DANGER

20. Část ''You act as if apologizing is a crime"

Omlouvám se za zpoždění ale o víkendu jsem nebyla doma tak se omlouvám :))

Jak paní Longová pořád mluví o věcech ,které mě "zajímaly" taky se tomu říká i geometrie, nemohla jsem si pomoct ale myslela jsem na Justinův obličej když jsem mu řekla ať se drží dál a šla jsem do třídy. Bylo to k nezaplacení. Měli jste to vidět, vypadal jako kdybych jeho auto přejela mým.

Kdybych tak mohla vyfotit tu nezapomenutelnou chvíli mým telefonem ...

Oh, počkat i kdybych si to mohla vyfotit, neměla bych čím, protože mi vzali telefon jen díky Justinovi.

Dobře, on nebyl ten který mi ho vzal, ale i tak to byl on kvůli komu mi ho vzali.

Víte, teď když se nad tím zamyslím vše co bylo tento měsíc v mém životě špatné bylo kvůli němu.

Začínám si myslet že bůh má se mnou nějaké plány.

Zasouvala jsem vlasy, které mi spadly do obličeje dozadu, byla jsem vytržena ze svých myšlenek když papírový míč trefila mou hlavu. Zmraštila jsem čelo. Otočila jsem se a viděla jsem Carly s pochmurným úsměvem. "Co to do prdele?" Naznačila jsem jí ústy.

"Promiň." Zašeptala. "Neplánovala jsem tě trefit do hlavy. Mířila jsem na ruku ... "nevinně si kousla do rtu.

Převrátila jsem očima, usmívala jsem se na ni a pak jsem se sehnula pro ten papír co spadl na zem. Narovnala jsem se, rozbalila jsem ho a prohlížela jsem si slova na zmačkaném papíře.

Je to pravda?

Rychle jsem se na ni zmateně podívala, napsala jsem jí co tím myslela předtím než jsem to zase zmačkala a hodila to po ní.

Chytila ​​to do rukou, rozbalila to položila si ho na lavici a odepisovala mi pak mi ho hodila zpět.

Když jsem to zase otevřela hned jsem začala číst její odpověď.

To že znáš Danger?

Cítila jsem jak se mi stáhl žaludek když jsem přečetla tato čtyři slova ale musela jsem se ujistit že mi to nebylo vidět na tváři. Poslední co jsem chtěla bylo něco prozradit.

Odepsala jsem jí že netuším o čem mluví a tvářila jsem se že mě zajímá to co vykládá paní Langová na tabuli.

Slyšela jsem dopad vedle mé lavice, nemohla jsem si pomoci ale v duchu jsem nad sebou zasténala. Sehnula jsem se dolů a otevřela jsem to.

Nehraj blbou Kelsey. Víš o čem mluvím.

Otočila jsem se abych se na ni podívala, mívala jsem rukou abych zachytila ​​její pozornost. Když mě uviděla ukázala jsem na ten papír a naznačila jsem jí že opravdu nevím o čem mluví.

Převrátila na mně očima, mírně přísně se na mě podívala. Právě když se chystala otevřít ústa a něco mi naznačit paní Longová ji vyrušila.

"Je tu něco co byste vy dvě dámy chtěli sdílet s celou třídou?" Otočila jsem se a viděla jsem ji tam stát se stlačenými rty a vražedným pohledem. "Ne." Opřela jsem se o židli.

"Promiňte." Carly se omluvila s pohrdavým máváním ruky.

Potichu jsem se zasmála a kroutila jsem hlavou. Ona byla vždy ta, která se nestarala o to co druhý řeknou nebo si myslí.

Po zbytek hodiny jsme byli ticho, nechtěli jsme naštvat paní Longová protože jsme obě věděli ať nás to jakkoliv otravovalo mohli bychom za to zůstat po škole.