HRÁČ S ČÍSLEM 24

7. - GIGI

Minulost

Opatrně zaťukám na jeho dveře a když se neozve nic než ohlušující ticho, vezmu za kliku a vejdu dovnitř. Dex leží na břiše s roztaženýma nohama, na kterých má pořád nasazené tenisky.

Dojdu k němu a pomalu ho pohladím po zádech. Prudce otočí hlavu a pohlédne na mě skelnatýma očima. „Jsi v pořádku?" šeptne.

„Ano, nic se mi nestalo."

„Moc mě to mrzí, Gig. Já... já ti nechtěl ublížit."

Přisednu si k němu a vezmu ho za ruku. „Já vím, Dexi. Já vím, že bys mi neublížil."

Z očí mu vytrysknou slzy a já si uvědomím, že jsem ho takhle nikdy neviděla. Nikdy jsem neviděla, že by projevil nějakou jinou emoci než radost a štěstí. Ale teď tady leží, naprosto zlomenej.

Lehnu si za něj a obejmu ho kolem pasu. Do nosu mi vnikne vůně jeho parfému a já slastně zavřu oči.

Mám tohohle kluka tak strašně ráda a bolí mě pro něj srdce.

S tou myšlenkou mě pohltí spánek.

Po naprosto bezesném spánku, což se mi moc často nestává, mě probudí síla slunečních paprsků ve tváři. Dneska je sobota, takže jsem si mohla přispat.

Odhrnu ze sebe přikrývku a až v ten moment mi dojde, že je něco špatně. Zmateně zamrkám a rozhlédnu se po pokoji, který není můj. Vlastně v něm poznám Dexův pokoj.

Vybaví se mi události včerejšího večera a opět mě píchne u srdce, když si vzpomenu na jeho zničený výraz.

V kuchyni ho najdu vleže s miskou ovesné kaše na klíně. Jakmile mě spatří, napřímí se. „Ahoj," pozdraví mě ostýchavě.

„Jak dlouho už jsi vzhůru?"

„Asi hodinu. Nechtěl jsem tě budit."

„Já..." posadím se vedle něj, „promiň, že jsem usnula v tvojí posteli."

Dex zavrtí hlavou a usměje se na mě. „Naštěstí jsi nechrápala, takže klid."

Pobaveně se uchechtnu a seberu mu misku se snídaní. Dex umí nejlepší ovesné kaše a vždycky si dělá větší porci, aby se se mnou podělil. Je to takový náš zvyk.

Sleduju, s jakým výrazem si mě prohlíží, a napadne mě, jestli se na mě takhle díval vždycky. Teď, když už vím o jeho citech, poznám, že se mu líbím. Že mě má rád víc než jen jako kamarádku.

Občas člověk potřebuje jen trochu popostrčit, aby si uvědomil, co má přímo pod nosem.

„Máš na dnešní večer nějaký plány?"

Zavrtí hlavou.

„Napadlo mě, jestli bys nechtěl zajít na večeři?"

Dex překvapeně zamrká. „Jako, ehm, na rande?"

Pořád jsem z toho nervózní, ale Dexe mám ráda. Je to můj nejlepší přítel. A rozhodně mě přitahuje.

Tak proč to nezkusit?

„Jo, jako na rande," přitakám.