Lost most intimate friendship (A.I. ff)

17.chapter/Ashton and more chance

Neměla bych,pro svoje dobro,ale moje srdce po tom touží.Znovu to s Naomi zkusím,něco mi říká,že bych to měla udělat.Pomohla mi,když jsem byla v lese a nevěděla jsem cestu zpátky.Půlka mě říká,že je to chyba a druhá,že dělám dobrou věc.Jenže já sama vlastně nevím čemu věřit víc.Vím jen,že se takhle cítím až moc sama.

,,Maddie,posloucháš mě?" zeptá se s vydechnutím Ash.

,,Promiň,omluvám se.." omluvím se a radši už vypnu.

,,Madilyn,to už je potřetí jen během jedný hodiny.Je všechno v pohodě?" zeptá se.

,,Jo,jen si budu muset dojít k rodičům pro zbytek věcí." povzdechnu si a při slově rodičům zdůrazním silné uvozovky.

,,Mužu jít s tebou,jestli to pomůže." oznámí a dá mi pusu na rameno,které mám díky tílku odhalené.Bylo by mi líp? Nevím,asi jo.Jenže je to jen otázka toho jestli půjdu sama,nebo půjde Ash se mnou.S rodiči se potkám tak jako tak.Možná by mi pomohlo mít vedle sebe někoho o kom vím,že mu na mně záleží a když by něco,tak bude na mý straně.Ale přesto nevím jestli je to dobrý nápad.Anthony Ashe nesnáší,takže by to mohlo být horší než když přijdu sama.Ale máma zase před Ashem nic nezkusí,naopak bude držet hubu a krok.Půjde se mnou..teda alespoň myslím že je to tak dobře.

,,Jo,to bych byla moc ráda," usměju se a spojím svoje ruce na jeho zádech.Taky se usmívá,ale jako blbej 20-tiletej dětinskej idiot.Tváře mu zrůžový a očima prolítne pár jiskřiček,jako malému dítěti,které dostalo geniální nápad.Zvedne mě a o chvíli později položí na moji měkkou postel.Nevím,jak mě napadlo,že třeba bude nějaká romantika,ale rozhodně by mě ani nenapadlo,že se mě pokusí ulechtat k smrti.

,,Ty idiote,slez ze mě.I-H-N-E-D." začnu ho mlátit pěstmi do zad.Lechtá mě a mně se to ale vůbec nelíbí,takže do něj buším jako smyslu zbavená.Kdybych se na to podívala z úhlu někoho  třetího,nepoznala bych se.

,,Auu,moje páteř,nemůžeš dávat pozor,kam tvoje malý pěstičky dopadaj?" zeptá se s úšklebkem a předvede bolestivou grimasu.

,,Víš,moje pěstičky mohly dopadnout i na jiný místa ale myslím,že to bys určitě nechtěl." kývnu k jeho džínům,než se rozejdu ke skleničce na skříňce.

,,A můžu teď od tebe chtít malou službičku,jako tvůj možná za pár let manžel?" zeptá se s roztomilým dětským kukučem.

,,Záleží na tom,co za službičku myslíš." pokrčím rameny.

,,Pofoukáš mi bolístku?" zasměju se nad jeho přáním.Vážně se právě chová jako by mu bylo 5? Jako by mu bylo o 15 let míň než mu vlastně je? Jo,budu dělat,že to není vůbec divný a dojdu zpátky k němu.Sednu si na kraj,zafoukám na "hrozně bolavou" páteř a chystám se vstát,což je mi znemožněno Ashovýma pazourama.

,,Ty si to odflákla." postěžuje si.Právě teď se cítím,jako jedno z těch dětí,který co nejrychleji udělají domácí úkol aby mohli jít ven,ale rodiče je ven stejně nepustí,protože úkol není napsán podle jejich představ.Myslím,že můj zpruzelý výraz mluví za všechno.

,,Ale notak,nebuď labuť." svalí mě Ash vedle sebe,načež si lehne na bok blíž ke mně.Nechávám stejně kamenný zpruzelý výraz,jako předtím a už teď vím,že Ashovi se naprosto ukrutně nelíbí.Zvedne svoje obočí a přilehne půlku mého těla.Otře se svým nosem o ten můj a začne mi po obličeji klást drobné polibky.Pak se svými rty přisaje na ty moje a já se na držení nějakého výrazu vykašlu,takže hrdě spolupracuju.Moje ruce začínají bláznit,přejíždějí Ashovi po zádech,zadku,stehnech a občas se zastaví u zátylku.Rozpojím naše rty,přičemž mu naznačím,že to triko už má dávno být někde jinde.Přetáhne si ho přes hlavu a vrátí nás do stejné polohy jako předtím.Obmotám mu nohy kolem pasu,čímž si ho natěsno přitáhnu k sobě.

,,Madilyn večeře," přeruší nás volání Clarke.

,,Nemáme hlad." zavolá Ash zpátky a zase spojí naše rty.Ten je ale nenažranej.

,,Já myslím,že máte." ozve se od dveří Bellyho naštvaný hlas.

,,Tohle.." řekne Ash a ukáže na postel.

,,Doděláme potom." dodá než se zvedne z postele a jde Belammyho směrem.

,,Jasně.." uchechtnu se a následuju ty dva idioty přede mnou.

,,Naomi není doma.Je na lakrosu,ale jestli chceš,tak tu na ni můžeš počkat.Měla by být do půlhoďky doma." usměje se,když odtrhne svůj pohled od stříbrných hodinek.

,,Ne,to je v pořádku.Jen ji vyřiďte,že jsem ochotna to zkusit znovu." usměju se nazpět a rozejdu se od baráku ignorujíc nechápavý a zvědavý pohled paní Koonelové.

Věděla jsem to,vždycky si vyberu ji,před čímkoli jiným i před sebou.