DANGER

5.Část "Can't get confortable?"

Ahojte, tahle část je trochu krátká, ale tak alespoň něco :)) omlouvám se za chyby... Příjemné čtení :))

Jedu do domu vraha / bývalého trestance. WOW, toto bude úžasný příběh pro moje děti.

Vzdychla jsem, lhala bych kdybych řekla že jsem nenechávala nervy aby mě ovládli.A také bych lhala kdybych řekla že jsem se necítila trapně když se můj zadek mnul o koženou sedačku a udělalo to prdící zvuk.Danger se zasmál. "Nemůžeš si udělat pohodlí?" Ušklíbl se, velmi rychle se na mě podíval a pak zase sledoval cestu před ním.Cítila jsem jak se mi zapálili líce. "Ne, jen ... začínám se cítit blbě v autě. "zalhala jsem a pokrčila jsem rameny.Potřásl hlavou. "Jak řekneš Shawty."Převrátila jsem oči. Tento kluk opravdu potřebuje pomoc."Nepřevracej na mě oči děvko. Pamatuj, "chytil mě za bradu a otočil mě abych se na něj podívala," si v mém autě. "Jeho dotek mnou trhnul. Jediné co jsem mohla udělat bylo přikývnout."Dobře," otiskem mě dál a ruku vrátil na volant.

Začala jsem si kousat spodní ret abych neřekla něco čeho bych mohla pak litovat. Místo toho jsem se otočila abych se podívala ven oknem, nechtěla jsem nic jiného jen být v teple své postele.

V bezpečí a hlavně tam kde jsem měla být. Konečně jsme přišli tam co jsem hádala že byl jeho dům protože zaparkoval v garáži, která vypadala velká. Nemohla jsem si pomoci ... padla mi čelist když jsem uviděla jeho dům. Musím říct jsem ohromená. Vypadá to opravdu dobře z toho úhlu jak to vidím já.Otočila jsem se, a čekala jsem co se stane dál opřela jsem si hlavu a přemýšlela jsem nad tím jak se to všechno vyvinulo a jaký nešťastný je můj život.Nemůžu říct že jsem zklamaná,věděla jsem že se to stane. Jen jsem nevěděla že tím to způsobem.Ze všech věcí kterých jsem mohla být dnes svědkem - vidět někoho pořádně se opít a zvracet všude, dívka která pokouší chlapce svlékáním (tyto věcí se staly předtím nesuďte mě), vidět páreček líbat se - ale ne já jsem viděla jako někoho zabili.Čím víc o tom přemýšlím tím více si myslím že můj život začíná být jedna velká telenovela.Byla jsem tichá dívka, dělala jsem si domácí úkoly, poslouchala jsem rodiče, dávala jsem si pozor abych měla dobré známky a dávala jsem na sebe pozor.

Nikdy jsem se moc nevymykala kontrole když jsem šla ven, byla jsem celkově dobrý člověk. Byla jsem plachá, nepředvídatelná a někdy jsem řekla i to co jsem nemusela ...Dělala jsem dobré věci. Nikdy jsem neudělala jedinou "špatnou" věc ... až do dnes, když jsem utekla a bylo to poprvé kdy jsem udělala něco pro mě "extrémně" z čeho bych měla problémy.

No a teď jsem tady, v autě s vrahem, který mě vzal k němu domů. Musela jsem nachvíly usnout protože jsem si vůbec nevšimla že Danger vystoupil z auta dokud se neotevřely dveře na mé straně a skoro jsem vypadla ven.Zasténala jsem.Zasmál se a to mě donutila zasténal ještě hladovější, "to není vtipné," poznamenala jsem dokud jsem vystupovala z jeho Range Roveru."Pro mě ano." Pokrčil rameny předtím než zavřel dveře a ukázal mi cestu.Potají jsem převrátila oči, a šla jsem za ním. To poslední co jsem chtěla bylo ztratit se a bůh ví co by se mi mohlo ještě stát.

