DANGER

32. Část "Damn babe, you might as well come and work for me"

Ahojte... Vím, že jsme to už měla přidat. A chtěla jsem. Opravdu. Ale nejela nám doma Wi-Fi a zapli nám jí až dneska. Omlouvám se.

Z pohledu Justina:

"Do prdele, do prdele, do prdele ... do prdele! "

Zasténal jsem, pomrvil jsem se na posteli když mi ten hektický pláč vešel do uší. Snažil jsem se zase usnout ale nefungovalo to, když jsem slyšel další křik z jejích úst. Mnul jsem si oči, otevřel jsem je a viděl jsem Kelsey jak zuřila a běhala po pokoji, házela věci všude kolem. "Zlatko co děláš?"

"Snažím se najít své oblečení!" Pokračovala v hledání, tvář měla červenou od očekávání a starostí.

Zmateně jsem svraštil obočí. "Zlato ..."

"Kde by tak mohlo být?!"

"Zlato ..." posadil jsem se na posteli.

"Vážně?" Vyhodila ruce do vzduchu. "Musí tu někde být!"

"Kelsey!"

"Co?" Vyprskla a otočila se. Když mě viděla, že jsem vzhůru, zastavila se. "Promiň."

Zasmál jsem se. "To je v pohodě." Olízl jsem si rty. "Ale vyvádíš kvůli ničemu."

"Kvůli ničemu? Justin já-"

"Tvoje oblečení tady není. Je v koši. "Snažil jsem se ovládnout smích když si to konečně uvědomila.

"Oh." Pokorně se usmála.

"Takže." Trochu jsem se zasmál. "Pojď zpátky do postele." Zvedl jsem peřinu a ukazoval jsem jí aby sem šla, pořád jsem byl unavený.

"Ne! Si blázen? "Nevěřícně se na mě dívala. "Máme dnes školu Justine! A to nezmiňuji to, že až přijdu domů rodiče budou šílet! "

Rozšířili se mi oči. "Pane bože, na to jsem vůbec nemyslel."

"No jo, ani já ne." Přejela si prsty přes vlasy. "Nikdy nebude konec.! Zavraždí mě Justin. "Chodila tam a zpátky. "Ani jsem jim nezavolala a neřekla, že jsem v pořádku! Pravděpodobně mě teď doma čekají. Oh můj bože ... "bouchla si rukama o čelo. "Jsem mrtvá!"

"Zlato." Postavil jsem se s šel jsem k ní. "Všechno bude v pořádku." Chytil jsem ji za ruce, a dal jsem jí je pryč z obličeje. "Promluvíme si s nimi."

"Oh jasně Justine. Řekneme jim, že jsme nešli do školy, pohádali jsme se, mě nakonec unesli a skoro znásilnili a dobili tys mě nakonec zachránil a byli jsme tím tak ohromen, že jsme se zapomněli ohlásit a říct jim, že nepřijdu domů. Jo tohle bude fungovat úplně skvěle. " sarkasmus čišel z každého jejího slova.

Vzdychl jsem. "Ne nemůžeme jim přesně tohle říct, ale můžeme jim říct trošku překroucenou pravdu."

Spustila ramena. "Jsem mrtvá."

Z pohledu Kelsey:

"Zlako uklidni se, bude to v pořádku." Justin mi konejšivě mnul ramena.

Oba jsme seděli v jeho autě zaparkovaném před naším domem. Kousla jsem se do rtu a dívala jsem se přímo před sebe.

"Zlato ..."

"Nerozumíš tomu Justine." Pronesla jsem. "Nejsou to průměrný, chápavý rodiče. Zabijou mě a to nepřeháním. Řekla jsem ti co mi řekli, když jsem přišla domů pozdě tu noc co jsme se poznali. Dostala jsem zaracha a oh nechci s tím začínat! Ani jsem nemohla jít ven! "Kousla jsem se do rtu a zhluboka jsem se nadechla.