Lost most intimate friendship (A.I. ff)

15.chapter/Diversity

Ashton.

,,Co tu kruci děláš?" zeptám se ostře.

,,Madd,nech mě ti to vysvětlit." odběhne od tématu.

,,Co mi chceš vysvětlovat? Že si mi neřekl věc,která je fakt důležitá? Myslím,že tady není co vysvětlovat." vyjedu na něj ledově.Bolest,která se mu značí v očích mě dnes nijak neovlivní.Zatajil mi to,stejně jako Clarke.Vím,že teď už mu doopravdy hodně ubližím,ale přesto to musím říct.

,,Myslel si vůbec na to jak to může ovlivnit nás? Ne,nemyslel,protože když kámoš potřebuje krýt záda,holka jde stranou.A víš co,mám tě vážně plný zuby,takže tě žádám,abys okamžitě odešel." oznámím mu dost hlasitě a dívám se do země,protože jeho bolestivý výraz mě vždy přinutí,aby se ve mně něco zlomilo a já změnila názor.Což nechci,poněvadž si potřebuju všechno v klidu srovnat v hlavě.

,,Maddie, já jsem přestřelil a uvědomuju si to.Ale netušil jsem,že to znovu udělá.Říkal,že s tím přestal a kámoši si důvěřují." prohlásí na svou obranu.

,,Jo,tak to tě naprosto zprošťuje viny." řeknu ironicky.Přijdu si trochu blbě,když mám okolo sebe famílii Koonelových,zatímco se hádám se svým přítelem.Naomi stojí vedle mě a soustředí se na rozhovor,zatímco její bratr se naprosto nenápadně schovává za botníkem a prohlíží si Ashtona..Lesli,což je Naomina mamka stojí za dveřmi a ač si myslí,že nenápadně,tak nápadně poslouchá celý rozhovor..No a Naomin taťka stojí klidně ve dveřích a bez jakéhokoli studu vyhodnocuje situaci.

,,Mad,vím že jsem to posral a chci to napravit..Myslel jsem,že bychom mohli zajít někam na jídlo a promluvit si o tom." projede si rukou ve vlasech a nervózně přešlápne.

,,Nemohli...Potřebuju chvíli na přemýšlení a především chvíli bez svojí podělaný rodiny a to včetně tebe." odpovím mu upřímně a v Naominých věcech vyjdu z domu.Byla jsem zbytečně zlá,jenže já zkrátka nejsem splachovací,vůbec.Nechci se s ním o tom bavit,ne teď.To co teď potřebuju je srovnat si všechno v hlavě a dospět k nějakýmu závěru.Tak strašně si přeju aby mi to řekl,abych se teď takhle nehroutila,navíc sama..Ať už si to přiznám teď nebo později,jsem sama,alespoň v téhle situaci.Asi to tak má jednoduše být.Nejspíš se mám s problémy a zádrhely vyrovnávat sama.Vím,že mu odpustím,ale nevím jestli se to vrátí tam kde to bylo,nebo to bude jiný,prázdnější.Miluju ho a to mě nutí to s ním zkusit znovu.Vlastně bych to s ním zkoušela vždycky znova,kdyby se něco odehrálo.Jsem v tomhle trpělivá,důvěřivá a hlavně pohádková.Věřím v to,že to vždycky může dopadnout dobře,že každý problém má řešení.Můj pohled na mezilidské vztahy je dost nereálný.V dnešní době už lidi nehrají na to jestli vás má osoba skutečně ráda,dnes se hledí na to jak je kdo hezký,kdo má kolik peněz a tak podobně.Především si lidé nedokážou vážit toho druhého,berou se jako samozřejmost.I když jsem se narodila jako jedna z novější generace,mnohem lépe bych zapadla tak před 40-45 lety.Bylo všechno tak strašně jiné,lepší v mnoha ohledech a mnoha ohledech taky horší,ale lidé byli zkrátka jistě lepší.Ničíme jeden druhého,ponižujeme se a srážíme ostatní na kolena.Takhle by to nemělo být.Dnes je problém najít někoho,kdo s vámi vydrží i když to bude zlé a nebude na vás plivat špínu.Ashton se mnou držel rok jako kamarád a půl roku jako přítel.Přesto to nebylo takové jaké to bylo dřív,v jiné době.Babička mi často vyprávěla o svých kamarádkách se kterými se vídala dá se říct od školy až do teď.Je jiná doba,doba kdy má podvod a zloba přednost před čestností a láskou.

Já jsem našla něco co mi přináší mnohem víc,než bych dnes mohla vůbec očekávat.Našla jsem lásku,která sice taky není dokonalá,ale je dostačující,jiná a lepší,než je dnes běžné. A ač mi Ash zatajil pravdu,nemůžu odejít.Vím,že zůstanu,ne protože bych musela,ale protože jinak nebudu v pohodě.Přestože jsme spolu byli půl roku,mám pocit jako bychom spolu byli roky.Stalo se toho mezi náma tolik,že bych nebyla schopná zapomenout.Navíc,asi ani nechci zapomenout.Teď myslím chci,aby to bylo v pohodě a já mohla znova cítit jeho teplo.

Upřímně se nesnáším,moje pocity a nálady se mění jako mávnutím kouzelného proutku.Nejdřív chci odejít a mít klid,ale během hodiny už ho chci u sebe.Jsem nevyzpitatelná,nikdy nevíš co udělám i když se sebevíc snažíš.Nedá se to,nikdo to nemůže zvládnout.Moje myšlenky jsou různorodé,tak nesjednotitelné.

Pár lidí se mě dokonce prý i bojí.Proč? Vypadám sice jako neškodný slabý neviňátko,ale když mě naštveš,tak sakra rychle utíkáš.Upřímně ti řeknu svůj názor na tebe,nikdy nepůjdu jako ovce s davem.No a když bude potřeba svůj názor ti klidně ještě jednou zopakuju.Jsem vlastně docela drsná,myslím.

Vrátím se zpět do Bellamyho domu a rychle vyběhnu schody do pokoje.Ashovo tělo stojící u okna mě nijak zásadně nevyleká,tak trochu jsem ho tu čekala.

,,Jsi kretén a to sakra velkej,jenže já se se prostě musím vrátit." řeknu,když před ním stojím.Zaskočím ho,vlastně je to pochopitelné,když si vybavím konverzaci před hodinou.Vykulené oči,pak přejdou v úlevu a vtáhne mě do těsného objetí.Cítím celé jeho tělo,jak blízko mě drží,ale dnes žádné polibky ani nic podobného nebude,stále jsem naštvaná.

Tak nic no...