To že mě vzal vrah bylo pro mě dost nato abych neudělala už žádnou další hloupost.Klopkala jsem nohou dokud si on prohledával kapsy na džínách aby našel klíče, kousla jsem se do rtu zajímalo mě co další se mi stane. Řekl že neumřu ale kdo vím jestli mluvil pravdu? Viděla jsem ho jako někoho zabil což znamená že jsem byla svědkem vraždy. Nikomu bych to i tak neřekla ale kdo ví jestli bych mu měla věřit? "Jdeš dovnitř nebo tě tam musím dotáhnout?""Co?" Probrala jsem se z omámení, podívala jsem se na něj a viděla jsem široké zvědavé oči.Potřásl hlavou a chytil mě za ruku, vtáhl mě do domu předtím než zavřel dveře hned za námi. Otočil hlavu aby se na mě podíval. "Poujď za mnou," kývl hlavou ke schodům.Přikývla jsem.

Šla jsem nahoru po schodech a kousala jsem si do spodního rtu, udržovala jsem oči na sobě, dávala jsem pozor abych nezachytila pozornost nikoho jiného kdo by tu mohl být v tuto pozdní noční hodinu. Kolik bylo hodin? "Kolik je hodin?" Náhle jsem vyhrkla, něco co se mi líbí na situacích co se mi staly je že jsem vždy věděla vyslovit své myšlenky tak či onak."Tři čtvrtě na dvě, proč?" Vešel do pokoje co jsem tipovala že byl jeho. Mé oči prakticky vyskočily z důlků když jsem si to uvědomila. Budu mrtvá když přijdu domů. No tedy pokud se dnes dostanu domů. "Jen tak." Vzdychla jsem. Nedbale pokrčil rameny, vešla jsem do pokoje trošku rychleji a on zabouchl dveře.

Dívala jsem se kolem sebe. Bylo to obrovské. Měl královsky velkou postel uprostřed s vínovými peřinami a plachtou s černou krajkou přes to. Stěny byly tmavě hnědé, skoro třešňově hnědé. Byla jsem v kompletním a úplném šoku nejméně."Líbí se ti to?" Ušklíbl se a nadzvedl obočí. Kousala jsem si vnitřní stranu tváře a přikyvovala jsem. "Je to jako ... třikrát můj pokoj! "Zasmál se. "No, nezvykej si na to. Odejdeš dost brzo. Jen si potřebuju vyřídit pár věcí a budeš moct odejít. "Přikývla jsem, stále jsem byla v jeho pokoji. Najednou se dveře v jeho pokoji otevřely a objevila se tam útlá dívka, přibližně tak vysoké jako já, s tmavě hnědyma vlasama, kadeře jí padaly na ramena a měla oči barvy oceánu. Byla jsem v šoku. Byla nádherná. Když se jí oči otočily na mě její tvář se zkroutila hrůzou a odporem. Byla jsem vyděšená."Co tu dělá?" Vyprskla, její hlas byl plný hněvu, její modré duhovky do mě vypaloval díru.

Pokoušela jsem se podívat jinde ale bylo na ní něco co mi nechtělo dovolit spustit z ní oči.Danger se otočil, jeho oči ztmavly. "Nezačínej." Pomalu mi přeběhl mráz po zádech.

Posměšně si přehodila vlasy dozadu na záda, přesunula pohled na něj předtím než se otočila zpátky ke mně a převrátila oči. Darovala mi poslední pohled který znamenal odpor, zhoupla se na podpatcích její Louis Vuitton lodičkách, a vyšla ven z pokoje. Prudce jsem zalapala po dechu. "O co tady vlastně jde?" Podařilo se mi vydat ze sebe otázku.Jeho oči neopustily dveře přes které ona (leckdo "ona" byla) právě odešla. "Nestarej se o to." Zavrčel, prošel kolem mě a vycházel z pokoje, nechával mě tam samotnou s otázkou o tom co se to vlastně právě stalo a jestli jsem za to mohla já. Z toho co jsem se v minulosti naučila vím že: Obvykle když lidé řeknou "nestarej se o to", měli byste se o to určitě starat.