Luna byla na světě již velmi dlouho. Za tu dobu se její život několikrát změnil, občas k horšímu, občas k lepšímu.
A tentokrát ji to čekalo znovu.
Jen nevěděla, zda je to dobré, či špatné.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
„Je pouze jediný člověk, který by mohl vzít tyto zbraně."
~•^•♡︎•🌑•♡︎•^•~
Všichni už byli tak omámení a unavení, že si potřebovali odpočinout. Ale zároveň se nemohli jen tak zastavit.
„Musíme se odtud dostat co nejdříve. Tohle místo na nás všechny působí zvláštním způsobem." Řekla Luna vůdci trpaslíků. „Jsem v pořádku." Odsekl a dál k její nelibosti pokračoval.
„Co to je?" Zamumlal najednou hobit a díval se někam nahoru. „Něco slyším." Dodal.
Luna se rozhlížela po trpaslících, kteří nepřítomně bloumali kolem a téměř ani nevěděli, kam vůbec jdou.
Všechno ale bylo tak zvláštní a nikdo nic nevěděl. Nevěděli, kolik bylo hodin, jestli je den, nebo noc, jak daleko jsou, kam se dostali.
Když si Luna všimla, jak Bilbo brnká na nitky obří pavučiny, okamžitě popadla jeho zápěstí, aby ho zastavila v dalších krocích.
Samozřejmě si zároveň všimla, že pavučiny byly tlusté a dlouhé a vibrace se šířily dál. A kdo ví, kdo je zaregistroval.
,,Nech pavučiny a jejich vlastníky na pokoji. Není to moudré rozhodnutí." Varovala Luna a když přikývl, pustila ho.
Když se dvojice znovu podívala na trpaslíky, byli někde daleko před nimi a postupovali dál bez toho, aniž by vlastně věděli, kam jdou. „Thorine, počkejte. Musíme jít po cestě. Takto se ztratíme." Tak jako vždy ji neposlechli a pokračovali dál, takže je ona a Bilbo museli dohnat.
K Luniné nelibosti šli dál, při čemž se rozdělili, aby se podívali, kde pokračuje cesta. Samozřejmě se nerozdělili natolik, aby se neviděli nebo ztratili.
„Neměli jsme scházet z cesty." Reptala naštvaně.
Nakonec našli nějakou "cestu" a vydali se po ní. Pavučin přibývalo a byly větší a větší.
Ori se pro něco ohnul a zvedl pytlík. „Pytlík s tabákem. Tady v lese jsou trpaslíci." Řekl Dori. „A dokonce trpaslíci z modrých hor. Tenhle je úplně stejný, jako můj." Řekl Bofur a vzal ho do rukou. „Protože je váš." Řekl mu Bilbo.
„Pan Pytlík má pravdu. Chodíme tu pořád dokola. Zabloudili jsme." ,,Nezabloudili, jdeme na východ." Odporoval Thorin.
„Ale kde je východ? Slunce zmizelo." Stěžoval si Oin.
Všichni se začali hádat a překřikovat až Lunina trpělivost přetekla. „Tak dost, ticho!" Zakřičela.
„Něco nás sleduje." Upozornil Thorin.
„Bilbo, myslíte, že by jste mohl vylézat na strom a porozhlédnout se?" Požádala Luna.
Hobit si nechal batoh u ostatních, aby se mu lépe lezlo a začal šplhat.
