DANGER

34. Část "Did I ever tell you how much of a turn on it is when you'r angry?"

Omlouvám se za chyby :)

Z pohledu Justina:

Jsem jebnutej idiot.

Je to oficiální.

Opakovaně jsem udeřil pěstí do skříňky a snažil jsem se zbavit hněvu ale ve skutečnosti mě to jen víc rozzuřovalo.

Když se rozzuřim můj hněv mě ovládne a je to jako kdybych to už ani nebyl já. To co mluví nejsem já, ale moje zlost.

Vypne mě a nevím co dělám dokud něco neposeru.

Hruď se mi nebezpečně zvedala nahoru a dolů, moje klouby byly červené co přidalo na list mých už dobití rukou z minulou noc.

Zavrtěl jsem hlavou, projel jsem si prsty přes vlasy a zatáhl jsem si za konečky.

Musel jsem si to urovnat s Kelsey protože pokud to neudělám zblázním se.

Je jako droga. Droga, které nikdy nemám dost.

Nezáleží na tom jak moc mě rozrušuje, otravuje a irituje pořád mi na ní záleží.

Něco uvnitř mi nedovolí nechat ji napokoji.

Musel jsem ji najít a dát věci do pořádku. I když si nezasloužím její odpuštění musím to zkusit.

Ignoroval jsem pohledy, které jsem dostával od lidí kolem, zamířil jsem přes chodbu a hledal jsem Kelsey. Zvonek ještě nezazvonil takže jsem měla ještě pár minut než začne hodina.

Odbočil jsem a díval jsem se přes hlavy všech abych mohl tu útlou postavičku. Nevidím.

Povzdechl jsem a začal jsem kráčet opačným směrem, snažil jsem se sledovat její stopu. Musí být někde na blízku. Cítil jsem to.

Vzpomněl jsem si na to jak byla u skříňky a brala si knihy, které potřebuje a první kniha, kterou si vzala byl dějepis.

Kdybych tak věděl, která to je třída.

"Ty!" Chytil jsem ruku nějakého kluka a otočil jsem ho k sobě. "Víš kde je učebna dějepisu?" Jeho oči se trošku rozšířily a zcela zbledl. Vypadal jako kdyby viděl ducha.

Převrátil jsem očima. "Víš nebo ne?" Vyprskl jsem. "Nemám kurva celý den."

Vypadalo to jako kdyby ho tohle probralo protože horlivě přikývl. Polkl a olízl si rty. "Je-je to třída 210B."

Pustil jsem mu ruku a přikývl jsem. "Dobře, díky." "Žádný problém." Vykřikl předtím než jsem ho poplácal po rameni a šel jsem pryč, spěchal jsem do té třídy.

Vyběhl jsem nahoru po schodech abych se dostal do druhého patra školy, šel jsem po chodbě a četl jsem si čísla na dveřích a odtlačit jsem děcka okolo.

Když jsem se přiblížil ke třídě 210 zpomalil jsem. Ztrácel jsem dech a začínal jsem být unavený.

Chvilku mi to trvalo ale pak jsem konečně našel třídu a holku, kterou jsem hledal. "Kelsey!" Zakřičel jsem což zapříčinilo že se pár hlav otočilo.

Ošklivě jsem se na ně podíval a z mých rtů vyšlo slabé zavrčení což je přimělo vrátit se k jejich starostem.

Její oči našli moje a na setinu sekundy jsem si myslel, že přijdou ke mně ale ztratil jsem naději v tu sekundu, když se otočila pryč a zamračila se.

Zamračil jsem se a otevřel jsem ústa abych zakřičel znovu její jméno, když zazvonil zvonek. "Do prdele." Zamumlal jsem, prošel jsem kolem pár lidí a spěchal jsem ke Kelsey.