Lost most intimate friendship (A.I. ff)

1.chapter/ My life is hell better

,,Zmlkni." nařídím protivnému budíku, který ohlašuje půl sedmé ráno. Jako velká většina lidí nenávidím budíky a to bez ohledu na to, jestli zvoní v šest nebo v deset. Přesto ale hned přehoupnu nohy přes okraj postele a vstanu. Jako pokaždé si pečlivě kontroluju kam šlapu. Po velmi krátké cestě do kuchyně, narazím na rozbitou láhev Jacka Danielse a dvě stříkačky. Je jen otázka času, kdy mámu za tohle všechno okolo drog zabásnou.

Omyju si obličej ledovou vodou, přestože o perfektní probuzení se mi rodiče už postarali. Jako obvykle se na nějaké malování naprosto vykašlu a jen se odbudu řasenkou, která je dle mého naprosto dostačující. Navléknu se do džínových šortek a modrého tílka.

Pomocí igelitového sáčku uklidím stříkačky a zametu sklo. Vysavač teď opravdu zapínat nebudu, pochybuju, že už je táta dost střízlivej na to, aby mi nenamlátil. Vrátím se zpět do jediné čisté místnosti v baráku a to do mého pokoje. Přehrabu učení a hodím si do batohu knížku spolu se sluchátky. Ještě přes sebe přehodím svetřík a jdu se do kuchyně nasnídat.

Udělám si tři menší banánové placky, které během pár minutek sním. Ač je mi 16, pustím si na televizi Winx Club, což byla v dětství moje nejoblíbenější 'pohádka'.

Vzhledem k tomu, že to mám ke škole 20 minut pěšky, rozhodnu se jet dneska kousek s Ashem autobusem. Překvapím ho.

Vyjdu si tak, abych v klidu stíhala autobus a nemusela jsem se hnát.

Znáte to, když přijdete na zastávku s jasným časem, kdy váš autobus jede, ale přesto se jdete znovu podívat na jízdní řády?
Tak přesně to, dělám vždycky.

Blížící se autobus mi vykouzlí na tváři drobný úsměv. Ashton má hlavu opřenou o okno a se sluchátky v uších zůstává ve své bublině. Nevnímá, je duchem pryč a já bych chtěla vědět, na co myslí. Zaplatím si jízdné, pomalu k němu přistoupím a poklepu mu na rameno. Ash vykulí oči, přičemž si mě nevěřícně prohlíží.

,,Máte tu volno?" zeptám se a než stihne jakkoli zareagovat, tak mu vlepím pusu.

,,Mad, ty nikdy nejezdíš busem, tak co tak najednou?" zdvihne obočí.

,,Madilyn už tě moc chtěla vidět a taky se jí nechtělo šlapat ten skoro 50m kopec, tak si řekla že si zase po dlouhý době ten svůj zadek sveze." odpovím mu, zatímco se nepřestávám uculovat. Sednu si vedle něj a on proplete naše prsty. Je to sice malé gesto, ale není zas tak malé, aby zabránilo mravenčení. Položím si hlavu na jeho rameno.

,,Tys použil ten parfém ode mě?" žasnu.

,,Jasně," natáhne se pro polibek, který mu s radostí daruju. 

,,Mládeži nechte si to někam odpoledne do parku, kdo se na to má koukat." zasyčí nějaký padesátník.

,,Tak se nekoukejte." protočí Ash očima stoupne si.

,,Ashi, nehádej se s ním." řeknu a stáhnu ho zpátky na sedadlo. Ash se velmi snadno dostane do konfliktu, pak často vidí pouze červenou a nezná hranice

,,Už budu vystupovat. Uvidíme se." oznámím, během čehož se zvedám.

,,Mad, máme teď moc učení a nevím, jestli mi to vyjde dřív než v pátek." Koutky mi sice lehce poklesnou, ale dokážu si ten frmol představit.

,,To je v pohodě, chápu to. Takže nejspíš v pátek." rozloučím se a ještě mu dám rychlou pusu.

Když vystoupím z autobusu, mávnu na Ashtona. Za cestu do školy narazím na lidi, které rozhodně nemám v oblibě. Možná vás zajímá, proč nejlepší kamarádky chodí do školy odděleně, ač bydlí jen pár domů od sebe. Protože já nejsem jediná nejlepší kamarádka Naomi a do školy chodí se Sandrou. Bohužel ani jako její nejlepší kamarádky, spolu nedokážeme vyjít. Naopak, každá z nás se snaží nějak shodit ty ostatní a urvat co největší kus Nao pro sebe.

Aniž bych si toho byla vědoma, koukám do dveří a čekám až Nao přijde. Jsem na ní skoro až závislá. V posledních týdnech už se nebavíme tolik, nevím jestli to má nebo nemá nějaký svůj důvod, každopádně mě to mrzí. A jo, vážně mi je téměř 17.
Nao vchází do třídy spolu s rambem Sandrou a smějí se. Že neuhodnu čemu. Určitě bude Sandra zase řešit, jak jsem oblečená. Je pravda, že mé oblečení se ani v nejlepším případě nedá nazvat dobrým, snad jen ucházejícím. Obyčejné vytahané modré tílko a naprosto nevyhovující džínové šortky. No a o svých okopaných teniskách radši ani nemluvím, mám jedinou výhodu, že jsou zamčené u mě ve skříňce a nemám je na nohou.
Mávnu na Naomi, která mi mávnutí oplatí. Jakmile si sedne, začne se přehrabovat ve své tašce a vytahuje si vše potřebné na hodinu biologie.

Sklopím pohled do svého batohu a začnu hledat pití. No, jako na potvoru ho nenajdu. Zvednu se ze židle a plynulým krokem dojdu na holčičí záchody k umyvadlům. Zkontroluju si, že poblíž nikdo není a zapnu vodu. Naberu vodu do dlaní a pomalu si ji naleju do pusy. Naberu si vodu znovu, jenže to už se otevřou dveře. Nemůžu nezaregistrovat Sandřin hluboký smích a ne zrovna tichou připomínku "Asi doma nemají lahve."

Kruci, proč já mám takovou smůlu?