Lost most intimate friendship (A.I. ff)

8.chapter/Lunch

,,Dobré ráno,chcete s něčím pomoct?" zeptám se rozespale Ashovy mamky.

,,Možná by si mi mohla pomoct s krájením masa do špaget. A prosím,tykej mi." řekne mile a ukáže na maso ve dřezu.

,,Omej ho,potom můžeš začít krájet na menší nudličky. Já zatím dokrájím zeleninu. Nebo si to chceš prohodit?" usměje se.

,,Ne,maso je v pořádku." usměju se nazpět.

,,Kolik ti vlastně je?" zeptá se,zatímco krájí rajčata.

,,Je mi 16,ale za 2 měsíce mi bude 17," pokrčím rameny.

,,A to sis začala s tím mým starým dvacátníkem?" zasměje se

,,Mami,za 1.ještě mi nebylo dvacet a 2.hlavní je,že se milujeme ne?" překvapí nás Ash svým chraplákem,během čehož omotá své ruce okolo mého pasu a zaboří mi obličej do krku.

,,Ahoj ospalče," podzravím ho a nahnu svoji hlavu k té jeho.Otočím se v jeho náruči a věnuju mu krátký polibek,který on prodlouží.

,,Hele jsem hrozně ráda, že jste se našli a milujete se,ale nemusíte si to dokazovat přede mnou." upozorní nás Margaret.Nuceně přeruším náš polibek a odtáhnu se.Ještě než se otočím,pohladím ho po tváři.Znovu se pustím do krájení kuřecího masa,zatímco Ashtonova mamka se zaobírá děláním domácích špaget.Tahle rodinná atmosféra nám doma vždycky tak nějak chyběla.A ani tomu nemohlo být jinak,vždyť máma se od odchodu Bellyho stala feťačkou a táta už od mého narození pil více,než je zdrávo.

,,Madilyn podej mi prosím ze skříně mouku. Hned v tom prvním boxu." poprosí Margaret.

,,Jasně,tady." podám ji boxík s moukou.

,,Ashtone,místo zkoumání Madiina pozadí,by si mohl prostřít stůl,co říkáš?" zakření se na Ashe jeho matka.

,,Já radši nebudu říkat nic," protočí panenky.

,,Zlato,řekla bych že dobře děláš," pochválí ho.

Ono se to nezdá,ale cibule je zrádný soupeř.Čím delší dobu ji člověk krájí,tím víc na to reagují jeho oči a to u mě platí dvakrát tolik.Mé oči se začnou plnit slzami, které rozhodně nebyli zadržované ani tak něco.Vlastně se po necelé minutě začnou míchat s těmi pravými, které způsobily vzpomínky na Bellamyho,se kterým se mám už brzo opět setkat.

,,Ashi,nemůžu se tu před nimi schovávat na pořád. I tvé matce už to musí přijít zvláštní,jen se neptá." odpovím mu na otázku.

,,Maddie,ona to ví,všechno.Musel jsem ji to říct, ale chápe to a nevadí jí,že zůstaneš.Mimo to tu často bývá Bell,hlavně o víkendech,když se nedá spát tam u nich na 'kolejích'.A teď už o Bellamym zase víš,takže nevidím důvod proč bys tu nemohla bydlet s námi." oznámí.

,,Třeba proto, že nemám jak přispívat na domácnost,nebo mám ale to jsem předtím jen tak plácla.Mimo to Bellamyho ještě ani neznám." řeknu po pravdě.

Bojím se toho setkání s ním.Nevím jaké chování od něj očekávat. Vždyť už si ani pořádně napamatuju jaký byl jako dítě.Nedokážu si představit jak vypadá,ani jaká je jeho povaha.Nevím jak se ke mně bude chovat a to i přesto,že mě do teď kontroloval.Může to být velkej starostlivej bratr a nebo taky blb,který půjde po penězích. Po pravdě doufám v tu první a pravděpodobnější verzi,protože Ash by se snad se zlatokopy nebavil.

,,Nad čím přemýšlíš?" přeruší mé myšlenky Ash.

,,Nad ničím,jen jsem si něco představila." usměju se a posunu svou ruku blíž k té jeho.

,,A co sis představila?" naléhá.

,,Hele,baví tě mě vyslýchat? Nebo si jen takovej blbec,že si myslíš že ti to s radostí řeknu?" zvednu obočí,ale pak si uvědomím,jak zbytečně hnusná na něj jsem. Má jen starost a já se musím alespoň pokusit,to respektovat. Už jen proto,že jsme pár a chci,aby to tak zůstalo.

,,Promiň," omluvím se a posunu se po posteli blíž k němu,abych mohla svou hlavu položit na jeho hrudník. Rukama si mě na sebe natiskne,ale nic neříká.

,,Mad,chci být s tebou a potřebuju vědět,že to chceš taky,bez ohledu na to jak moc ti budu teď šlapat na paty." dostane ze sebe.

,,Ashtone, říkám ti,že ať uděláš cokoliv,teď chci ze všeho nejvíc být s tebou a ve všem si udělat pořádek.Nebudeme tu řešit věci na 5 let dopředu,když ani nevíme jak to za těch 5 let všechno bude. A tvoje starostlivost začíná být sice pěkně odpuzující,ale překousnu to. Miluju tě a chci být s tebou." řeknu mu a zvednu hlavu. Usmívá se,upřímně za což se mám moc ráda. Abyste pochopili Ash se směje upřímně většinou,když jakoby vybublá, nebo....no snad si rozumíme.Málokdy se usmívá jen s povytaženými koutky a já tenhle úsměv miluju.Miluju na něm snad i jeho chyby, ač se to tak nezdá.

,,Pojď sem," přitáhne si mě k sobě a tím vypustí hejno motýlů,kteří mě začnou šimrat v podbříšku.