Luna byla na světě již velmi dlouho. Za tu dobu se její život několikrát změnil, občas k horšímu, občas k lepšímu.
A tentokrát ji to čekalo znovu.
Jen nevěděla, zda je to dobré, či špatné.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
„Cena za získání domova bude ještě velká."
~•^•♡︎•🌑•♡︎•^•~
Stála na schodech, sledovala jak se trpaslíci brodí zlatem a hledají Arcikam jak jim nařídil jejich král. Zatímco sám král stál na balkoně a čím déle hledali, tím více byl rozčílený.
Ve stínu se skrývala pod svou kápí a s lítostí je pozorovala.
Bylo jí jich líto. Thorin úplně zapomněl na to, kdo je jeho rodina a jeho přátelé. Nudil je brodit se pokladnicí a hledat kámen, který byl skrytý v kapsy jednoho malého hobita.
„Našli jste něco?" Zeptal se Thorin. „Ne." „Tady taky nic není." Ozývalo se že všech stran.
A i kdyby tam někde Arcikam byl, bylo by to jako hledat jehlu v kupce sena. Bylo jich 13 na hledání, ale síň byla velká, zlata byla spousta. Mohlo by trvat měsíce, než by to vše vyklidili, uspořádali a našli králův klenot.
„Hledejte dál." Rozkázal Thorin. „Ten kámen může být kdekoliv." Namítal Balin. „Arcikam je někde v těchto síních, najděte ho. Vy všichni. Žádný odpočinek, dokud se nenajde."
Luna ho sledovala. Sledovala jak se mění, jak nemoc přebírá vládu nad jeho myslí.
Luna byla jako jeho stín. Sledovala ho, následovala, pozorovala. Ne, že by měla nějaké uspokojení z toho, že jeho mysl byla každou minutou, hodinou a dnem otrávenější, ale ta změna jeho chování. Upoutala ji, dělala jí starosti a dávala pozor, aby nakonec někomu neublížil.
Obávala se o ostatní, ale udivovalo ji, co všechno mohlo takové zlato udělat s něčí myslí.
Opírala se o sloup, zatímco sledovala Balina a Dwalina, kteří stáli před Thorinem, který k nim byl zády a hleděl nad prázdnou díru nad trůnem. A Bilbo stál opodál.
„Je tady, v těchto síních. Vím to." Řekl Thorin.
„Hledali jsme a hledali." Řekl Dwalin. „Ne dost dobře." Namítal Thorin a zvýšil hlas na svého nejbližšího přítele. „Thorine, všichni chceme, aby se vrátil." Odvětil Dwalin a mluvil za všechny trpaslíky. „A přece jste ho nenašli!" Zakřičel na ně Thorin. „Pochybujete o věrnosti někoho z nás?" Zeptal se Balin. „Arcikam je rodové právo našeho lidu." Pokračoval.
„Je to králův klenot. Nejsem snad král!" Zakřičel Thorin.
Luna si všimla lehkého strachu a obav ve tvářích dvou trpaslíků.
„Věřte, že jestli ho někdo najde a nález zatají, stihne ho trest." Dodal Thorin a odešel.
Luna doufala, že se Bilbo rozhodne dobře a neudělá nic, co by ho prozradilo a ohrozilo jeho život. Tím, že držel Arcikam ve svých rukou, velmi ohrožoval svůj život.
Viděla hobitovu nervozitu. Viděla ji v jeho očích, jeho tváři, jeho postoji. Sám se obával. Ale pochybovala, že se nejvíce obával o sebe. Předpokládala, že se více obává o Thorinovo zdravý. Všichni mu až moc přirostli k srdci a Bilbo se o ně staral.
Ještě toho večer svolal Thorin všechny k bráně.
Bylo to poté, co zjistil, že lidé z jezerního města cestují k městu Dole.
A tady byli. Místo toho, aby lidem nabídli pomoc, kterou slíbili, začali opevňovat bránu, zapečeťovat, aby se lidé nemohli dostat dovnitř. Obrátili se k nim zády, i když jim lidé nabídli svou pomoc.
Požívali jakýkoliv kámen, který našli, tvořili z toho tlustou a vysokou zeď, která by zabránila cizincům vstoupit.
„Do úsvitu musí být hradba zajištěna." Rozkázal Thorin a sledoval jak ostatní kolem něj staví zeď. „Tu horu jsme nezískali snadno, nechci, abychom o ni zas přišli." Dodal.
Luna sledovala, jak se Kili zastavil.
„Lidé z jezerního města nemají nic! Obrátili se na nás v nouzi. Přišli o všechno." Kili se postavil svému strýci a rozhodně byl rozhořčený myšlenkou, že by se měli postavit zády k těm, kteří jim pomohli.
„Nevykládej mi, o co všechno přišli. Vím dobře o jejich utrpení. Přežili drakův oheň, měli by se radovat, mají by na co vděčni." Prohlásil Thorin a začal pomáhat ostatním. „Víc kamení!" Rozkázal.
Viděla jak pochodně a ohně v městu Dale svítí.
To všechno rozhodně nebylo správné.
Seděla v jídelně, čekala co se bude dít, když lehce zalapala po dechu, rychle vytáhla svůj deník a otevřela ho na prázdných stránkách, než byla vytržena z reality.
Dívala se před sebe, v ruce držela uhlík, její ruka se pohybovala po papíře.
Když byla vtažena zpět, podívala se na dva náčrtky.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Armáda elfů. Přicházeli. Thranduil se rozhodl jednat. I když se obávala, že to nebude jediná armáda, která proti nim bude stát.
Zavřela oči a lehce si povzdechla. Bála se svého dalšího vidění. Bála se, že to co uvidí příště bude mnohem horší, než viděla doposud. Zatím všechno dopadlo víceméně dobře.
Dostali se od zlobrů, utekli ze skřetích jeskyň a ubránili se skřetům, dostali se s elfího království, získali horu zpět a podařilo se jim zabít draka. I když všechno mělo svou cenu a zaplatili ji.
Ale bála se, že ji ještě zaplatí, že zaplatí ještě hodně, aby splatili všechno.
