DANGER

9.Část "Where are we going?"

tady máte další část ;) ... omlouvám se za chyby a přeju příjemné čtení

Justin měl pobaveně jeden koutek úst zvednutý. "Jsem ohromen Shawty. Nemyslel jsem si že to v sobě máš. "Justin slezl ze strany auta a šel ke mně se stejným samolibým úšklebkem.

Zakřenila jsem se. "No teď už víš." Poslala jsem mu falešný úsměv.

Prošla jsem po něm pohledem. Konečně jsem si všimla co měl oblečené a nebudu lhát, vypadal dobře. Měl na sobě bílé véčkový tričko s koženou bundou na tom, černé úzké džíny a černé supr.

"Ty si mě prohlížíš ?" Podívala jsem se nahoru abych viděla jak se na mě dívá s pokoušejícím pohledem.

Převrátila jsem očima. "Ne." Podívala jsem se jinde cítila jsem se trapně z toho že mě přistihl.

Olízl si rty a nyní on prochází nahoru a dolů po mém těle. "Ani ty nevypadáš špatně."

Podívala jsem se na sebe a viděla jsem co mám oblečené, úzké rifle, tílko a přes to svetr a baleríny.

Nebyla jsem si jistá jestli to myslí vážně nebo si jen vymýšlí ale i tak jsem přijala jeho kompliment, potichu jsem mu poděkovala.

Jen se zasmál a mně přeběhl mráz po zádech. "Naskoč do auta drahoušku." Kývl hlavou k jeho batman autu. Ani jsem si to dosud neuvědomila. Má jiné auto a to jsem ho viděla ani ne před hodinou.

Chtěla jsem se ho zeptat odkud ho má ale něco uvnitř mě zastavilo.

Ani jsem si neuvědomila že sedí v autě dokud nezatroubil co mě probralo z transu.

Justin vystrčil hlavu z auta jeho obočí bylo u rámu okna. "Nasedneš nebo co?"

Podívala jsem se na něj, jeho auto a můj dům. Nebylo to velmi těžké rozhodnutí. Znovu jsem se na něj podívala a přešla jsem na stranu spolujezdce. Skrčila jsem se abych zatáhla kliku a zjistila jsem že tam žádná není.

"Co ti tam tak dlouho trvá?" Zakřičel Justin přes okno.

"Drž hubu! Nebuď hlučný nebo tě uslyší moji rodiče a nevím jak tuto věc otevřít! "Šeptem jsem zakřičela.

Zasmál se. "Jen zmáčkni ten knoflík v boku."

Podívala jsem se dolů a snažila jsem se najít ten knoflík jak o něm povídal. Když jsem ho našla převrátila jsem očima a nasedla jsem do auta.

"Je to o čase." Hravě vyprskl.

"To není moje chyba tvoje auto je dost složité!" Na obranu jsem zasyčela.

Usmál se, nastartoval auto a vyjel z místa kde parkoval na silnic.

Uběhlo pár minut broukala jsem si do rytmu vlastního tepu a bubnovala jsem prsty po opěrce na okně. Podívala jsem se přes sklo ven, a přemýšlela jsem kde asi jsme. A pak jsem si uvědomila že jsem ani nevěděla kam jdeme.

"Kam jdeme?" Otočila jsem se k němu.

Justin se jen zasmál a zavrtěl hlavou.

Stáhla jsem obočí. "Co je tady k smíchu?"

Ignoroval mě. Jen se dál smál. Když přestal podíval se na mě. "ty jsi se nic nenaučila z toho posledního razu když ses mě na to ptala?" Podíval se zpět na silnic.

Záblesky z rána dnešního dne mi prošli myslí a když jsem opakovaně viděla jak jsem se ho ptala kam mě bere jsem si vzpomněla že mi nikdy neodpověděl.

Pokrčila jsem rameny. "Ne protože jsem pořád zvědavá." Pyšně jsem se usmála a on se začal zase smát.

Opřela jsem se o kožené sedadlo jeho auta, podložil jeho levé koleno pod volant, používal ho aby udržel řízení auta dokud jeho druhou nohou stoupl na plyn. Používal tři prsty jeho levé ruky na držení volantu aby se auto nevymklo z kontroly a začal se hrabat v kapsách jeho kožené bundy s pravou rukou. Vytáhl krabičku cigaret a zapalovač, vytáhl jednu a dal si ji mezi rty předtím než si ji zapálil zapalovačem. Párkrát si z ní potáhl aby se ujistil že je zapálená a dal si krabičku zpět do kapsi.

Vzal cigaretu mezi prsty, zavěsil ruku přes volant a dal si nohu pryč z pod volantu. Potáhl si z cigarety a chvilku podržel kouř v ústech a pak vydechl perfektní kroužek, který hned zaplavil auto kouřem.

Zavrtěla jsem hlavou. Tento kluk nás zabije tím stylem jako řídí a tím množstvím pozornosti kterou vkládal do té posrané cigarety.

Lhala bych kdybych řekla že se mi to nezdálo strašně sexy protože to bylo. Nerada jsem to přiznávala ale všechno co udělal bylo nesporně sexy. Skoro až děsivě. A pak jsem si znovu uvědomila že jsem v autě s vrahem.

A pak záblesky té noci když jsem si sním poprvé sedla do auta proletěly mou hlavou.

"Jak bych mohla vědět? Jsem v autě s vrahem, "převrátila jsem očima a zkřížila jsem si ruce na hrudi.

"Chystáš se mi to předhazovat před oči pokaždé když otevřu pusu?" Potichu zavrčel, jeho hlas zhrubne a jeho oči ztmavly.

Cítila jsem jak se mi provinile stlačuje žaludek, soudila jsem ho příliš rychle. Vím, někoho zabil a byl pravděpodobně ten nejnáladovější kluk jakého jsem kdy potkala, ale pořád jsem neměla právo na to abych ho mohla soudit protože jsem nevěděla proč udělal to co udělal.

Hádám že můžete říct že jsem byla zaujatá a ohromená tím že opravdu dodržel slovo které mi dal u něj doma o tom že mě nechá jít domů.

Podívala jsem se na něj, dívala jsem se na každou neexistující chybu na jeho tváři.

"Naco se díváš?" Od smíchu se mu zatřásly ramena.

Potřásla jsem hlavou. "Na nic," neobratně jsem se podívala jinam.

"Víš, můžeš si udělat fotku bejby. Ta vydrží dýl. "

Převrátila jsem očima.

Zakřenil se, podíval se zpět na cestu a dal si další šluk z cigarety.

Kdybyste se mě zeptali proč jsem souhlasila a někam s ním jela nebo jen nasedla do jeho auta, nemohla bych odpovědět, protože abych byla upřímná nevěděla jsem proč.

"Beru tě na jídlo do restaurace." Justin znovu promluvil, odpověděl na otázku kterou jsem mu položila před dloouhou dobou a stále se díval na silnic. Mohla jsem cítit ten úsměv na jeho rtech, "Je to v pořádku?" Odtrhl oči od silnice aby se na mě podíval.

Od nervozity se mi stáhl žaludek. "Jasně." Nedbale jsem pokrčila rameny jako kdyby mě to nezajímalo ale mě to zajímalo.

Další myšlenka mi sešla na mysl a jako obvykle chrlila jsem slova předtím než jsem dostala šanci zastavit se. "Je to rande?" V duchu jsem Nadala sama sobě hned jak mi ta slova utekli.

Ušklíbl se. "Pouze pokud chceš aby to bylo, bejby."