DANGER

25.Část "I do not tolerate liars"

Ahojte je tu další část ... Jsou tam nespisovná slova. Ono by to totiž asi bylo divný kdyby se tam někdo s někym bavil spisovně žejo?! Kdo se taky dneska baví spisovně ?! Krom učitelky na češtinu :D ... tak já jen aby jste si nemysleli, že jsem úplně vypatlaná na češtinu :D (I když jsem :D) Omlouvám se za chyby :D.

Z pohledu Justina:

Frustrovaně jsem zavrčel a moje pěst se setkala se stolem přede mnou. "Toto je kurevsky absurdní!" Zakřičel jsem, celý obličej jsem měl červený.

"Uklidni se bratříčku." John pomalu promluvil ale já jsem rázně zavrtěl hlavou a ignoroval jsem ho.

"Jak kurva ji nemůžeme najít? Je to rozbitý nebo co? "Kopl jsem do stolu na kterém bylo naskládané naše nástroje.

Z ostra jsem se nadechl, přejel jsem si prsty přes vlasy a zatáhl jsem se za konečky.

"Kopáním nedonutíš to fungovat tím, že budeš kopat do stolu Justine." Bruce promluvil a kroutil hlavou. "Potřebuješ se uklidnit a soustředit."

Procházel jsem se a ignoroval jsem ho. Jediné co jsem věděl bylo že musím najít Kelsey předtím než jí ztratíme.

Bruce si kousl do jazyku aby neřekl něco co by mě ještě víc vykolejilo. "Co bys nám ještě mohl říct?"

"Co ještě chceš abych vám řekl?" Otočil jsem se a podíval jsem se mu do očí. "Jediné co vím je že odjela s nějakým zkurvysynem dolů přes ulici z restaurace v červeným convertible."

Bruce si frustrovaně mnul čelo. "Najdeme jí. Dobře? Jen se musíš kurva uklidnit a soustředit. Nemůžeš kopat do stolu vždy když si myslíš že jsme to ztratili. Takto jí nenajdeme, když budeš dělat scény. "

"Nedělám scény." Pomalu jsem zvolal. "Prostě nemůžu nic riskovat." Zamračil jsem se. "Už to je kolik? Hodina co tu sedíme a snažíme se zjistit kde je? Co když potřebuje mou pomoc právě teď? "Ta myšlenka o tom že by mohla mít problémy mnou neklidně zamávala.

"Za prvé proč od tebe vlastně utekla?" Bruce zasyčel.

Pokrčil jsem rameny a natahoval jsem si krk.

Bruce se nespokojeně zasmál. "nekrč na mě rameny chlapče a řekni mi tu posranou pravdu. Co se stalo? "

"Šli jsme do restaurace, naštvala se a odešla." Podíval jsem se jinde.

"Ano, ale proč?" Bruce zdůraznil a pozorně se na mě díval.

Povzdechl jsem. "Nevěděl jsem, že Jen tam pracuje jako servírka a přišla k nám pro objednávky. Řekl jsem jí aby šla pryč, Kelsey došlo že se známe, chtěla vědět jak a proč. Nechtěl jsem jí to říct, tak se naštvala a odešla. "Zakousl jsem se do rtu a vzpomínal jsem na naši hádku.

Byl jsem hrozný idiot.

Měl jsem jí to prostě říct ...

"Proč jsi jí to neřekl?"

Vydechl jsem. "Jak jsem jí měl vysvětlit ty hlouposti, kterými jsou naše životy plné? Co? Jak jsem měl vysvětlit že Jen mi zabodla nůž do zad a byla to štětka, která mě nakonec podvedla? "

"Tak že bys řekl přesně tohle." John věcně promluvil.

Převrátil jsem očima. "A pak by chtěla vědět proč je Jen to co je." Zavrtěl jsem hlavou a olizovat jsem si rty. "Nemohl jsem riskovat chápeš? Mimochodem Jennina a moje minulost je naše minulost. Není to Kelseyina věc. "

"No pokud je tvoje holka brácho, zaslouží si to vědět ." Záměrně se na mě podíval.

"A kdo řekl, že je moje holka?" Vyprskl jsem.