DANGER

15.Část ''Two can play this game, bitch ''

Tak tady máte tu další část slíbenou :))

"Au, au, au!" Justin na mě vyprskl již potřetí za tento večer. "Budeš dávat pozor? Mohu ignorovat pouze pár krát že mi na to tak silně tlačíš. "

Převrátila jsem očima. "No, kdyby si nebyl tak netrpělivý, tvrdohlavý a otravný - a ještě neodbíha furt jako dítě - už bych byla hotová!" Zasyčela jsem na něj, hněv mnou proudil.

"Zlato musíš se uvolnit." Justin promluvil namyšleným tónem a šklebil se.

Nadzvedla jsem obočí. "Neříkej mi zlato ty debile." Zamumlala jsem. "Teď pořádně seď a nehýbej se." Vrátila jsem se zpět k přikládání lihových dezinfekčních ubrousků na jeho pořezanou pokožku.

Pouze se zasmál, konečně mě poslechl alespoň jednou, držel tělo na místě a ani se nepohnul.

To kurva trvalo. Myslím že jedna věc je být netrpělivý ale jiná je být hrubý a dělat si z toho srandu.

Měla jsem z toho migrénu. Přicházela jsem o rozum.

Všechno to začalo když si ten debil lehl na mou postel jako kdyby mu to tam patřilo, dal si ruce za hlavu a díval se s obdivem na můj televizor.

Zkřížila jsem si ruce na hrudi, stlačila jsem rty a mé oči v podstatě vypálili díry do jeho hlavy.

"Vyfoť si mě zlato to ti vydrží déle." Justin se zašklebil, oči měl stále na obrazovce.

Nemyslela jsem si že je to vtipný. Ne myslela jsem si že je to idiot. "Jsi retardovaný?"

Konečně odtrhl oči od TV. "Co?"

"Zeptala jsem se jestli si retardovaný?"

Justin zmateně zkroutil tvář. "To je nějaký trik?" Naklonil hlavu do strany.

Všemohoucí Bože proč jsem tady musela být s tímto idiotem celou noc?

"Beru to jako ano." Převrátila jsem očima, přešla jsem k němu a vzala jsem ovladač a vypnula jsem telku.

"Hej! Já jsem to díval, "ukázal rukou na telku.

Pokrčila jsem rameny. "Můj dům, můj pokoj, moje telka." Zamávala jsem ovladačem ve vzduchu. "Můj ovladač." Ušklíbla jsem se.

"Jsem zraněn. Dej mi víc času! "

"Není to moje chyba ty ses rozhodl že se necháš bodnout. Také to není moje chyba že si "Danger" a máš hodně Haters. "

"Upřednostňuji název nepřátelé." Hořce odsekl.

Přebila jsem potřebu převrátit oči. "Opravdu na tom záleží?" Přesunula jsem váhu na jednu nohu, a zírala jsem na něj s mýma hnědýma očima.

Prošel si prsty přes vlasy, zatáhl se za konce a pak si je pustil a znovu se na mě podíval. "Jsi tak frustrující víš o tom?"

Zasmála jsem se. Ani jsem neváhala a byla jsem tiše.Že to ten blbec právě neřekl? "Jsem frustrující?" Ukázala jsem na sebe. "Jsem frustrující?" Zopakovala jsem to a kladla jsem důraz na to JSEM.

"Věřím že jsi ta jediná holka na které se dívám." Strčil ruce do kapes na jeho úzkých džínách.

Zasmála jsem se, a znovu jsem se začala smát. "Pokud je tady někdo frustrující jsi to ty!" Ukázala jsem na něj prstem. "Je ti opravdu jedno co děláš?"

"Co dělám?" Podíval se na mě pohledem, který říkal "no-pojď-mluv-"

"Takže na začátek si bipolar." Zvedla jsem ukazováček.