Lost most intimate friendship (A.I. ff)

6.chapter/ You're making a mistake

,,Běž si lehnout k němu do pokoje. Opravdu nevím, kdy se vrátí. Otázkou taky je, jestli vůbec." navrhne a ukáže na dveře ve druhém patře.

,,Děkuju moc, zítra už mě tu nenajdete," řeknu a vydám se po schodech nahoru.

,,V pořádku, mám ráda společnost."

Otevřu dveře Ashtonova pokoje a do nosu mi padne tak známá vůně. Jeho vůně. Prohlédnu si jeho pokoj i do nejmenších detailů a odestelu postel. Neřeším kolik holek v té posteli bylo přede mnou, protože jediné na co dokážu myslet je to, že to mě 'miloval' už dávno. A taky to, že tu ještě pořád není. Nevěřím tomu. Jak jsem mohla jeho matce naprosto beze studu přiznat, že ho miluju. Znám ji sotva den a přiznám ji něco takového? Na druhou stranu je to úplně normální věc, nic za co bych se měla stydět.

Můj pohled je pevně zabodnut do hodin, které odpočítávám. Klíží se mi oči a dlouho už vzhůru rozhodně nevydržím. Slyším cvaknout dveře, což je první kousek skládanky, kterou potřebuju celou. Slyším ho, baví se s Margaret a něco řeší.

,,Mám teď pár dní volno, protože jsem napřed. Už se těším až se konečně pořádně vyspím." nadchne se Ash.

,,Je u tebe v pokoji. Prosím, neudělej už žádnou kravinu, ta holka si to nezaslouží." Ona se mě zastává? Zavřu oči a převalím se na bok. Škvírou ve dveřích do pokoje vnikne světlo. Sice jen trochu, ale přece. Přejde k psacímu stolu, kde si sundá džíny a tričko vymění za to, co leží složené vedle mě. Potichu přejde k posteli na kterou si opatrně lehne. Své ruce jemně položí nad můj pupík a přitáhne si mě natěsno k sobě. Poznám, že jsem mu chyběla stejně jako on mně. Zapomenu na celý ten 'rozchod' a uvolním se.

,,Doufám, že toho nebudeš litovat, protože děláš velkou chybu, když v tom chceš pokračovat. Ale přeju si, aby to tak nebylo, protože tě miluju." zašeptá mi do vlasů a políbí můj krk.

,,Nikdy nebudu litovat ničeho, co jsem zažila s tebou. Nikdy. A už vůbec to není chyba." odpovím, čímž mu vyvrátím domněnku o mém spánku.

,,Myslel jsem, že už nejsi vzhůru." zamrmlá a odhrne mi vlasy z krku.

,,Mmm... Právě jsem tu našel něco už pomalu mizejícího a vůbec se mi to nelíbí." zavrčí a zkousne mou citlivou kůži, přesně v místě označení.

,,Au. Znova už ne, víš jak špatně se to maskuje?" postěžuju si.

,,Nojo, ale já ho nedělám proto, abys ho pak maskovala. Právě naopak, chci aby si ho každý všiml a věděl, že to co je moje, je prostě moje a s nikým se nedělím." objasní mi a zkousne místečko ještě víc. Nesnáším tuhle jeho až moc perverzní náladu, ale na druhou stranu mi to přijde sladký, jak mě chce mít jen pro sebe.

,,Pojď spát, muchlovat se můžeme zítra." řeknu a odtáhnu se.

,,Ale já chci dneska. Mám tý školy po krk. Takže mám právo na nějakou tu romantiku. Prosím." zakňučí.

Je pravda, že společných chvilek v posteli jsme ještě moc neměli, ale když už tak stály za to. A ne, nemuseli jsme spolu ani spát. A je taky pravda, že ležet vedle něj je ohromně vzrušující. Ale to nemění fakt, že ač jsem celej den nic nedělala, tak jsem mrtvá.

,,Ale já už jsem unavená a chci spát." povzdechnu si smutně.

,,Tak to napravíme," oznámí a spojí naše rty, se kterýma začne toužebně pohybovat. Propána, on mi opravdu nedí pokoj, dokud nedostane to, co chce. Jeho polibky nikdy nebyly intenzivnější, což mě docela vyleká. Jak může mít ve dvanáct v noci ještě na něco takovýho náladu, natož energii. 

,,Mad, je pravda, že už...." zkusí něco říct, jenže teď pro změnu nebudu slyšet já.

,,Nezkoušej teď přestat," syknu a vrátím nás zpět do pozice, ve které jsme byli předtím. Pokusím se mu zvednout jednu ruku, jenže se odtáhne.

,,Co vyvádíš?" zasměje se

,,Chci ti sundat to tričko." protočím oči a donutím ho, aby si ho sundal sám. Miluju, když mám možnost držkovat, baví mě to. A myslím, že nejsem jediná. Nechci tuhle chvíli kazit, ale chci od něj slyšet odpověď na otázku, která se mi honí hlavou už několik dní.

,,Ashtone, proč si nás chtěl rozdělit?" vypadne ze mě.

,,Asi úplně nechápu, na co se ptáš." zvedne jedno obočí.

,,Ptám se, proč si mě ještě před 4 dny nechal a dnes si hraješ, jako by všechno bylo v pořádku. Nechápu proč si dovolil všechno, co se dneska večer stalo, když spolu oficiálně už nechodíme. Takže chci slyšet, proč si se se mnou v sobotu rozešel, když dnes to vypadá jako by si to nechtěl udělat." vysypu upřímně a čekám na jeho reakci. V jeho očích spatřím lítost a provinilost, která mi dodá chuť ho obejmout, ale teď prostě nemůžu.

,,Nemůžu tvým rodičům přijít ani na jméno, stejně jako oni mně. Nechci abys to doma měla ještě těžší, navíc tu pro tebe teď moc nejsem." vysvětlí.

,,To je kvůli Bellymu?" zeptám se, přestože odpověď znám.

,,Možná, chci říct, ty si na něj pamatuješ?" vykoktá překvapeně.

,,Bylo mi pět, ne rok. Jen mi řekni, že náš vztah nezačal kvůli Bellovi." sklopím pohled, protože přestávám chtít slyšet odpověď.

,,Nezačal kvůli němu, spíš díky němu. Naučil mě, jak se k tobě chovat, aby ses cítila fajn. No a pak už jsem jen doufal, že se to nezměnilo. Protože jsi se mi vždycky líbila." zrudnu, a hodně.

,,Chceš mě zamordovat?" zeptám se Ashe, který mi nalehl na záda a propletl naše nohy.

,,Ne, chci tě cítit." odpoví a položí svůj obličej těsně k tomu mému.