HRÁČ S ČÍSLEM 24

8. - GIGI

Současnost

Vychovávat pětileté dítě může být náročné. Může to být devastující, vyčerpávající a občas můžete mít chuť všechno sbalit a odjet někam za sluncem.

Svou dceru Ellie miluju nade všechno na světě, je to to nejlepší, co se mi v životě povedlo. Ale pane bože... když začne řvát, máte chuť ustřelit si hlavu.

A když řve půl hodiny kvůli tomu, že jí nedovolíte si hrát, nemám tušení, jak ji uklidnit. Jak vysvětlit malé holce, že se teď musí převléct, protože ji za chvíli vyzvedne táta? A že si teď prostě hrát nemůže?

„Ellie Hartová, zvedni ten svůj drzej zadek a jdi se oblíct! Táta je tu za pět minut!"

Ellie mě propíchne nenávistným pohledem, jako bych jí řekla, že ji přijede vyzvednout Satan. Přesto ji to ale donutí zvednout se ze země a přeběhnout do pokojíčku. Pomůžu jí se převléct do šedých tepláčků a růžového trička, protože jiné než růžové samozřejmě nepřipadá v úvahu, a když je konečně hotová, ozve se zvonek.

„Ach, jako na zavolanou."

Než stihnu vykročit ke dveřím, Ellie se k nim rozeběhne rychlostí blesku. Otevře dveře našeho skromného bytu a skočí Dexovi do náruče. „Tatí!" zapíská nadšeně.

„Dobré ráno, princezno," oplatí jí Dex pozdrav a líbne ji do tmavých vlásků.

Už když se narodila, bylo jasné, že vlásky bude mít po mně. Ale oči... ty byly jako kopie těch Dexových. Zprvu jsem za to byla vděčná, za to, že má něco z nás obou, ale teď je to pro mě jen připomínka toho, co jsem ztratila.

„Skoč si pro věci a vyrazíme, dobře?"

Ellie bez váhání přikývne a odběhne zpátky do svého pokojíčku. V ten moment se na mě Dex poprvé podívá. „Když jí tohle řeknu já, vyplázla by na mě jazyk a vyprdla by se na mě," zkonstatuju.

„Přeháníš," uculí se Dex a přistoupí ke mně blíž.

„Vždycky byla tatínkova holčička."

Dex se zazubí a pokrčí rameny, jako by nevěděl, jak to popřít.

„Rád tě vidím, Gig."

„Viděli jsme se před týdnem, zapomněls?"

Dex roztáhne paže a já se do nich na moment schoulím. „Nejradši bych tě vídal denně, to dobře víš."

Rychle se od něj odtáhnu a pokusím se nevnímat jeho vůni, která jako by zaplavila celý byt. Opustit ho pro mě byla druhá nejtěžší věc v životě.

„Nezačínej zase, Dexi."

Dexter pomyslně ustoupí. „Promiň, já jen... moc ti to sluší."

Shlédnu ke svému špinavému tričku a teplákům, které mám na sobě vkuse tak týden. „No jo, vždycky jsi měl slabost pro domácký vzhled."

Dex se zazubí a přikývne. „Co máš na víkend v plánu?"

„Asi pojedu domů, půjdu si zacvičit, ještě nevím. Co vy?"

„Chtěl jsem vzít malou na nový hřiště, co postavili přímo před mým domem, a nebo do aquaparku, když bude hnusně. Víš, jak moc ráda se čvachtá."

„Jo, to má po mně."

Prstem mi přejede po paži a skloní se mi k uchu. „Nejsi jediná, kdo miluje vodu, vzpomínáš?"

Vzpomínka na naše první rande mě pohltí jako přílivová vlna. Jako tsunami, které nikdo nečekal.

„Tak můžem, tatí?"

Oba shlédneme k té malé holčičce, která do našich životů přišla tak náhle. Ani jeden jsme ji nechtěli a teď jsou naše životy díky ní naplněnější. Šťastnější.

Vím, že vztah s Dexem byl omyl. Že mu moje srdce nikdy úplně nepatřilo. Ale to, co z něj vyšlo... toho nikdy nebudu litovat.

„Jasně, broučku," pousměje se Dex a ještě než odejdou, naposledy se na mě ohlédne. „Vím, že náš vztah nebyl to, co jsi chtěla. Vím, že jsi na něj nebyla připravená. Ale naše dcera, Gigi... naší dceru nezajímá to, že jsi zamilovaná do chlapa, kterého jsi už roky neviděla. Ona potřebuje svého otce."

Tak jak se vám příběh zatím líbí? 😍