Luna byla na světě již velmi dlouho. Za tu dobu se její život několikrát změnil, občas k horšímu, občas k lepšímu.
A tentokrát ji to čekalo znovu.
Jen nevěděla, zda je to dobré, či špatné.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
„Nemůžete je zastavit."
~•^•♡︎•🌑•♡︎•^•~
Luna pobaveně sledovala jak Bard začal shazovat všechny sudy a z nich se začaly vysypávat ryby. A hned na to i nespokojení trpaslíci.
Bylo jí toho trochu líto, ale aspoň je dostal dovnitř. Měli by být vděční.
Riskoval, dostal je dovnitř. Mohl mít problém, když jim pomohl do města. A přesto to udělal. Jistě, sice za peníze, ale potřeboval je. Potřeboval zajistit svou rodinu. Chtěl pro ně větší pohodlí. Chtěl, aby se měli lépe.
Někteří trpaslíci ovšem sami stihli vylézt dřív, než Bard mohl shodit sud.
„Nic jsi neviděl, nikdy tu nebyli." Řekl Bard muži, který stál opodál, a předal mu minci, aby ho podplatil. „Ty ryby si můžeš vzít." Dodal raději, než prošel kolem skupiny.
„Za mnou." Rozkázal.
A všichni ho samozřejmě následovali.
Procházeli uličkami, skrývali se před ostatními, aby je někdo nechytil a nezastavil je.
„Tati."
Skupina se zastavila, když se před nimi objevil mladý chlapec. „Náš dům... je hlídaný." Varoval chlapec. No, to rozhodně všechny věci ztížilo a rozhodně to nebylo nic dobrého. Už byli daleko, nemohli riskovat žádné další zatčení.
Luna se znovu více skryla pod svůj plášť a znovu zmizela před zraky všech lidí, než začala následovat Barda a jeho syna. Rozhodně nechtěla použít cestu, kterou vymysleli pro trpaslíky. Nezvládla by to. Ne, že by byla nějak... rozmazlená, ale ta cesta... rozhodně by to nezvládla.
Procházela ulicemi, následovala otce a syna.
Až nakonec se dostali k nim domů, kde byly dvě mladé dívky.
„Tati. Kde jsi byl?" Zeptala se nejmladší a vrhla se Bardovi do náruče. „Otče. Konečně. Bála jsem se." Přidala se starší a také se vydala obejmout svého otce.
Luna se na to trochu usmála a lehce odhrnula svůj plášť čímž se před nimi znovu zjevila. Ano, dvě dívky se lehce lekly, když se tam žena jen tak objevila, z ničeho nic.
„Omlouvám se, dívky. Nechtěla jsem vás vyděsit." Omluvila se Luna a sundala si i kápy.
„Princezna."
Luna se usmála na nejmladší dívku, která žasla nad krásou mladé ženy před ní. Tak nádherná.
„Baine, pusť je dovnitř." Rozkázal Bard a mladý chlapec šel k jejich... záchodu a zaklepal na dřevěnou zeď, aby dal trpaslíkům signál, že můžou vylézt. Luna se trochu ošila, když je z patra sledovala jak lezou ven ze záchodu.
