Luna byla na světě již velmi dlouho. Za tu dobu se její život několikrát změnil, občas k horšímu, občas k lepšímu.
A tentokrát ji to čekalo znovu.
Jen nevěděla, zda je to dobré, či špatné.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
„Do města."
~•^•♡︎•🌑•♡︎•^•~
Jela na Isilovi, po její pravé straně jel Thranduil na svém sobu a po její levé straně Bard na koni. Za nimi byla velká armáda elfů a za nimi se krčila malá armáda vyděšených lidí.
Sledovala jak byl šíp vystřelen přímo před nohy soba a hned na to se ozval smích skupinky trpaslíků.
„Příští dostanete mezi oči." Prohlásil Thorin, zatímco ostatní trpaslíci povzbudivě vykřikovali.
Luna si nad nimi trochu povzdechla. Vážně chtěli válku? Chtěli ztráty? Chtěli aby jejich blízcí umírali? Pochybovala. Ale byli tvrdohlaví a raději by riskovali válku. Válku s těmi, kteří měli být jejich spojenci.
Periferním viděním si všimla, jak Thranduil sklonil hlavu a všichni elfové synchronizovaně vytáhli šípy a nabili své luky.
Trpaslíci se přikrčili až na Thorina, který na Thranduila stále mířil lukem.
Thranduil zvedl ruku a elfové vrátili své luky do toulců. Ovšem nezdálo se, že by Thorin chtěl sklonit svůj luk. A ani ji to nepřekvapovalo.
„Přišli jsme vám oznámit, že jsme dostali nabídku splátky dluhu a přijali ji." Promluvil Thranduil. „Jakou splátku? Nic jsem vám nedal. Nic nemáte." Zavrčel naštvaně Thorin.
Thranduil se otočil na Barda a ten vytáhl z kabátu krásný zářící kámen. „Máme tohle." Řekl Bard s klidem a zvedl ho nad hlavu.
„Oni mají Arcikam. Zloději! Jak jste přišli k dědictví našeho rodu!? Ten kámen patří našemu králi!" Zakřičel Kili.
Luna sledovala, jak byl šíp pomalu namířen na ni, ale neočekávala, že vystřelí. Nebo se spíše nebála toho, že by ji zasáhl. Ani by ji nedokázali zasáhnout. Dřív, než by se k ní šíp vůbec dostal, byl by na dvě poloviny.
„A král ho může mít." Řekl Bard a schoval Arcikam. „Při naší dobré vůli. Ale nejdříve musí splnit své slovo." Dodal.
„Mají nás za blázny." Zavrčel potichu Thorin. Nevěřil tomu, že by se jim do rukou jen tak dostal Arcikam, králův klenot, který měl být v hoře. „Je to lest. Nechutná lež." Pokračoval. „Arcikam je v této hoře! Je to podvod!" Zakřičel nakonec.
„Ne, není to podvod." Promluvil Bilbo.
Luna se ustaraně podívala na malého hobita.
„Ten kámen je pravý. Já jsem jim ho dal." Všichni se na malého hobita otočili. Jak jinak. A Luna věděla, že je v tu chvíli v největším nebezpečí, jakém kdy byl. Pravděpodobně.
„Vy?" „Vzal jsem ho jako svou část pokladu." Řekl Bilbo a v jeho hlase byl náznak strachu. „Vy jste mě okradl." Řekl Thorin. „Okrást vás? Ne. Možná jsem lupič, ale rád si říkám, že poctivý. Tím pokrýván vše, na co mám nárok."
