DANGER

4.Část "Yep. He 's definitely bipolar"

 takže tady je další část :)) tak snad se bude líbit :))

"A ty jim věříš?" Sevřel rty, oči měl na silnici a odbočil na jinou cestu. Volant držel ze spodu pravou rukou, a levou měl pověšenou přes vrch, pomalu jím hýbal a pak dal ruku do kapsy jeho kožené bundy."Ne ..." vrátila jsem se zpět k hádce kterou jsem měla na párty s Carly. Ale zase, viděla jsem ho někoho zabít ..."Dobře," vytáhl si krabičku cigaret, otevřel ji a vytáhl jednu ven, dal si ji do úst předtím než ji zapálil. Krabičku vrátil zpět na místo. "Protože jsem si jistý že pravda je mnohem horší." Vyfoukl perfektní kroužek kouře.

Žaludek se mi bolestivě kroutil."To je docela uklidňující ..." sarkasticky jsem mu odpověděla s ustrašenýma očima a podívala jsem se ven. Zachrčelo mu v hrdle a zasmál se."Máš smysl pro humor to se mi líbí," otočil hlavu doprava aby vyfoukl kouř směrem ven z okna dokud ho měl otevřené.

"Ano, no ráda bych žila takže pokud ti to nevadí tak mi řekni kam jdeme, protože zatím si tím nejsem moc jistá." Zamumlala jsem a zavrtěla jsem se na svém místě. "Hej zpomal Shawty, já tě nejdu zabít."

Vyfoukl další kouř, tentokrát neotevřel okno. Oblak kouře se vznášel chvíli po autě dokud se pomalu nevypařil. Když dokouřil hodil to do malého popelníku který měl přidělaný v autě."Jak to můžu vědět? Jsem v autě s vrahem, "protočila jsem očima, a zkřížila jsem si ruce na hrudi.

"Budeš mi to řikat pokaždý když otevřu pusu abych něco řekl?" Jemně zavrčel ale jeho hlas byl hlubší a jeho oči tmavší.Vyčistila jsem si hrdlo a opakovaně jsem zavrtěla hlavou. "Ne," vypískla jsem. "Promiň ..." zalapala jsem po dechu, boule mi viditelně prošla dolů hrdlem.

Pocítila jsem že mám zpocené dlaně."Dobře protože nemám náladu abych tě poslouchal," znovu se podíval na cestu, vrátil se do svého klidného méně nervózního já. "Nebo mě neotravuj tvými prosbami."Toto dítě je za A duševně nemocný, za B šílený nebo za C schizofrenik.A zatím se přikláním k možnosti C schizofrenik. "Oh bože děkuji." Každé slovo co jsem řekla sršelo sarkasmem. "Je tak příjemné být u tebe." To divné ticho mezi námi vůbec nepomohlo situací ve které jsem byla, podívala jsem se jeho směrem a pocítila jsem křeče v žaludku."Myslíš že mě to zajímá?" Vyprskl jed v těch slovech co řekl. Prsty obtočil kolem volantu, a pevně ho svíral. Věděla jsem to protože jeho klouby vystupovali z toho jak ho držel.Neodpověděla jsem.

Místo toho jsem vzdychla, dívala jsem se dopředu a už jsem se ani neobtěžovala otevřít pusu.Ale z tohoto pohledu to vypadalo tak že Justin ani nechtěl abych to udělala."Odpovíš mi nebo mě budeš dál ignorovat jako idiot?" Zasyčel. Až jsem cítila jak se mi zadrhnul dech a moje ruce a nohy se sami začali třást.Jaký měl problém? "Co do prdele chceš abych řekla?" Vyprskla jsem a začínala jsem být z tohoto děcka frustrovaná."Nevím, něco!" Přešel na jinou cestu. "Jen mě prostě neignoruj.""Myslela jsem si že nechceš abych víc mluvila?" Nadzvedla jsem obočí, nevěřícně jsem se na něj dívala."Ne" jen tak řekl. "Nechtěl jsem abys používala to co jsi viděla proti mně.

Nikdy jsem neřekl nic o tom abys přestala mluvit. ""No a co," zamumlala jsem. Pokud chtěl abych vyprávěla to je to nejlepší co dostane.Mou výhodou bylo to že zůstal ticho, a díval se jen na cestu před ním.Zjistila jsem že se dívám na všechno co zachytilo mou pozornost alespoň na tu chvíli až začalo být všechno nudné a mé oči našli stranu jeho obličeje.Nebudu lhát vypadal opravdu dobře, i když kouřil. Jeho čelist byla pevně stlačena a vypadalo to sexy.

