HRÁČ S ČÍSLEM 24

1. - GIGI

Minulost

Můj táta vždycky chtěl syna. Po celý můj jednadvacetiletý život se tím netajil, ale zároveň mně ani mým třem sestrám nikdy nijak nedal najevo, že by nás nemiloval.

Můj táta je dvoumetrový pětapadesátiletý muž, který většinu svého života zasvětil hokeji. Už v šestnácti letech zářil na mistrovství světa juniorů do 20 let, kde vstřelil víc gólů než kdokoli jiný. K tomu si přihoďte několik asistencí a vyjde vám nejlepší hráč celého turnaje.

Jeho kariéra měla vzestupnou tendenci, od klubových soutěží se propracoval až do NHL, kde za Boston třikrát vyhrál Stanley Cup.

Krátce poté, co oslavil své třicáté narozeniny, se dozvěděl, že jeho žena (moje máma) čeká dítě. Táta z toho byl nadšený, těšil se, že bude mít syna, který bude jednou pokračovat v jeho cestě, ale místo toho se jim narodil moje nejstarší sestra Emily.

Když si představíte malou princeznu v růžových šatičkách a botičkách s velkou mašlí na hlavě, máte mou sestru. Emily celý svůj život miluje růžovou, chodí pravidelně na nehty a utrácí tisíce dolarů za krémy na obličej. Nikdy ani trošku neprojevila zájem o hokej nebo o cokoli tomu podobné.

O dva roky později mu má máma porodila dvojčata. A hádejte co – opět to byly holčičky. Scarlett a Elena jsou její kopií už od miminek. Obě rády vaří, Scar ráda kreslí a Elena se zase ráda tahá po obchodech s oblečením. Obě jsou jiné, ale vlastně jsou jako přes kopírák. A to nejen proto, že vypadají stejně.

A pak, o další dva roky později, táta oslavil 34. narozeniny a s nimi jsem přišla já. Prý jsem po porodu měla nejvíc vlásků a konečně aspoň jedna z jeho dcer dostala do vínka něco z jeho genů.

Zdědila jsem jeho tmavé vlasy, ďolíčky ve tvářích a prořízlou pusu. A v neposlední řadě taky lásku k hokeji.

Táta vždycky říká, že jsem jako syn, kterého nikdy neměl. Nevím, jestli bych to měla brát jako lichotku, ale líbí se mi, že se mnou podniká věci, které moje starší sestry nezajímají.

„Do háje co tohle bylo?!" zaburácí na tribunách vedle mě, zatímco hráč v modrém dresu NY Rangers pošle rychlým pohybem hráče ve žlutém prudce proti mantinelu. Diváci začnou bučet a pískat, protože rozhodčí tenhle vysoce prudký zákrok nepískají.

„Člověk by řekl, že se za ta léta ty rozhodčí rozhodnout dělat svoji práci, ale zjevně ne!"

Naštvaně vrtí hlavou ze strany na stranu, zatímco si nabere plnou hrst popcornu a nacpe si ji do úst. Několik kousků mu při tom spadne za bostonský dres.

Být dcerou bývalé bostonské hvězdy má spoustu výhod. Například to, že můžete jít na jakýkoli zápas NHL zadarmo. Nemusíte sedět mezi lidmi, ale máte vlastní sekci, kterou využívají přítelkyně nebo manželky hráčů. I když táta stejně nejradši sedává přímo mezi diváky, kteří ho sice poznávají, ale naštěstí jsme se z příliš dotěrnými setkali jen párkrát.

„Skočím si na záchod, do konce třetiny už to nevydržím," šeptnu tátovi do ucha.

„Ale vždyť třetina končí už za pár minut! Teď nemůžeš odejít."

„Aspoň se vyhnu frontám," namítnu a už se zvedám. Dneska jsme se usadili ve VIP sekci, takže se nemusím prodírat přes sedící diváky.

Krátkou chodbou doběhnu ke schodům, které seběhnu a další proběhnu až k záchodům. Všechno dělám rychle, abych se stihla vrátit na konec třetiny.

Při cestě zpátky prudce zahnu za roh a vrazím do něčeho tvrdého. A to něco mě hbitě popadne za paže, abych nespadla na zadek.

Zmateně zamrkám, abych se vzpamatovala, když spatřím asi 190cm vysokého muže s širokými rameny a s vlasy o odstín tmavšími, než mám já. Kšiltovku má nasazenou tak, aby mu nebylo příliš vidět do tváře.

„Promiňte, já... nedávala pozor."

„V pohodě," odvětí a pustí mě. O krok ustoupí, abych kolem něj mohla projít, a když to udělám, dlouhými kroky míří chodbou pryč. Hledím za ním celou dobu, než mi zmizí z dohledu.

Konec třetiny už nestihnu.

Ahoj!
Tak jsem tady s novým příběhem, konečně!
V životě jsem neměla tak dlouho spisovatelský blok, ale nakonec to beru jako znamení, že jsem prostě měla počkat a ještě si tenhle příběh pořádně promyslet.
Doufám, že se Vám bude líbit a budu moc ráda za jakoukoli odezvu.
Děkuju!
Romča ♥️