HRÁČ S ČÍSLEM 24

27. - DEX

Současnost

Nikdy jsem neměl bary zrovna v lásce, ale v poslední době je navštěvuju častěji, než bych chtěl. Gigi se celou cestu v autě mračí a nervózně poklepává nohou, což jsem vždycky nesnášel.

„Cos v tom baru vůbec dělal?" zeptá se najednou.

„Těžkej den," odvětím krátce a zabočím na prostorné parkoviště před supermarketem. Vždycky jsem nesnášel nakupování jídla, ale vím, jak to Gigi miluje, takže mlčím.

Vezme si košík a klidně do něj hází potraviny. Systematicky projde celý krám, než se zastaví před pokladnami. Galantně nákup zaplatím a ona nic nenamítá. Díky svému otci nikdy neměla o peníze nouzi, ale aby mě potrestala, nechává mě platit kdykoli se nabídnu. „Víš, že mi placení nevadí, že jo?"

Gigi jen přikývne a veze košík před sebou. Pomůžu jí potraviny naházet do tašek a odtahám je do kufru. Pak už se jen posadím za volant a počkám, než se uvelebí i ona. „Tak už mě odvezeš domů?"

„Cože?" rozesměju se. „Myslíš, že se vzdám jediného večera, kdy máme oba volno?"

„Dexi, já-"

„Jen mě nech tě vzít na jedno místo, dobře?"

„Na jaký?"

„Nech se překvapit," mrknu na ni.

Poznám, že není zrovna nadšená, že se mnou musí trávit večer. Vím, že by stokrát radši ležela doma u televize a cpala se popcornem, ale to jí dneska neumožním.

Vím, že mě Gigi nemůže vystát. Vím, že se k ní ne vždycky chovám správně a většina lidí by mě asi odsoudila, ale nemůžete nenávidět člověka, pokud jste nikdy nebyli na jeho místě.

Už od prváku byla Gigi jediná holka, na které mi záleželo. Probudila ve mně něco, o čem jsem ani netušil, že v sobě mám. Díky ní jsem se cítil milovaný, tak jako už dlouho ne. Tak to ale většinou bývá u dětí s rodiči, které víc zajímají vrazi než vy – jsou celí pryč jen z toho, že na nich někomu záleží.

A když mě konečně uviděla, myslím opravdu mě a pořád jsem se jí líbil, myslel jsem, že už nemůžu být šťastnější. Myslel jsem, že všechny ty sračky, co jsem si v životě prožil, vedly k tomuhle momentu. K téhle ženě.

Ale ona mě nechtěla.

Snažil jsem se nevidět všechny ty náznaky, když se ode mě odtahovala, aniž si to možná sama uvědomovala. Nikdy se mi plně neotevřela a já nechápal proč. Až do momentu, kdy mi řekla o Matteu Rossim.

Bože, fakt toho chlapa nesnáším.

A pak přišlo to těhotenství a i když jsem nebyl připravenej stát se otcem, byla to šance, jak získat Gigi pro sebe. A na chvíli to i vypadalo, že se mi to daří, ale pak zase začala být smutná a já věděl, že už pro nás dva neexistuje naděje.

A to mě zlomilo.

„Kde to jsme?" zeptá se mě Gigi, když zaparkuju u kraje lesa. Vystoupí z auta a rozhlédne se kolem sebe. „Chceš mě tu zakopat nebo co?"

Já se jen uchechtnu a vedu ji hlouběji do lesa. Ujdeme asi tři kilometry, než staneme před malou dřevěnou chatkou. „Co tu děláme?"

„Tady jsem strávil letní prázdniny před šestou třídou."

Gigi sebou při tom přiznání cukne. „Cože?"

„V té době unesli dítě. Malého chlapečka asi v mém věku. Rodiče z toho byli úplně pryč, strašně to zmizení zkoumali a snažili se na vlastní pěst zjistit, kdo to udělal. To se jim samozřejmě nepovedlo, ale když toho únosce dopadla, zjistilo se, že ho držel v chatce jako je tahle – opuštěná, stísněná a uprostřed ničeho."

Gigi se drží za ústa, jako by se bála cokoli říct.

„Zavřeli mě sem a pokaždé našli lepší způsob, jak mě tu zamknout. Chtěli, abych se naučil jak z takovýhle situací utéct. Tak moc se báli, že by se mi něco takového taky mohlo stát, že se potřebovali přesvědčit, že bych se dokázal zachránit."

„Takže tě tu drželi? Bez pomoci?"

„To ne," zavrtím hlavou. „Nejsou to šílenci."

Vždycky seděli před dveřmi, ale nemluvili na mě. Vždycky mě tam nechali zavřeného maximálně tři hodiny, když jsem se nedokázal osvobodit. A další den to samé. Snažili se mě vycvičit, abych se dokázal bránit proti světu."

„Poněkud zvláštní způsob."

„To jo," zasměju se. „Na konci léta už jsem se zvládal osvobodit snadno. Rodiče na mě byli pyšní, ale mě to změnilo. Začal jsem se stranit lidí, aby mi neprovedli to, před čím se mě rodiče snažili ochránit."

Povzdechne si. „To mě mrzí, Dexi. Netušila jsem to."

Chytnu ji za ruce. „Ale s tebou jsem se cítil jinak, Gigi. Byla jsi první, které jsem důvěřoval. První a jediná, kterou jsem kdy miloval."

Gigi ke mně vzhlédne s vlhkýma očima. „Vím, že jsi hodnej kluk, Dexi. Jsi můj nejlepší přítel už roky, ale víš, že ti nemůžu dát to, co by sis přál."

„Ale máme spolu dceru, Gigi. A tu nezajímá to, že ke mně necítíš totéž co já k tobě."

„A takový vztah bys chtěl? Vztah se ženou, která miluje jiného muže?"

Její slova mě raní přímo do srdce. „On tu ale není, já ano."

Gigi ode mě odhlédne a já poznám, že to, co řekne, mě dorazí. „Je tu, Dexi. Před pár dny jsem s ním mluvila."

„Cože?"

„Zavolal mi a pozval mě na zápas."

Zhluboka se nadechnu, abych se nesesypal. „A řekla jsi mu o Ellie?"

„Samozřejmě," přikývne. „Ráda bych, aby ji poznal."

„To snad nemyslíš vážně."

„Miluju ho, Dexi. Je jediný, koho jsem kdy doopravdy milovala, a přestože jsme se snažili, ani jeden nejsme schopni zapomenout."

„Takže co? Hodláš čekat dalších deset let, než ukončí kariéru? Budeš na něj deset měsíců čekat, abys s ním mohla strávit léto?"

„Čekala bych na něj roky, Dexi. Vždycky na něj budu čekat."