Ona je hodná slušně vychovaná. Neví co to je "bavit se" je zavřena pořád doma...
On je 'špatný' nežije s rodiči, ale se svím 'gangem' a dělá věci, které normalní lidi nedělají on je DANGER...
Jeden okamžik jim oboum...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Z pohledu Kelsey:
Vzpomínky z dnešku se mi pořád přehrávali dokola jako na rozbitém videu. Od té chvíle, když jsem odpadla a probudila jsem se přivázaná na židli, Luke mě praštil, Andrew mě řezal celou dobu dokud jsem se neprobudila přivázaná k posteli a Luke na mě pokládal ruce.
Slzy se mi vyronili znovu a snažila jsem se je zatlačit.
Byla jsem silnější než tohle a věděla jsem to. Musela jsem se dát dohromady pro dobro všech a i mě.
Nikdy jsem nikoho nenechala aby se mi postavil do cesty, toho kdo jsem, ani Justina a neplánuji s tím začínat.
Žádný zkurvysyn mi to nezkazí.
Utřela jsem si obličej, zhluboka jsem se nadechla, dala jsem se dohromady předtím než jsem se doumývala a vylezla jsem ven z vody, obtočila jsem si ručník kolem těla.
Opatrně jsem se osušila, při doteku každe modřiny jsem sebou škubla bolestí, opatrně jsem se snažila nepritláčať moc silně a pak už vlasy.
Ignorovala jsem bolest na zápěstích, přejela jsem ručníkem po mých vlhkých vlnách předtím než jsem je pustila a svázala jsem si je do volného Drdla na vrchu hlavy.
Po tom jak jsem byla hotová jsem se podívala dolů na zápěstí a cítila jsem jak mi zavrčel žaledek. Byli černo-modré s hlubokými ranami od lana.
Zavrtěla jsem hlavou, utřela jsem zrcadlo od páry, dívala jsem se na sebe a viděla jsem, že rána, která šla z mé tváře dolů po krku přestala krvácet, díky Bohu.
Přitlačila jsem si tam prsty, kousla jsem se do rtu a otočila jsem se jinam nemohla jsem se na sebe dál dívat.
Našla jsem župan blízko u dveří co vedly do pokoje, vzala jsem ho, strčila jsem ruce do rukávů předtím než jsem ho uvázala kolem pasu.
Když jsem se chystala odejít, jsem slyšela hlasy, které šly z Justinova pokoje. Zmraštila jsem obočí a přiložila jsem ucho ke dveřím.
"Neměl jsem ji nechat nastoupit do toho auta." Slyšela jsem Justina zamumlat.
"Ne." Někdo vyštěkl "Neměl jsi ale co se stalo, stalo se a nemůžeš to změnit Justine, ale vím co můžeš udělat."
Kousla jsem se do rtu protože se zastavil.
"Můžeš se ujistit, že je v pořádku a můžeš ji uklidnit protože to je to co potřebuje teď nejvíc. Nepotřebuje aby ses za to vinil. Potřebuje někoho kdo tu pro ni bude a oba víme, že ten, který to má být jsi ty. "Slyšela jsem slabé kroky a pak se zastavily. "Oh a Justin?"
Zase se zastavil.
"Můžeš si myslet, že jsi neporazitelný ale všichni někdy selžeme." A pak se dveře zavřely.
Držela jsem si spodní ret a zpracovávala jsem co ten neznámý právě řekl a pak jsem pomalu otevřela dveře a opřela jsem se o futra odkud jsem viděla Justina sedět na posteli a dívat se před sebe, očividně byl smutný.
