HRÁČ S ČÍSLEM 24

15. - MATTEO

Minulost

Dlouhé hodiny se jen líbáme. Vnímám chuť jejích rtů, hladím ji po každičkém místě na těle a když jí rukou vklouznu pod kalhotky, usměju se, když zjistím, jak moc je vlhká. Moje erekce mě tlačí v kalhotách a já upínám všechnu svou energii do toho, abych se neudělal už jen z jejích stenů.

Položím si ji pod sebe a co nejpomaleji ji vysvobodím z kalhot a následně i z kalhotek. Nasávám do sebe její vůni, sleduju, jak pevně svírá víčka, když ji konečně ochutnám. Svíjí se pod mým jazykem, jako by prahla po vysvobození.

A to, jak se mi udělá na jazyku... z toho budu žít následující měsíce. Měsíce, které strávím bez ní.

Vyndám si z peněženky kondom, který v ní nosím už léta, a nasadím si ho. Dívám se, jak si mě prohlíží. Jak si oblízne rty, jako by mě i ona chtěla nejdřív ochutnat. „Na to ani nemysli," zasměju se.

„Už takhle budu rád, pokud vydržím víc jak dvě vteřiny."

„Jako bys zrovna ty měl problémy s výdrží," uchechtne se, když se na ni položím.

„Pět let bez sexu s člověkem dělá svý," zasměju se.

Gigi na mě vykulí oči. „Počkej, tys po mně už s žádnou nespal?"

„Proč bych měl spát s holkou, která pro mě nikdy nebude znamenat tolik jako ty?"

„Já..." zalapá po dechu, když do ní proniknu.

„Už nic neříkej," šeptnu a znovu ji políbím.

Tu noc už si nic neřekneme. Vychutnáváme si jeden druhého, protože víme, že už se to pravděpodobně nikdy nebude opakovat. Snažím se zapamatovat si každičký pohyb jejího těla, když se mi vyhoupne do klína a tempo si určuje sama. Snažím si otisknout do paměti křivku jejích zad, když si klekne a vystrčí na mě ten její výstavní zadek. Musím chvíli myslet na babičku, abych se jen z toho pohledu neudělal.

Dovolím si se udělat až když na zádech ucítím první paprsky slunce. A i potom se jí další hodinu věnuju jazykem a prstama, protože nechci, aby to někdy skončilo.

A když už jsme oba úplně vyšťavení, usneme si v náručí.

Probudí mě až bušení na dveře. „Matteo! Do háje, kámo!"

Poznám hlas svého spoluhráče Duncana. Gigi vedle mě tvrdě spí, takže si jen tiše natáhnu tepláky a vyběhnu ven na chodbu.

„Co je, do háje?! Někdo snad umírá?"

„Už před hodinou jsme se měli sejít s trenérem, kámo. Za dvě hodiny vyrážíme na letiště."

Srdce mi spadne až do žaludku, když se podívám na hodinky. A následně se zlomí, když se ohlédnu za sebe a vidím Gigi, jak s peřinou kolem těla stojí ve dveřích. „Ty dneska odjíždíš?"

Duncan zalapá po dechu dost hlasitě na to, abych to slyšel. Spražím ho varovným pohledem, načež on jen zvedne ruce v obranném gestu. „Sorry, kámo, kvůli tomuhle bych to rande s trenérem taky oželel."

Slyším jeho smích, když mizí do svého pokoje.

„Promiň, G, měl jsem ti to říct."

Gigi zavrtí hlavou a já si všimnu slz, které jí smáčí tváře. „To je dobrý. Já jen... já nevím, já-"

„Je to jako bychom byli zase na střední, viď?"

Přikývne a zalapá po dechu, který jako by ji přes slzy docházel. Zabouchnu dveře a pevně ji obejmu. Vzlyká mi v náručí a já musím využívat veškerou svou energii, abych se taky nerozbrečel.

„Mrzí mě to, Gigi," šeptnu.

„Mě ne," zavrtí hlavou. „Tahle noc, Matteo... to bylo to nejlepší, co jsem kdy v životě zažila."

„Gigi, já-"

„Jsem za ni vděčná."

„Já taky, G."

Gigi se bolestně usměje. Sundá ze sebe peřinu, úhledně ji složí a oblékne se zpátky do včerejšího oblečení. Pak zahlédne moje tričko na podlaze a s náznakem úsměvu si ho vezme do ruky a přitiskne si ho k nosu. „Tohle si nechám," oznámí mi.

Přikývnu a sleduju ji, jak si ho skládá do kabelky. Zhluboka se nadechne, jako by si potřebovala dodat sílu. Dojde zpátky ke mně, vytáhne se na špičky a políbí mě. „Celou dobu jsem se vyhýbala tomu ty slova říct, ale nemůžu odejít, aniž bych je řekla. Miluju tě, Matteo. Vždycky jsem tě milovala a protože tě miluju, chci, abys žil svůj sen. Chci, abys vyhrál Stanley Cup, a abys prostě získal všechno, po čem toužíš." Se smutným úsměvem mi rozcuchá vlasy a po tváři jí stékají další slzy, ale nesnaží si je setřít.

„Ale jednou, až budeš mít pocit, že už ti hokej dal všechno, co jsi chtěl, vrať se za mnou."

Cítím, jak si mi srdce v hrudi tříští na tisíce malých kousků.

„Nechci, abys na mě čekala, G."

„Nebudu," zavrtí hlavou, „a ty bys taky neměl. Chci, abychom oba žili vlastní životy tak, jak přijdou, a třeba až se jednou znovu potkáme, budeme oba přesně tam, kde máme být."

„Budu na ten den čekat, Gigi."

S úsměvem přikývne. „Já taky."

Už dlouho jsem u psaní nebrečela, ale tohle mě hodně dojalo 💔