Lost most intimate friendship (A.I. ff)

10.chapter/Nick name

,,Hele to je ta záškolačka, kterou musel do školy doprovodit její sexy otec, aby jsem vůbec došla." začnou si na mě ukazovat spolužáci z ostatních tříd.

,,Drbny. Je docela smutný, že za mého otce považujete mého dvacetiletého bratra, který se tu nikdy dřív neobjevil." uculím se a jdu dál.

,,To je ta holka, kvůli které tu byl přes týden takový frmol." ukáže si na mě jedna z třeťaček. Jaký frmol zase, vždyť jsem jen chyběla.

,,Madilyn Stoneová se hned dostaví ke školní psycholožce." zaslechnu hlášení, které ředitelka ještě jednou zopakuje. Neochotně se vydám ke kabinetu Morisové, což je již zmíněná psycholožka. Zaklepu na dveře kanceláře a vyčkám na to jedno důležité slovo.

,,Dále," křikne Heidi Morisová přes dveře. Vynuceně stlačím kliku a vstoupím.

,,Měla jsem sem přijít, ale pokud to není nic důležitého ráda se vrátím zpět do třídy." oznámím.

,,Ne, posaď se." vyzve a pokyne k židli naproti ní. To určitě.

,,Postojím," řeknu.

,,Řekla jsem sedni si." zavrčí a já okamžitě sedím. Usměje se.

,,Mám s tebou jen probrat, proč si utekla z domova a nedala jsi o sobě nikomu vědět. Takže bude snažší,když mi to stručně, ale dostatečně vysvětlíš, sama od sebe bez zbytečných keců." usměje se na mě opět, ale mně to víc nažene strach, než že by mě to povzbudilo.

Zařizuji si kompletní odchod od rodičů, protože matka je feťačka a otec alkoholik. Fajn, tak přesně takhle to říct nemůžu.

,,Nemám s rodiči dobrý vztah a nehodlám vám říkat proč. Během pár týdnů už s nimi bydlet nebudu. To vám také nehodlám vysvětlovat." usměju se, tentokrát já a vstanu z nepohodlné židle.

,,No, ráda bych sice věděla víc, ale počkám si až budete vy prosit, abyste se mi mohla svěřit." zasměje se škodolibě.

,,To sotva." řeknu dostatečně nahlas a vyjdu z jejího kanclu. Jsem drzá, vím to, ale nějaká pipina, co si říká psycholožka mě nemůže nijak ohrozit.Nesnáším ji, byla jsem u ní už několikrát, kvůli tomu, že nezapadám do kolektivu a s každým setkáním ji nesnáším víc a víc.

,,Vítáme vás zpátky, slečno Stoneová." pozdraví mě zeměpisářka a dál se věnuje výuce.
Nemůžu se soustředit a to jakože vůbec. Jediné na co dokážu myslet je to, že budu bydlet s Bellym v jeho prostorném baráčku, který se teprve dodělává. A bude to tady, ve Victorii,navíc ještě půl kilometru od Ashe. Nevím, zajímalo by mě, kde vzal tolik peněz na koupi baráku, ale nebudu se ptát, vzhledem k tomu,,že tam budu také bydlet, by to bylo asi nezdvořilé.

,,Madilyn, kde se nám zase válíte? Jak tak vidím, tak asi o galaxii dál." zpraží mě pohledem učitelka.

,,Vzhledem k tomu, že jsem se zatím nezvedla ze židle, tak bych řekla, že tady." zvednu obočí a přehnaně se uculím.

,,Tak z čeho jsem právě zkoušela Reeda?" zeptá se mě zvědavě.

,,Ze zeměpisu." odpovím jí a třída prupukne v obrovský záchvat smíchu. Jsem trochu mimo,ale vždyť vlastně nedělám nic špatného, jen konstatuju.

,,Tak a dost. Stoneová, kde se nachází San Marino?" začne se vyptávat.

,,Řekla bych, že na někde na Zemi, ale nejsem si jistá, jestli to třeba není o galaxii dál." pokrčím rameny. Jo, teď jsem ji výrazně naštvala.

,,Stoneová, sedni si a radši mlč." zabrblá vytočeně, zatímco já se raduju. Nikdy jsem si tolik nedovolovala, ale tohle se mi začíná dost líbit. Celý zbytek hodiny strávím komentováním nudného proslovu učitelky. K čemu mi bude vědět, kolik obyvatel má malá vesnice na jihu Austrálie. K ničemu, ale přesto se to po nás chce.

,,Bellamy si mě pamatoval. Kontroloval mě a jsem si jistá, že se ke mně bude chovat stokrát líp než vlastní rodiče." oznámím Naomi a naberu si další sousto číny z fastfoodu poblíž školy.

,,Jo, ale neznáš ho. Měla bys počkat až se víc poznáte a budete vědět, kdy a co od toho druhého čekat." navrhne.

,,Hele, nečekám, že to budeš chápat. Žiješ s rodiči a bratrem spokojený život už od mala. Nikdy tě ani jeden z rodičů nepraštil. Když něco potřebuješ nemusíš čekat měsíc, aby ti děda poslal dostatek peněz. Není tvojí povinností uklízet. Tvoje máma nebere a neprodává všechny možný druhy drog. Takže neočekávám, že budeš chápat proč chci od nich pryč hned, jak se naskytne první příležitost." zhodnotím celou svou situaci.

,,Musím jít." oznámím.

,,A jsme OK?" zeptá se.

,,Myslím, že jo." přikývnu a přejdu silnici na druhou stranu.