Luna byla na světě již velmi dlouho. Za tu dobu se její život několikrát změnil, občas k horšímu, občas k lepšímu.
A tentokrát ji to čekalo znovu.
Jen nevěděla, zda je to dobré, či špatné.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
„A moc mě to mrzí."
~•^•♡︎•🌑•♡︎•^•~
Nevěděla jak se jí to povedlo, ale nakonec dostala nějaký čas pro sebe. Procházela se po celém království, po celé Lesní říši. Chodila kolem, rozhlížela se. Musela říct, že to byla nádhera. Bylo to i lehce izolované. A to se jí líbilo.
Luna trochu naklonila hlavu, když uviděla siluetu. Téměř před ní byla malá silueta... připomínající hobita.
„Nebezpečná to věc, kterou máš nyní na prstu."
Sledovala, jak se lekl a otočila se k ní.
„No tak, Bilbo. Můžeš prsten sundat z prstu." Promluvila znovu. A za nedlouho před ní stál malý hobit a vypadal velmi nejistý a vypadalo to, že se bojí její reakce. „Já..." „Nemusíš mi to vysvětlovat, ale... dávej si pozor, kdy ho používáš, jak často ho používáš a před kým ho používáš. Je to velmi nebezpečné." „D-dobrá." Zakoktal se Bilbo.
Ano, byl překvapený tím, že mu ho nechtěla vzít, ale pouze ho varovala.
„Hádám, že tohle je tvůj plán, jak vysvobodit naše... společníky trpaslíky." Doplnila a celého si ho prohlédla. A v jedné z jeho rukou si všimla sady klíčů od cel.
„Tak na co čekáme?"
„Vsadím se, že brzy vyjde slunce. Určitě už je úsvit." Zmínil se Bofur zrovna, když dvojice dorazila. „My k té hoře nikdy nedojdeme, co?" Zeptal se Oin.
Luna byla lehce překvapená tím, jak brzy to vzdávali. Nebo aspoň někteří. Věděla že nejstarší a nejmoudřejší z nich jsou odhodlaní a budou až do konce.
Jistě, nebyla jim tam blízká, ale sama věděla, že to nesmí vzdávat, byli tak blízko a měli svůj domov nadosah.
„Nezůstanete tu trčet."
„Bilbo. Elenë." Ozvali se šťastně trpaslíci. „Psst. Stráže jsou blízko." Varoval je a začal odemykat každou celu, aby dostal trpaslíky pryč.
Luna zmateně zvedla obočí, ale zároveň se lehce ušklíbla, když se trpaslíci začali tlačit ke schodům nahoru.
„Ne, dolů, za mnou." Rozkázal Bilbo, když si toho také všiml.
Luna sice nevěděla jaký plán Bilbo má, ale důvěřovala mu. Bylo jisté, že už něco vymyslel a věřila, že je dostane ven. Navíc nebylo nic, co by ji nutilo myslet o opaku.
A tak nakonec poslechli Bilba a mířili do sklepení, kde byla spousta sudů plněné vínem. A zároveň dva opilí elfové, kteří spali. Nebo to tak aspoň vypadalo.
„Tudy." Pobídl je Bilbo.
„To snad není možný. Jsme ve sklepě." Rozčiloval se Kili. „Měl jsi nás dostat ven, ne ještě hlouběji." Přidal se Bofur.
