DANGER

24.Část "You really care about her, do not you?"

Omlouvám se za chyby a ANO zase pozdě já za to ale neůžu to ten čas :D ... mělo by ho byt víc ..dny jsou moc kratký...

Z pohledu Justina:

Ta děvka se zblaznila?

Jak kurva může jen tak nasednout do auta s někým neznámým?

Je blbá?

Myslím že je.

Začal jsem kráčet přes parkoviště a snažil jsem se udržet si pohromadě rozum abych ho oficiálně neztratil. Pokud si mysleli že jsem ho ztratil už předtím, tak si nedokážete úředstavit jak jsem na tom teď.

Jsem tak blízko k tomu abych někoho zabil jen pro to abych se zbavil toho stresu, který se ve mně vybudoval.

Kde do piče je Kayla když ji potřebuju?

Soustřeď se Justine, soustřeď se. V duchu jsem si nadával a škrábal jsem se vzadu na krku.

Ani nevěděla kdo to byl. Kdyby věděla kdo to je nastoupila by do auta dřív, ale ona tam jen tak stála dobrých pět minut. Do prdele, i kdyby ho znala neměla takto utéct.

Musel jí něco říct ...

Musí to tak být protože tady není žádné jiné vysvětlení proč by jen tak utekla s neznámým chlapem.

Boha. Jak muže byt tak neopatrná?!

Kopl jsem do pneumatiky na autě, které mi nepatřilo a v duchu jsem zasténal. Pravděpodobně jsem vypadal jako nějaký mentální sociopat ale v této chvíli mi to bylo úplně jedno. Kelsey odjela dobryč v autě s někým koho jsem neznal.

To auto mi ani trochu nepřišlo povědomé a nemohl jsem ani nic vidět přes ty tónovaná okna.

Oh, kurva.

Proklínal jsem svůj život a vydal jsem se tam kde jsem měl zaparkované auto. V žádném případě nepřicházelo v úvahu že bych ji nechal jen tak odjed s nějakých neznámým a nejel bych za ní.

Byl bych blázen, kdybych bych to udělal.

Když jsem našel můj Range Rover, otevřel jsem dveře, nastoupil jsem dovnitř a okamžitě jsem nastartoval.

Něco uvnitř mi napovídalo že Kelsey nebyla v dobrých rukou a neplánoval jsem čekat na to co se stane.

Najdu ji. I kdyby to byla poslední věc co udělám.

Vyjel jsem z parkovacího místa, vyjel jsem z parkoviště a jel jsem dolů ulicí stejným směrem kam to auto, kterým odjela Kelsey.

Trvalo to dlouho než jsem nepřijel ke konci ulice pak jsem si uvědomil, že jsem přesně neviděl kam to posraný auto jelo dál.

Vychrlil jsem další spršku nadávek, rychle jsem otočil auto a šel jsem zpátky ke mně domů.

Překročil jsem rychlostní limit a modlil jsem se aby tam nebyli žádný policajti, protože jsem teď na ně neměl čas.

Uvědomil jsem si že by bylo moudré zavolat klukům aby věděli že jedu a aby se připravili. Vytáhl jsem můj Iphone z kapes riflí. Vytočil jsem číslo, přiložil jsem si mobil k uchu a zatočil jsem na jinou ulici.

"Ano?" Johnův chraplavý hlas prošel přes reprák mého telefonu.

"Čau brácho poslouchej, potřebuji tebe a kluky abyste dali vybavení dohromady. Potřebuje něco vyhledat nebo bych měl říct někoho. "Zahnul jsem za další roh.