HRÁČ S ČÍSLEM 24

26. - GIGI

Současnost

Každotýdenní oběd se ségrama dneska nezačal zrovna nejlíp. Mezi Scarlett a Elenou to vře, zatímco Emily si furt s někým dopisuje. Ani jedna jako by nebyla úplně přítomná.

„A to ti přijde v pořádku mi neříct, že jste se rozešli? Vždyť já poslední týdny nedělala nic jinýho, než že jsem se snažila tě rozmluvit! A ty ses mezi tím chovala jako totální husa a pak jsi mě nechala chovat se taky jako husa, protože jsem nevěděla, že si procházíš něčím takovým! Bože, ani nevím, jestli ta věta dávala smysl!" vyjede Scarlett a přestože se snažím se nesmát, držím se jen stěží. Asi nebylo nejlepší oznámit tu novinu holkám, ale Elena se z toho furt snažila vykecat, a tak jsem prostě rozhodla za ni.

„A proč bych měla chtít ti to říkat? Abych celý dny poslouchala, jak jsi mi to říkala, a jakej je Malcolm kretén?"

Scar se nadechne, jako by chtěla něco oponovat, ale Elena ji přeruší. „A ani se nesnaž to zapírat, na to tě znám až moc dobře."

Scarlett protočí očima a začne se s ní hádat nanovo. Dopiju svou skleničku a dojdu si na bar pro nový pití, abych na chvíli utekla. O chvilku později se ke mně připojí Emily. „Včera jsem byla na rande se Simonem," prozradí mi zčistajasna.

Překvapeně vykulím oči. „Tě někdo nadrogoval, žes konečně souhlasila?"

Emily mě praští do ramene, ale taky se rozesměje. „Řekla jsem si, že když ne teď, tak kdy? Dostala jsem chuť trochu zariskovat."

„A? Jak to dopadlo?"

Vyhublý barman mi dolije skleničku vody a věnuje mi milý úsměv, když si ji od něj převezmu. „Překvapivě dobře," odvětí a nejistě se usměje. „Líbí se mi."

„Že bys konečně nasedla na vztahového koně?" zazubím se.

„Děsí mě to, víš?" pokrčí rameny. „Otevřít se někomu."

Vybavím si včerejší večer s Matteem, kdy jsme si dlouhé hodiny vylévali srdce. Kdy jsme doháněli to, co jsme zameškali.

„Není lepší pocit, než se otevřít tomu správnému člověku, Emily."

Vrznutí dveří prozradí příchod nových zákazníků. Obě se otočíme tím směrem a já si povzdechnu, když spatřím Dexe.

„No ten tady ještě chyběl," odfrkne si Emily, když si nás všimne.

„Ahoj," pozdraví nás, jako by se nechumelilo. Na sobě má čerstvě vyžehlenou bílou košili a černé kalhoty. Vedle něj vypadám ve svých ošoupaných džínách a tílku nepatřičně. „Co tu děláš, Dextere? Proč nejsi s malou?"

„Moc chtěla jít s babičkou do zoo. Já měl práci, takže jsem nemohl, a když jsem se vrátil, máma mi psala, že si zajdou ještě do kina na pohádku a pak na zmrzlinu."

„Ale to pořád nevysvětluje, proč jsi tady."

„Vím, že jste tu měly s holkama sraz, tak mě napadlo se stavit. Možná si tě na chvíli ukrást pro sebe," mrkne na mě a na moment mi připomene jednadvacetiletého Dextera, které jsem měla tak ráda.

„Tak já se asi vrátím k holkám?" nadhodí Em a čeká na moje svolení. Musím se hodně přemáhat, abych přikývla a nedonutila ji tu se mnou zůstat. Emily mě obejme a vrátí se ke stolu, zatímco já zůstanu na baru s nesmyslně přitažlivým chlapem, po němž tu slintá naprosto každá ženská v místnosti. Nedivím se, vypadá fakt dobře.

„Mohli bychom zajet nakoupit, aspoň mi pomůžeš s taškama."

Dex se zasměje. „Praktická jako vždy."

„Tak když už s tebou musím trávit večer, ať z toho aspoň něco mám."

Dex se ke mně nakloní a jeho dech mi ovane tvář. „Kdysi jsme našli i lepší zábavu na dlouhé letní večery, Gigi," šeptne.

Otráveně se odtáhnu. „Tak zaprvý je jaro a zadruhý jsem ti jasně vysvětlila, že mezi námi už k ničemu nedojde. Mám ti to vyhláskovat, abys to konečně pochopil?"

Dex zvedne ruce v obranném gestu, ale úsměv mu z tváře nespadne.

„Klid, ženská," zazubí se. Zatáhne mou útratu a doprovodí mě k autu.