DANGER

11.Část "--So this is a game to you?"

Omlouvám se za chyby :))

Ukázalo se že už nemám na výběr protože když jsem se rozhodovala Justin otevřel mé dveře a čekal u nich dokud nevyjdu ven. Vystoupila jsem, zavřela jsem za sebou dveře a šla vedle něj. Otevřela jsem ústa že něco řeknu ale Justin mě předběhl.

"Následuj mě," kývl hlavou k skladišti.

Přikývla jsem bez dalších slov a šla jsem po jeho stopě, když on šel k skladišti. Otevřel dveře a vešel dovnitř, držel pro mě otevřené dveře, vešla jsem dovnitř a pak je jemně zavřel.

Když se pohnul dál ode mě aby zavřel dveře, všimla jsem si jak se mu napínala čelist, uklidnil se, když jsme sem přišli.

Svraštila jsem obočí, jak může být někdo okej pak naštvaný a pak klidný a to vše za jedinou hodinu.

"Jdeš nebo ne?" Probudila jsem se ze zamyšlení, otočila jsem se a viděla jsem že Justin byl na opačném konci budovy.

Dívala jsem se dokola, pomalu jsem začala kráčet, beze slov. Stěny byly rozbité, pár tašek na zemi a začala jsem přemýšlet co se tu asi tak mohlo stát.

"Co se tady stalo?"

Justin se neotočil místo toto jen kráčí dál.

Na vteřinu jsem si myslela že mě ignoruje a chtěla jsem se ho znovu zeptat když zastavil přímo za skladištěm (jakmile vyšel zadními dveřmi). Dal si ruce do kapes a díval se na oblohu.

Prošla jsem očima z něj na to na co se právě díval a moje oči se okamžitě rozšířily a zalapala jsem po dechu.

Stáli jsme na vrchu kopce, obloha zářila růžovou, oranžovou a fialovou. Oblaka nás jemně obklopovaly a sluneční paprsky dopadaly přímo na nás. Viděla jsem odsud polovinu města. Vypadalo to úplně úžasně.

"Je to hezké co?" Pomalu se mě zeptal.

Ani jsem se neopovážila uhnout pohledem od toho nádherného výhledu. "Ano," odpověděla jsem bez dechu. "Je to ohromné," vydechla jsem, byla jsem mimo z kouzelné krásy co vyzařovala tato příroda. "Nikdy jsem nic takového neviděla."

Přikývl, úplně mi rozuměl.

"Jak si našel tohle místo? Pokud se mužu zeptat... "konečně jsem odtrhla oči od oblohy abych se na něj podívala.

Stál připravený, jeho postoj byl dokonalý. "Po tom jak toto místo téměř vyhorelo--"

No, toto odpovídalon na mojí otázku.

"Myslím, přišel jsem to tady obhlédnout a když jsem přišel sem dozadu, a viděl jsem toto--" kývl hlavou směrem k tomuto výhledu. "Hned jsem se zamiloval." Otočil se ke mně s vážným výrazem.

Zastrčila jsem si pramínek vlasů za ucho. "Je to hezké, taky by jsem chtěla takové místo," přiznala jsem a zase jsem se dívala na oblohu.

Dávalo mi to pocit klidu, jako kdyby se mě nic nemohlo dotknout. Místo kde můžeš být sám a nemusíš se o nic strachovat. Cítíš se bezstarostný ... cítíš se ... živě.

Ticho vyplnilo prostor mezi námi a pak Justin zase promluvil, "Teď už máš," řekl to nahlas a zřetelně.

Vzalo mě to, otočila jsem se na něj a viděla jsem že svou pozornost přesunul ze mě na druhou stranu města.

"Děkuji ..." zašeptala jsem cítila jsem jak mi srdce prudce bije a žaludek jsem měla plný motýlů.

Myslel to opravdu vážně?