Lost most intimate friendship (A.I. ff)

5.chapter/Mrs. Irwin

Proč? Proč to dovolil a nestál za mnou? Co by se změnilo? Říkal, že bydlí jen s mamkou, že ji brzo poznám a určitě si ji zamiluju, tak v čem je problém? A pochybuju, že by jeho mamce vadilo, kdybych u nich pár dní zůstala. Nebo mě třeba ještě nechce představit rodině, čemuž bych se ani nedivila. Když se podívám na naše rodiny, tak jsem naprosto pod úroveň. Aby ne, když je jeho táta uznávanej lékař a máma známá veterinářka, která už ale převážně neordinuje.
Kdyby to třeba jen oddálil, ale on mě normálně nechal. 
A ještě před očima mých rodičů, kteří se pak mohli radostí zbláznit. Ani mi neřekl důvod, neřekl nic kromě věty, která mi běhá hlavou už 4 dny.

,,Víš Mad, tvůj otec má pravdu, neměla by ses tahat s někým jako jsem já. Bude to tak lepší, pro oba."  V tu chvíli jsem ho tak nenáviděla, že jsem všechny své slzy držela na uzdě a dokonce jsem se pokusila se usmát, slzám jsem nechala průchod až u sebe v pokoji. Věděla jsem, že pro mě to rozhodně nebude lepší ba naopak. Neříkal to upřímně a to mě rozčilovalo nejvíc. Vzhledem k mému šoku v tu chvíli už ani nevím, zda měl v očích bolest nebo ne. Byl se mnou přes půl roku, musel něco cítit. Nebudu mu nic usnadňovat, dokud nebudu vědět proč. Bylo mi jedno, že jsou všední dny a já budu mít neomluvené hodiny. Mám dost toho jak se chce furt hádat. Mimo to jsem si myslela, že se milujeme a zvládneme cokoli a pořád si to myslím. Tohle je určitě jen nějaký malý zádrhel, přes který se dostaneme. Musíme to alespoň zkusit. Kašlu na tohle všechno, nenechám ho jít dokud neuvidím, že to opravdu chce. Půjdu k němu domů a počkám až se vrátí ze školy, nejdřív ale zavolám Nao.

,,Jo, všechny úkoly mi polož pod květináč s maceškama. Tenhle týden už spíš nepřijdu." oznámím otevřeně.

,,To jde o život?" povzdechne si.

,,Ne, mně o vztah, což je v mém případě vlastně totéž." vysvětlím a zavěsím.

Rozklepaně se postavím před dům paní Irwinové a porozhlédnu se. Perfektně upravený záhon i trávník, krásně dozdobená zahrada kameny a malými stromky. Popojdu ke dveřím a nervózně zmáčknu tlačítko zvonku. Potí se mi dlaně, srdce mi začíná bít rychleji a nechybí ani nepříjemné šimrání v žaludku. Když uslyším kroky, mé srdce začne být rychleji a postavím se trochu víc vzpřímeně.

,,Dobrý den, potřebovala bych mluvit s Ashtonem, nemohla bych tu na něj počkat?" řeknu, ale dívám se do země, ač vím že je to neslušné.

,,Jistě, ale nevím, kdy se syn vrátí, tak abyste nečekala zbytečně." upozorní, pozve mě dovnitř a kývne hlavou k sedačce, která stojí v moderně vybaveném obýváku.

,,To je v pořádku, nevadí mi čekat." usměju se a sednu si na sedačku.

,,Odkud se se synem znáte?" zeptá se mě.

,,Vlastně ani nevím, nějak jsme se prostě potkali," pousměju se.

,,Připomínáš mi jednoho chlapce, který se s Ashtonem kamarádil v dětství. Máš jeho oči a menší rty." úsměv mi trochu povadne.. Belly. Odvedli mi ho, když jsem byla ještě malé dítě, nechápu proč mě také neodvedli, rozhodně by mi tam někde bylo lépe. Pamatuji si z chvílí s ním jen útržky. Je možné, že by byli s Ashem kamarádi. Už jen díky fotkám, které mi ho víc přiblížily ho miluju. Byl nádherný a nejspíš jsem ho podle vzpomínek už kdysi milovala.

,,Slyšíš mě?" vytrhne mě z přemýšlení Ashova matka.

,,Pardon, jen jsem si na něco vzpomněla." omluvím se.

,,Říkal mu Belle, ale jak se jmenoval příjmením už si nevzpomenu." pokrčí rameny.

,,Stone.. Bellamy Stone." sklopím oči a rozmrkám valící se slzy.

,,Znala si ho?" vydechne překvapeně.

,,Byl to můj bratr... Teda možná ještě je." odpovím na její prostou otázku.

,,Madison?" hádá.

,,Ne, jsem Madilyn.. Zkráceně Mad nebo Maddie." vysvětlím jí.

,,Miloval tě už jako malej kluk. Byl z teba odvařenej, oba byli ale přesto každej jinak. Byla jsi tříletá usměvavá holčička a oni šestiletí hrdinové, kteří z tebe měli buď legraci nebo s tebou chtěli trávit čas. Pamatuju si, jak na sebe byli kluci naštvaní, protože Ash si tě odnesl domů a Bell z toho pak měl doma problém. Byla jsi krásná a teď jsi dospělá a ještě hezčí." vzpomíná. Cítím, jak se červená hrne do mých tváří. Tak on mě už dřív miloval, když jsme byly děti. Zná mě už dost dlouho, to jen já jsem zapomněla.

,,Nevíte, jestli může být nějaký důvod, proč by můj otec neměl Ashe rád?" zeptám se ji, když už se tak rozpovídala.

,,Takže hádám, že jste spolu už čarovali?" uchechtne se a já musím taky. Čarovali není ten správnej výraz, ale opravovat ji nebudu.

,,Tak nějak," vydechnu.

,,Po pravdě vím snad jen to, že by tvému otci mohl připomínat Bellyho, ale jinak snad nic. Vlastně jsi mi ještě neřekla, proč tu jsi." naváže novou konverzaci.

,,Potřebuju mluvit s Ashem." zopakuju ji znovu důvod.

,,Ashem.. To muselo být vážné." Ta ženská se pořád směje.Ne, že by to bylo špatně, jen je to zvláštní. Pozvedne obočí, čímž mě vyzývá říct jí konkrétnější důvod.

,,Rozešel se se mnou a i přesto, že bych ho měla nechat jít, tak nechci." řeknu trochu zostuzeně a sklopím pohled zase k zemi.

,,Můj syn je blbec, já to říkám pořád."