Luna byla na světě již velmi dlouho. Za tu dobu se její život několikrát změnil, občas k horšímu, občas k lepšímu.
A tentokrát ji to čekalo znovu.
Jen nevěděla, zda je to dobré, či špatné.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
„Válka se blíží. Čeká nás boj. Dlouhý boj. A tohle je pouhý začátek."
~•^•♡︎•🌑•♡︎•^•~
Další ráno už hradba pevně stála. Tlustá a vysoká hradba, která držela cizince venku a trpaslíky uvězněné uvnitř hory.
Stála na hradbě, sledovala jak se armáda elfů kupí na hradbách města. Jejich zlatá a zářivá brnění nešla přehlédnout. Odrážela se v ranní záři slunce.
Nepředpokládala, že Thranduil odvolá svou armádu. A je jedno proti komu bude nakonec stát.
Kolem ní se shromáždili trpaslíci a sami se podívali na armádu elfů, než se zaměřili na Barda, který se k nim blížil na bílém koni.
„Zdravím, Thorine synu Thrainův. Jsme rádi, že jsme vás našli naživu." Začal Bard. „Proč přicházíte k branám krále pod horou vyzbrojeni do války?" Zeptal se Thorin. „A proč se král pod horou opevňuje jako lupič ve své sluji?" Oplatil Bard.
„Možná proto že lupiče očekávám." Odvětil Thorin. „Můj pane, nepřišli jsme vás oloupit, ale hledat spravedlivost. Nebudete se mnou mluvit?" Požádal ještě.
Sledovala jak se Thorin zamračil, než se vydal dolů, aby mohl s Bardem vyjednávat. A ostatní byli za ním, aby si poslechli jejich rozhovor.
Luna nebyla překvapena tím, že je Bard přišel požádat o část pokladu, která jim byla slíbena. Nebo aspoň tolik, aby mohli opravit město a začít znovu. Vždyť lidé z Jezerního města neměli nic, přišli o všechno.
Ovšem Thorin odmítl. Porušil svůj slib, který jim dal.
Sledovala jak Bard rozhořčený odjíždí pryč, zatímco se ostatní znovu nakupili na hradbě.
„Co to děláte?" Ptal se Bilbo zmateně a ustaraně, zatímco se k němu každý otočil. „Vy... nemůžete jít do války." „To se Vás netýká." Odvětil Thorin. „Promiňte, ale pokud jste si nevšiml, venku čeká celá armáda elfů. A to nemluvím o stovkách rozzlobených rybářů." Prohlásil Bilbo. „Jsou zjevně v přesile." „Už ne na dlouho." Oplatil Thorin a Luna se zamračila.
To nemohlo dopadnout dobře.
„Co to znamená?" Zeptal se Bilbo zmateně. „Znamená to, že by jste neměl podceňovat trpaslíky... Osvobodili jsme Erebor a teď ho ubráníme."
Na jeho rozkaz byla rozbita socha před branou a tím tak zničen most, který vedl k bráně. Jediná cesta k bráně.
Luna byla jejich stínem, sledovala jak se ve zbrojnici vyzbrojují do války. Oblékají si zbroj, brnění, brousili si meče, kopí. Chystali si šípy a kladiva.
Stála na hradbě, skryta pod kápí, zatímco na ni dopadali měsíční paprsky. A čekala.
Sledovala jak kůň kluše směrem k hoře, Jeho hříva a ocas zářily v Měsíčním světle. Souhvězdí na jeho těle zářila. Její kůň, Lá alata, kůň věrný pouze jediné jezdkyni.
