Luna byla na světě již velmi dlouho. Za tu dobu se její život několikrát změnil, občas k horšímu, občas k lepšímu.
A tentokrát ji to čekalo znovu.
Jen nevěděla, zda je to dobré, či špatné.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
„Já... já nevím."
~•^•♡︎•🌑•♡︎•^•~
Luna věděla, že není v pokoji, ve kterém usnula.
Už neměla to pohodlí. Neležela na měkké matraci a v přikrývce.
Pomalu otevřela oči a rozhlédla se kolem sebe. Stále byla téměř tma a za horizontem se objevovaly červánky. Věděla, že je to pouze chvíle, co slunce začalo vstávat.
„Jsem rád, že jste vzhůru, má paní." Řekl Gandalf a opatrně ji položil na zem. „Mithrandire. Vidím, že jsme zase na cestě. Ale tentokrát někdo chybí." Řekla Luna a samozřejmě si všimla nepřítomnosti party trpaslíků a malého hobita.
Modrá liška vedle ní lehce zakňučela a Luna se na ni podívala.
Věrně kráčela vedle Šedého čaroděje, který vzal Lunu pryč, zatímco v tlamě a na hřbetu nesla nějaké Luniny věci. Luna se s malým úsměvem sklonila a převzala si těch pár potřebných věcí.
„Společnost vyrazila napřed, zatímco jsem měl malé shledání se Sarumanem a lady Galadriel." Vysvětlil Gandalf. „A teď by bylo nejlepší, kdyby jsme si pospíšili, protože budou potřebovat naši pomoc." Dodal a Luna přikývla.
„Tak na co čekáme?" Zeptala se a vyrazila.
Čaroděj a Luna cestovali přes konce a přes hory a následovali stopy trpaslíků. Vydali se obtížnou cestou, ovšem správnou. Luna ale věděla, že i ta správná cesta se pro ně stane nebezpečím.
Jejich zajetí a krále skřetů v deníku měla dlouho načrtlé. Království hluboko v hoře, kterému vládl odporný velký skřet.
Ale díky její vizi aspoň věděla, kudy se dát a kde je přesně najdou. V jaké nebezpečné situaci.
V horách si museli projít velmi obtížnou cestou, déšť jim ztížil terén. Ale jinudy se nemohli dostat do hlubin hory. Naštěstí se nestřetli s hromovými obry.
V hoře je samozřejmě narazili na různé tunely, cesty, uličky.
A Luna cítila, jak jí to temné místo a ještě temnější síly připravují o její energii.
Už z dálky slyšeli ten křikl, skřek, kov.
„Ten meč já znám. To je přeci Skřetovrh. Ta čepel uťala tisíce krků. Rozsekejte je, bijte je, zabte je! Pobijte je všechny! Srazte mu hlavu!"
Uslyšela Luna krále skřetů. A hned na to protesty trpaslíků.
Ovšem v tu chvíli přistoupili Luna a Gandalf, které nejdříve ozařovala bíla a modrá záře, než pomalu zmizela a odhalila dvě postavy ostatním.
