Lost most intimate friendship (A.I. ff)

19.chapter/Parents

,,Co tu ještě chceš?" zeptá se mě napruženě můj otec Anthony.

,,Přišla jsem si pro zbytek svých věcí." odseknu. Přesně tak to je, dnes si odnesu všechny věci, které tu ještě po mně zbyly a pak už sem nikdy nevlezu. Obejdu svého tátu a následně se pokusím dojít do svého pokoje, aniž bych si do nohy zabodla nějaký střep. Popravdě ani nevím proč jsem se zouvala. Od doby, co jsem odešla, se to tu už zase postupně vrátilo do podoby skládky. Prázdné lahve od alkoholu všude, kde se podíváš, injekční stříkačky se drží podél kuchyňské linky a pár na jídelním stole, ale to už není moje starost. Ať si tady třeba shnijou. Ash jen postává za mnou nevyjadřuje se, všechny komentáře si zatím nechává a vysloveny budou nejspíš až vyjdeme ven.. Můj pokoj je zatím kupodivu docela čistý, je tu jen pár lahví od piva, nic víc.. Táta,.. asi jsem tušila, že ho to možná trochu vezme. Vlastně je mi úplně jedno, jak se cítí. Máma nejspíš nijak, ta už všechny její city a pocity utopila v drogách. Táta v chlastu..

Začnu do tašky skládat zbytek triček, svetrů, mikin, tílek, což zabere jen jednu tašku. Nikdy jsem moc věcí neměla.. Nikdy se mi nestalo, že bych stála před plným šatníkem a vzdychala, že nemám co na sebe. Prostě jsem vždy popadla první, co jsem viděla a to si vzala. Fajn, to zase ne, ale víc než jednou jsem se nikdy nepřevlíkala. Kalhoty a zbytek oblečení naházím do druhé tašky, kam dám ve finále i své jediné boty na podpatku a tašku zapnu.

****

,,Jak si tam mohla bydlet.? Vždyť to ani není dům, to je smetiště." řekne nabroušeně Ashton.

,,Ashi, klid,teď už tu nebydlím.Nebudeme se o tom už bavit, je to minulost." odpovím a pohladím ho po hrudi, načež se natáhnu a dám mu pusu. Pořád je stejně napjatý a něco je celkově špatně.

,,Co je?" pozvednu své obočí a přimhouřím oči.

,,Dostal jsem takovou nabídku. Přesněji nabídku, kterou by odmítl jedině blbec. Vzhledem k tomu, že jsem byl letos dost napřed a učení pro mě bylo poměrně jednoduchý, tak mě učitel přihlásil mezi žadatele o stipendium pro třetí ročník na právnický v New Yorku.."

,,Wau.. to je asi skvělá příležitost." vykoktám a při pokrčení ramen se pokusím o úsměv i přesto, že moje pocity jsou úplně opačné.

,,Madd... každý rok vybírají 3 lidi a vybrali mě, to je neuvěřitelnej úspěch. Když bych si pak případně doplatil ty další dva roky a dodělal si právníka tam, bude pak pro mě jednoduší se prosadit. Praxe se mi tam bude taky shánět mnohem snadněji a vůbec." Je to poprvé, co nedokážu pořádně vyčíst, co ode mě čeká. Jediné, co můžu s jistotou říct je, že jeho oči jsou nějakým zvláštním způsobem šťastné i smutné zároveň.

,,Jsem na tebe pyšná. Měl bys jet." řekla jsem mu. Popravdě jsem to ani nejspíš nemyslela vážně, nechtěla jsem aby odjel.

,,Maddie, vím, že je to hrozně z ničeho nic, ale nemyslel jsem si, že by mě mohli vybrat, takže jsem o tom nikomu neřekl. Belly to ví, protože chodíme do stejnýho ročníku i třídy, ale chtěl jsem ti to říct sám.. Už jsem se rozhodl, že pojedu. Jak jsem řekl, je to skvělá příležitost." dostane ze sebe nejistě.

,,Mohli bychom už jet?" zeptám se, přičemž se snažím zadržet potoky slz, které se neúnavně snaží dostat na povrch. Chce to jen dýchat.

,,Jasně." přikývne a odemkne auto. Zalezu dovnitř, během čehož Ash nastartuje a vyjede od baráku mých rodičů. Zakoukám se z okýnka a nechám drobné kapky stékat po mých tvářích.

Nechci, aby odjel, chci, aby zůstal tady, se mnou, ale on už se rozhodl.. Beze mě. Šance, že bych něco takovýho zvládla, byla téměř nulová. Byla jsem na něj fixovaná, milovala jsem ho. Věděla jsem, že NY je něco, co vám může neuvěřitelně pomoct a o to hůř mi bylo. Celou cestu bylo ticho, nebylo to jako obvykle, kdy jsme se navzájem hašteřili a já se ho pokoušela rozptýlit, úspěšně. Ani jsme se nedotýkali, byl mezi námi odstup. Ashton by to tak za normálních okolností nenechal, ale teď měl asi strach, aby to ještě víc nepodělal. Byla jsem si jistá tím, že moji lásku opětuje, ale bylo to už podruhé, co mi něco důležitého zatajil. Nevěděla jsem, čím se zabývat dřív, jaké otázky mu položit nejdřív. Co bude s náma? Kdy odjíždí? Kdy se plánuje vrátit?... Mojí hlavou běhalo tolik otázek, že jsem si je všechny ani neměla šanci pamatovat. S tichým potáhnutím jsem jeho ruku ležící na jeho stehně přikryla svou.Zmačkla jsem ji a nějakým způsobem mě to uklidnilo.

,,Kdy odjíždíš?" zeptám se ho otírajíc si svoje mokré oči.

,,Za dva týdny. Chci se seznámit s klukama z koleje a prozkoumat okolí." pokýval mírně hlavou.

,,Tak to už moc času nemáme." řekla jsem spíše pro sebe se smutným úsměvem. Přejel mi palcem přes kloubky, čímž všechno ještě zhoršil. Dva týdny.. měla jsem jen dva týdny, během kterých jsem si ho mohla užít. Pro někoho je to dost.. pro mě málo.

,,Madilyn, miluju tě.. A to, že teď budu nějakou dobu v NY to nezmění." řekl a zajel k nějaký lesní cestě, načež vypl motor. Můj hysterický záchvat byl ještě větší, ale když jsem okolo sebe pocítila tu známou vůni a teplo, začala jsem se uklidňovat.

,,Taky tě miluju." dostanu ze sebe a obejmu ho taky.