Lost most intimate friendship (A.I. ff)

4.chapter/We are ok,MAYBE

Do prdele, co se tu v noci k čertu dělo? A jakto, že jsem nic nezaregistrovala.? Po celé naší obrovské kuchyni se válí střepy. Talíře, sklenice, hrnky, prostě všechno. Buď se táta masivně opil nebo máma hledala peníze, což je pravděpodobnější. No vzhledem k tomu, že je sobota budu mít času na úklid až nepotřebně moc. Dám si vařit vodu na kafe a namažu si housku. K snídani si ještě přikrájím rajče a všechno nandám na talíř.

,,Děkuju za snídani," řekne táta a sebere talíř.

,,Vlastně to bylo moje," sklopím oči k podlaze, která je stále posetá střepy.

,,Já se ale neptal." zakousne se do housky.

,,Už mám plný zuby toho, jak sami neděláte nic, ale prachy a péči byste chtěli. Normální lidi vašeho věku chodí do práce a starají se o sebe a své děti. Mám už dost toho, jak na obojí kašlete, ale očekáváte to ode mě." odseknu vyčítavým tónem, který mého tátu zvedne ze židle.

,,Takhle se mnou mluvit nebudeš. Jsem jinej než tvoje matka a ty to víš. A taky jsem tvůj otec a ty si na mě pusu otvírat nebudeš, jasný?" vezme mě za bradu a surově ji zmáčkne.

,,Ne, jste naprosto stejný." zakřičím a pokusím se mu vytrhnout, místo toho si ale vysloužím facku, která se opakuje, když zpoza rohu vyleze máma. Nepochybuju o tom, že otisk prstů mých rodičů bude ještě nějakou chvíli znát. Zvednu zrak, ale to co uvidím v okně mě naprosto vykolejí. Dvě zelené oči a kučeravé vlasy mě víc než jen překvapí. Co tu kruci dělá v sobotu ráno? Venku stojí můj přítel, ale od toho incidentu jsme spolu nemluvili, proto mě jeho návštěva lehce překvapí. Bezmyšlenkovitě se vydám ke dveřím a naprosto ignoruju hlasité kecy muže, který mě před chvílí uhodil. Nechci řešit to, co se stalo, potřebuju jeho objetí. Svérázně dojdu až přede dveře, nadechnu se a otevřu je. I po těch měsících se mi, při pohledu na něj, podlamují kolena. Vtáhne mě do své náruče a čeká, jestli mu to oplatím. Nenechám ho dlouho čekat, prostě se na něj beze slov nalepím.

,,Maddie..."

,,Mlč, protože jestli se mi začneš omlouvat, něčím tě praštím." upozorním ho po pravdě a kouknu se mu do obličeje. Za svým pevným a láskyplným pohledem, skrývá ten bolestný, kterého jsem si prostě nemohla nevšimnout. Tak moc bych si přála, aby to neviděl. Ne protože bych nechtěla, aby to věděl, ale protože nesnáším vidět v jeho očích bolest.

,,Mad, tak moc...."

,,Řekla jsem ať mlčíš." syknu a opřu o sebe naše čela.

,,Vím co studuješ a vím proč to studuješ. Taky vím, že to není jednoduchý obor a že bez učení ho neuděláš. Takže je jasný, že už na mě nebudeš mít tolik času jako dřív, ale nic se tím nemění. Tenhle fakt mojí lásku k tobě nezmenší. Jenom se asi budeš muset smířit s tím, že na tvoje učebnice budu pekelně žárlit." zašklebím se a zmenším mezeru mezi námi tak, abych mu mluvila do rtů.

,,Miluju tě." řeknu a spojím naše rty. Chyběl mi a to i přesto, že jsme se neviděli jen 3 dny. 

,,Běžte se cukrouškovat někam jinam. Mimo to si myslím, že bys měla chodit s někým ve svém věku." vyštěkne znechuceně můj otec, který se tu zničehonic objeví. Cítím jak Ash zaťal pěsti, proto ho po rukou pohladím a propletu naše prsty.

,,Není ti nic do toho s kým se stýkám, už ne. A jen tak mimochodem s Ashem už se vídáme přes půl roku, takže je vidět jak si všímáš života své dcery." oplatím mu narážku. Cítím, jak z Ashe sálá naštvanost a pro otce jeho pohled nemůže být příjemný.

,,Máte báječnou dceru. Jen škoda, že jste na to už nepřišli sami." upozorní ho Ash a svýma rukama mi začne hladit břicho.

,,Ihned mi přestaň osahávat dceru." sykne otec, během čehož se přiblíží naším směrem. Nahromadí se ve mně strach, který mě samotnou vyvede z míry. Mám chuť otci ukázat, že on nemá právo organizovat mi život.
Za předpokladu, že se otec dívá se otočím a znovu si Ashtona přitáhnu a spojím naše rty. Pochopí o co mi jde, takže začne spolupracovat. Ne, že by jinak nezačal.

,,Madilyn, ihned půjdeš domů a ten parchant zmizí. S nikým takovým se stýkat nebudeš a myslím, že máš doma ještě práci." zakřičí hystericky. Odtáhnu se a seberu všechnu odvahu, kterou v sobě mám.

,,Ne, to vy máte vevnitř práci, nikoli já." pokrčím rameny

,,Fajn, to ale nic nemění na tom, že s tím klukem to teď a tady přede mnou ukončíš. Pak vypadne a už sem za tebou nepoleze." propálí Ashtona pohledem. Vím, že se ho nechci a nemůžu vzdát, takže řešení je jediné... půjdu s ním. Peníze ještě mám a oni to nahlásit nemůžou, protože by šli sami proti sobě.

,,V tom případě jdu s ním," řeknu rozhodnutě a čekám, že Ash třeba proplete naše prsty, ale nic takového se nestane.

,,Víš Mad,.."