Lost most intimate friendship (A.I. ff)

13.chapter/Drugs

,,Clarke,můžeš mi nějak stručně vysvětlit co se tady teda vlastně děje?" zeptám se.

,,Nevím jestli je to dobrej nápad." pokrčí rameny a dál hledá něco v Bellyho batohu.

,,Chci vědět všechno,hned." řeknu rozhodně a na slovo HNED dám velký důraz. Clarke vytáhne z Bellyho batohu menší krabičku od nějakého krému.

,,Jak neoriginální," zašeptá si sama pro sebe a vydá se po schodech k Bellamymu.Fajn,takže teď mě budou ignorovat.No bezva,tak to už se tu cítím skoro jako doma.

,,Ashi,nevyznám se v tom,ale vsadila bych na koks." oznámí Ashovi pochybovačně Clar. Mezitím,co jsem vycházela těch 14 schodů nahoru jsem si stihla dát do hromady leda tak to,že se Belly sjel. Takže,toho vím evidentně opravdu hodně.Navíc se v tomhle oboru opravdu "perfektně" vyznám.

,,Clarke,především ho musíme nejdřív dostat pod ledovou vodu." zkonstatuje Ash.
No tak bezva,ignorují mě a teď jsem tady do počtu,takže se asi někde zašiju.Někde mimo dům,daleko,protože tohle nepotřebuju vidět.Ashton svírá mlčejícího Bellyho,který se jen podivně kroutí.Pomalu přejdu po místnosti k Bellymu.

,,Si kretén,Bellamy..Nemůžu se na tebe dívat." řeknu zklamaně a odeberu se zpátky do chodby pod schody.Mrzí mě,že ani Ash nejeví zájem o mou přítomnost,ač je to teď jeho asi poslední starost.

,,Madison.." zavolá slabě.Au..tak tohle zabolelo. Že si něco vzal,bych mu během chvilky odpustila,ale to že si spletl mé jméno? Tak tohle nějakou dobu zpracovávat budu.Ash je naplno zaměstnaný,tudíž si mého odchodu ani nemůže všimnout.

Ač Bellamyho znám "chvilku",tak je to můj bratr a neměli by mě ignorovat.Asi přeháním,vlastně to dělám relativně pořád.Bosa doběhnu na nejvzdálenější část louky za naším domem.Jsem od domu docela daleko,minimálně tak,že mě nemůžou vidět.Nohy si lehce protřu o vysokou trávu,načež si do ní lehnu .Květiny, louce přidávají na romantice.Menší zvonky,semtam nějaká kopretina a asi si všichni dokážete představit louku. Díky slastné vůni květin se velmi snadno uvolním a částečně i uklidním.Přesto mi po tvářích začnou stékat horké slzy. Jako by mi jeden feťák v rodině nestačil.Je jako moje matka.Nemá klasický halušky,kdy se chová jako retard největší,místo toho má záchvaty vzteku. Nevím jestli tohle zvládnu. Možná se spojil s matkou a taky to svinstvo prodává,což by vysvětlovalo ty peníze.Možná vás teď napadlo,proč moje matka bere peníze od dědy,když má dost svých.To proto,že i ty miliony,který má potřebuje něčím podprůměrným vylepšit.Chtěla jsem s Bellym bydlet hlavně proto,abych utekla rodičům a teď o něm zjistím tohle.Vzhledem k tomu,že ležím na zádech,tak už přes své uslzené oči skoro nevidím.Otřu si oči do trička a zvednu se.
Rozejdu se k menšímu lesíku ve kterým by měla být mýtina,přičemž nechám trávu laskat má chodidla.Žádné neobvyklé,nebo k přírodě nepatřící zvuky,až na mé kroky mi potvrdí,že jsem tady sama.Úplně.

Nikdy jsem moc přátel neměla a nevadilo mi to. Jsem ten člověk co zastává pravidlo Radši jeden pravý přítel,než hejno falešných. Ale,to už jsem asi zapomněla, jak chutná samota.Nelíbí se mi,je nepříjemná,skoro až vyčerpávající.Zašustění keříků se pokouším úspěšně ignorovat, teda alespoň do doby,než z keříku vykoukne zhruba měsíc staré kotě.Krásné modré oči zdobí její drobnější obličej. Má poměrně špičatá ouška a malinký čumáček.Co se týče tělíčka je jasně dlouhosrstá,ale podvyživená.Tudíž majitele s největší pravděpodobností nemá.Je nádherná,ale je znát,že lidem nedůvěřuje.
Tiše na ni "začičáčkuju" a pomalu k ni natáhnu ruku,na kterou se kotě nedůvěřivě podívá.

,,Neboj," zašeptám a nahnu se pro kotě.Nejdřív se snaží uhnout,ale nakonec se nechá vzít.Jeho oči zračí určitou nejistotu, kterou vzhledem k situaci naprosto chápu. Ani ne měsíční zvíře uvidí holku s řasenkou rozteklou pod masivně červenýma očima..To se nevidí každej den.Vše napovídá tomu,že je to holka a já ji tu nenechám.Moje láska ke kočkám by mi nedovolila ji tu nechat.Vezmu si ji "domů" ke klukovi o kterým mi nikdo neřekl,že bere drogy,ač je to můj bratr.

Počasí se z rozjasněného dne změní na zataženou oblohu a drobné padající kapky,které se v okamžiku rozrostou a začnou svými dopady masírovat moje nohy a ruce.Zvířátko v mé náruči se nespokojeně vrtí a nejspíš se bojí.Nejspíš určitě.

,,Klid,Brownie..Bude to v pořádku." začnu ji konejšit ve chvíli,kdy se definitivně rozhodnu pro její jméno.

Jestlipak už si všimli,že jsem pryč.No,vzhledem k sedmi zmeškaným hovorům od Ashe asi jo.Smsky a hlasové zprávy rovnou smažu.Nic mi neřekl,tudíž je spolupachatel. To zní drsně.Brownie si zachumlám do spodní části trička a hlazením se ji pokouším uklidnit.Nepochybně v lese nebyla dlouho,protože tahle kočka ještě déšť neviděla.Zmateně kouká okolo,olizuje si mokré tlapky a sem tam se podívá i na zataženou oblohu.

Spolu s Brownie se schovám v zastřešeném mysliveckém posedu nedaleko mýtiny.Objeví se i hrom,po kterém následuje růžový blesk,který mi dá jasně najevo,že jsem neudělala správnou věc.