Lost most intimate friendship (A.I. ff)

11.chapter/Designing

Barák sladěný do bílo-černé barvy byl vždy jedním z mých snů.A teď mám obrovský barák,který mám celý navrhnout podle svého,jen s musím shodnout s Clarke,což si myslím nebude problém. Clarke je Bellamyho přítelkyně,která bude podle všeho bydlet s námi v tomhle domě.Co jsem pochytila, tak se znají přes 6 let.Ale chodí spolu teprve čtvrtým rokem.No teprve asi není správný výraz,ale chápeme se.Už jsem měla možnost se s ní setkat a působí mile,jen bych řekla že trochu moc vyděšeně.Je na ní vidět,že má strach aby něco nezkazila nebo tak.

,,Bellamy,proč si koupil tak veliký barák? Co uděláme s tolika místnostma?" povzdechnu si.

,,Mohli by jsme předpokládat,že jednou budeme s Clarke mít děti a oni budou chtít každý svůj pokoj i s koupelnou." pokrčí rameny.

,,Aha,tak to jo." zašvitořím a pustím se do navrhování svého pokoje,mimochodem taky s koupelnou.

Postel si nechám někde poblíž okna.Kosmetický stolek bude blízko koupelně.Skříně,stůl a knihovnička budou v jiné části místnosti, u dveří do pokoje. Může to znít hrozně,ale věřím,že to zas tak zlé nebude.Postel chci manželskou s nadýchanými polštářky a měkkou matrací.Gaučík a plazmovka by taky nebyli od věci.Člověk by neřekl kolik já bych toho chtěla,když jsem žila v naprosto odlišných podmínkách,ale co už.Belly řekl,že tady budu mít všechno co si řeknu a co si budeme povídat,kdo by se toho nechytil. Jediné co mi pořád a neustále vrtá hlavou jsou ty peníze. Ty peníze díky kterým budu moct mít vlastní laptop, televizi a dokonce i dotykový telefon.

,,Mad,máš tu dvojitou návštěvu." zavolá na mě z chodby Belly.

,,Naomi jako první." zavolám nazpátek.

Kupodivu je Naomi u mě v pokoji rychle, alespoň na její poměry.

,,Madilyn,je to jen můj pocit, nebo už mě nevyhledáváš.Chci říct,proč se v poslední době chováš tak divně?" vybafne hned jak přijde blíž ke mně.

,,Naomi,já už prostě nemůžu,nezvládám to." řeknu upřímně,odhodlána říct ji celou pravdu.

,,Promiň,ale co?" vykulí na mě své téměř čistě zelené oči.

,, Naomi,kruci.Kéž bych se na tebe nikdy tolik neupnula. Bože,měla bych to teď o tolik snažší.Vím,že je to hloupý a hnusný ode mě po tom všem,ale nevěřím ti,nemůžu..
Nemůžu,protože už nemám pocit,že tě znám..Vím,že jsi nerada jediná a proto se tě snažím respektovat,jenže čím víc se snažím,tím jsem si jistější ,že toho nikdy nebudu schopná.A jen to víc potvrzuje skutečnost,že tohle nevydrží.. Ubližuješ mi,ale nemůžeš s tím nic dělat,protože tentokrát toho nejsi schopna ty.Už od začátku jsem měla být připravená na to,že nikdy nebudu ta nejlepší a to bez ohledu na to v jaký situaci budeš.Nemůžu si neustále dávat planý naděje a doufat že se to změní,doufat že se tvůj postoj ke mně změní.Věděla jsem,že bez ohledu na to co slíbíš nebudeš vždy schopna to splnit.Vím,že jen moje společnost ti nestačí.. Ale už nechci mít strach za tebou třeba ve škole jít. Nechci se bát,že tě otravuju a jakmile odejdu budu zase ta pomlouvaná.A nejhorší na tom všem je,že začínám mít strach se ti s čímkoli osobním svěřit. A když už se ti svěřím,nechci abych nemohla dělat nic jinýho než doufat,že to nepustíš nikam dál.Mám strach to dál držet po hromadě,když obě víme,že je to zbytečné.Tohle přátelství už se delší dobu sype jako domeček z karet.
Promiň,ale už jsem to v sobě nemohla držet." vyložím karty na stůl.Pravda může celou tuhle situaci nějak vyřešit, dát ji už nějaký jasný směr.

,,Fajn..Fajn,jak chceš," zkonstatuje,načež se otočí a vyběhne z pokoje.Utíká.A není pro mě těžké uhodnout kam asi.
Těžce si sednu do okeního výklenku a zakoukám se na louku za naším domem. Okolo pasu se mi obmotají Ashovi silné paže,které mě zvednou a přitisknou si k sobě.Užívám si jeho přítomnost,potřebuju ji. Dá mi malou pusu ze strany na krk a já blaženě zavřu oči.Mám ráda drobné polibky na krk, nebo pod ucho.

,,Maddie.." snaží se mi něco říct, ale já ho zastavím.

,,Mlč." dám mu jednoduchý příkaz,který on na pár vteřin uposlechne.

,,Napadlo mě,jestli bys nechtěla abych tu dnes zůstal." řekne pochybovačně.

,,Ale zítra je středa." nadhodím.

,,Jo a dneska úterý.Jen jestli mě nechceš mít tady,na našich zítřejších povinnostech to nic nemění." vysvětlí mi klidně.

,,Jo, budu ráda..Ale proč?" zeptám se pořád nechápavě.

,,Myslel jsem,že bys mě mohla potřebovat po tom s Naomi." pokrčí rameny.

,,Tys poslouchal za dveřma?" zeptám se užasle a naštvaně zároveň.

,,Neodpovídej." přikážu.

Vlastně jsem ráda,že už to ví,beztak bych mu to řekla.Alespoň mám o jednu starost míň.Ale,pořád mi narušil soukromí..Ikdyž vlastně ne tak docela. Fajn,tak to prostě smáznu a hotovo.
Lehnu si na matraci,kterou tu mám, než se vše dodělá.Matrace se nepříjemně prohne,nad Ashovým tělem, tudíž se mu skulím přímo do náruče.Nevadí mu to,což je pochopitelně naprosto jasné.

,,Miluju tě," řekne z ničeho nic.

,,Já vim." odvětím jako zpruzele.

,,A to je všechno?"

,,Nóó,tak fajn.Taky tě moc miluju." řeknu upřímně a překulím se Ashovi na břicho.