Luna byla na světě již velmi dlouho. Za tu dobu se její život několikrát změnil, občas k horšímu, občas k lepšímu.
A tentokrát ji to čekalo znovu.
Jen nevěděla, zda je to dobré, či špatné.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
„Je to nádherné. Někdy ti to ukážu, pokud budeš chtít."
~•^•♡︎•🌑•♡︎•^•~
„Hádám, že po celý můj pobyt zde budu hlídána." Zmínila, když se procházela kolem. Ale věděla, že není sama. Poznala, že ji někdo sleduje. A proto promluvila.
Upozornila tím tak toho, kdo ji sledoval, že o něm ví.
„Omlouvám se, má paní. Musí Vám to být nepříjemné." Promluvil Legolas a odhalil se jí. S úsměvem se otočila a lehce kývla hlavou. „Princi Legolasi." Pozdravila prostě, zatímco koukala na mladého elfa.
„Prosím, říkejte mi Legolas, má paní." Požádal a Luna se lehce ušklíbla. „Jen pokud mi budeš říkat Luno."
Nebylo moc lidí, kterým by dovolila, aby jí říkali Luno. Většinou ji oslovovali "má paní" nebo Elenë. Nebo ji také nazývali paní/dcerou měsíce.
Ne, že by to bylo přímo výsadou. Ale pro většinu obyvatelů Středozemně byla Luna pouhou povídkou, pohádkou a bájí. Nebyla skutečnou osobou. A tak to taky chtěla nechat, protože věděla, že spousta lidí dokáže být chamtivá a využívali by akorát její moci.
„Jak si přejte, Luno."
Luna se usmála na mladého prince. „Budete mi dělat společnost na mé procházce po vašem domově?" „Velmi rád, Luno." Souhlasil a nabídl jí rámě, které přijala.
Ne, že by nebyla zvyklá na něčí přítomnost, ale určitě to bylo jiné, než když ji pouze hlídal z dálky.
Věděla, že tam je, věděla, že nebyla sama, ale když šel po jejím boku, rozhodně jí to vyhovovalo více. Stejně by se před ní nikdo neskryl. Věděla by o každém, kdo by ji sledoval.
„Král se stále bojí, že bych osvobodila trpaslíky?" Vyptávala se po cestě. „Můj otec je opatrný." Vysvětlil a Luna lehce přikývla.
„Mohu se na něco zeptat?"
Luna lehce přikývla k odpovědi a už jí bylo jasné na co se hodlá zeptat. Ptal se na to každá koho potkala během celé té cesty. A i ona se ptala sama sebe.
„Proč... proč jste se přidala k této výpravě? K této skupině trpaslíků?" Vyptával se zvědavě. „Na žádost mého blízkého přítele. Nedělám to vlastně pro trpaslíky, dělám to pro něj a také pro to, abych se ujistila, že se budoucnost nezmění, že se nestane něco horšího, než pro nás osud chystá." Vysvětlovala. „Hledím do budoucnosti, hlídám, aby se nestalo nic horšího." Pokračovala.
Legolas trochu přikývl a snažil se to chápat.
A obzvlášť se ji snažil poznat.
Už odmalička slýchával o Měsíční luně, o dceři Měsíce. Byl tak zvědavý a chtěl ji vždy poznat, ale myslel si, že ji nikdy nepozná, že je to pouze pohádka na dobrou noc. Ale tady byla, stála před ním a on měl tolik otázek, na které by se chtěl zeptat.
Rád by ji poznal, dozvěděl se o ní víc.
Navíc musel přiznat, že byla nádherná. Vyprávělo se, že je to překrásná žena, ale když ji viděl před sebou, byla překrásná jako... Měsíc na noční obloze.
„Takže... jak dlouho tu zůstaneš?" Zeptal se lehce váhavě a ano, doufal, že zůstane déle. Nechtěl, aby odešla, chtěl ji pozvat, tak moc ji chtěl poznat. Byl na ni tak zvědavý.
„Vlastně nevím. Je to... nevím. Ráda bych se tu porozhlédla, ale mám ráda také svůj vlastní klid. Jsem sama tak dlouho jak jen si pamatuju. Mám vlastní skryté místo, které nikdo nezná. Pouze mí nejbližší." Vysvětlila a pokrčila rameny.
„Pověz mi o tom něco víc." Požádal zvědavě.
Vlastní klidné místo, kde nikdo není, pouze klid.
„Je to krásné místo. Mám tam velký dřevěný altán, okolo trámů a zábradlí rostou rostliny, průhledné závěsy, mám tam jednu obrovskou knihovnu. K altánku vede kamenitá cesta, který je rámovaná kamennými oblouky, kolem kterých rostou růže."
(Připomeneme si.)
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
„Zní to nádherně." Zmínil Legolas s úsměvem a Luna přikývla. „Je to nádherné. Někdy ti to ukážu, pokud budeš chtít." Nabídla a ráda by mu to ukázala.
Což pro ni bylo lehké překvapení, protože to nikdy nikomu jen tak neukázala. Bylo to zvláštní.
Ani se nikdy nezajímala o muže. Říkala si, proč se s někým sblížit, když ho jednou ztratí. Nechtěla cítit zármutek. Stačilo, že ztrácela přátelé. Bylo by toho moc. Ale Legolas, zaujal ji a chtěla ho poznat.
Proč? Nevěděla.
Ale prostě byla zvědavá.
~•^•♡︎•🌑•♡︎•^•~
Dobře, tohle je mega krátký, ale chtěla jsem nějakou kapitolu, kde jsou pouze Luna a Legolas. Dál se pohneme v příběhu a bude to určitě delší.