Začala jsem počítat znaménka na jeho krku, dostala jsem se na 4 dokud frustrovaně nezamručel a neotočil hlavu ke mně."Co je? mam něco na obličeji? "Zavrtěla jsem hlavou.Jen jsem chtěla jít domů.Buď byl věštec nebo jen jednoduše věděl na co myslím protože to co pak řekl mě zasáhlo nepřipravenou. "Podívej, viděla jsi příliš, nemůžu tě jen tak nechat potom čeho jsi byla svědkem, byl bych idiot." Olizuje si rty, očima se díval na mě a myslela jsem si že jeho hlava se ani nepohnula."Nezabiju tě"Trochu mě to uklidnilo ale nemohla jsem si pomoci stále jsem byla nervózní."Slibuji." Rychle dodal.Jen jsem zase přikývla.Do čeho jsem se to dostala? Přiložila jsem si ruku na čelo a to ho muselo osvítit protože nebyl tak spokojený s tím co se děje pač na mě zase promluvil. "Myslel jsem to vážně když jsem řekl že ti neublížím.

Jen musím přijít na pár věcí, dobře? Budeš doma co nevidět. "Konečně se mi ulevilo když vyslovil ta slova ale nebylo to dost na to abych zůstala rozumná. Olizovala jsem si rozpraskané rty, pár krát jsem se zhluboka nadechla a snažila jsem se zbavit nervů když se další smích začal rozléhat po autě."Rodíš nebo něco drahoušku protože vydáváš zvuky jako kdyby to měla z tebe vyjít právě teď," mohu říci že byl zábavný co mě donutilo zasmát se. Dost nahlas."Máš zlatý smích," ušklíbl se s přikývnutím a já jsem cítila jak mi začaly hořet tváře.Ano je definitivně schizofrenik."Děkuji? Já myslím že ne spíš jako hyena. "Pokrčila jsem rameny.Teď se rozesmál a popadl volant, opatrně aby se to nevymklo kontrole - to je něco co nechceme přidat na list sraček, které už má na ramenou. "Jsi zábavná.""Snažím se," oprášila jsem si ramena a to vedlo ještě k většímu smíchu.

Bylo to zajímavé pro změnu."Jsi první holka, kterou jsem kdy vzal se mnou s dobrým smyslem pro humor," zbystřila jsem hned jak jsem si uvědomila co řekl."Ty si vzal jiné holky?" Otočila jsem se na něj s vypoulenýma očima a on se zasmál potřetí za tento večer. Waw musíme spalovat kalorie."Dělám si srandu!" Sevřel si břicho jeho pravou rukou a druhou zase otočil volantem. "Měla jsi teď vidět svůj ksicht" podíval se na mě. "K nezaplacení.""Ha-ha velmi vtipné," násilím jsem se usmála a on poslal úsměv mým směrem, jeho úsměv pro který by se dalo zemřít."Máš pěkný úsměv," vyhrkla jsem, cítila jsem se trapně když jsem si uvědomila co jsem právě řekla."Děkuji," usmál se na mě, záměrně ukázal i zuby, "i ty máš pěkný úsměv" zakřenil se.

Potřásla jsem hlavou, znovu jsem se opřela o sedačku, věděla jsem že nejdu domů nijak brzy naklonila jsem se abych pustila rádio jen aby ho on musel hned vypnout. "Héj!""Nemám rád hudbu." Monotóně řekl."Kdo nemá rád hudbu?" Hleděla jsem na něj se svraštělým čelem."Já, teď přestaň a nech mě řídit, dobře?" Vyštěkl předtím než si vyčistil krk a uklidňoval se.Využila jsem tuto příležitost aby jsem z něj dostala pravdu. "Dobře, dobře když už jsme u toho plánuješ mi říct kam mě to vezeš?""Tak zasraně nedočkavá," vzdychl divným tónem a vytáhl další cigaretu z balíčku, zapálil ji a potahl si. "Jedeme ke mně domů." Zamumlal a otevíral okno aby mohl kouř vyfouknout ven.Ach pane, teď mi pomoz.