáhl Gandalfa dál od společnosti a podle jejich výrazů vedli velmi vážný rozhovor.
Luna sledovala dva čaroděje a přemýšlela o jejich rozhovoru. Jistě to bylo něco vážného a to ji trochu znepokojovalo. V poslední době byla Středozem víc a víc nebezpečnější. Skřeti se objevovali a zabíjeli i nevinné. Temnota zase pomalu pohlcovala celou Středozem. A Luna se obávala návratu Temna.
Zpříma se narovnala, když uslyšela vytí.
A věděla, že to nebyl obyčejný vlk a nebyl ani daleko. Naopak byl až nebezpečně blízko.
„Byl to vlk? Jsou tady vlci?" Zeptal se vystrašený Bilbo. „Vlk? Ne, to není vlk." Odpověděl mu Bofur.
Za trpaslíky se objevila velká bestie, která se chystala vrhnout na skupinu trpaslíků. Možná zaútočil, jenže nestihl zranit ani jednoho trpaslíka, když zakňučel bolestí a skácel se k zemi.
