Dead Souls Can Be Relieved //Minsung

XXIV.

Bolest..bolest..to byla věc co cítili všichni co se nedokázali hlídat a pili tolik že by si někdo říkal jak je to možné. I Bangchan —který se hlídal cítil kocovinu jak ho pomalu zžírá.

Jisung se přisunul k tělu ležící vedle něj a obejmul ho.
"Minho.." zasténal. Cítil něco zvláštního. Tělo vedle něj totiž nemělo tvar tělu jmenovaného chlapce. Otevře oči a zčervená když vidí vedle sebe ležícího Hyunjina.

Naštěstí pro Jisunga, pořád spal. Otočil se na druhou stranu kde ležel Seungmin. Sice je ta postel veliká ale rozhodně není pro čtyři lidi. Vstal z postele i přes to že bylo hodně brzo, aby tam mohl nechat vyspat chlapce. Všechny tři přikryl pod peřinu a došel do obýváku. Viděl na gauči sedět Bangchana v nepohodlné pozici bez deky.

Došel k němu.
"Hyung.." zašeptal a zatřepal s ním. Ten otevřel oči a podíval se na něj.
"Co se děje? Děje se něco?"
"Pojď si lehnout k Jeonginovi ať neležíš tu.." pomohl mu se zvednout. Došli do pokoje kde ležel na matraci Jeongin vedle postele kde ležel Felix a Changbin.

"Jsi v pořádku?" Zašeptal tak aby nevzbudil ostatní.
"Jo jen mě trošku bolí hlava"
"Chceš něco?"
"Zatím ne" Jisung mu pomohl si lehnout vedle Jeongina a oba přikryl pod peřinu.

"Zatím se vyspěte" šel zpět do pokoje kde ležel Minho, Hyunjin  a Seungmin. Byli k sobě přitulený. Došel k nim– spíš k Minhovi a dal mu pusu na čelo.

Ani přes to se nevzbudil a spal jako miminko. Všiml si že mezitím co tu nebyl tak si všichni stihli ze sebe odhrnout peřinu. Proto ji zase posunul tak, aby na všech byla stejně. Ještě je přikryl dekou aby jim nebyla zima. Usmál se a odešel do kuchyně. Bylo teprve 7 hodin ráno a tak nehodlal nikoho budit. Nejprve připravil všem v domě čaj. Hledal po celém domě prášky proti bolesti, a když je konečně našel nechal je v kuchyni.

Ach jo..kdyby uměl vařit nebo péct mohl by jim něco udělat. Ale možná může zkusit vajíčka. To umí všichni snad. Jenže Jisung je schopný všeho. I bez jedu a omylem by je dokázal otrávit. Možná oxidem uhelnatým by se mu to povedlo. Hledal tedy vajíčka a když je našel položil si je na linku. Chyba.. protože ještě ani nezačal vařit a už udělal chybu. 4 z 8 spadli na zem. Jaký idiot to je. Koukl do lednice ale žádné jiné tam nebyli.

Povzdechl si. Uklidil je zpět do lednice a se zhnusením je začal uklízet. Tak asi žádná snídaně nebude..nebo jo? Určitě na něco přijde. Vzal tedy dva čaje společně s prášky v kapse a bez toho aniž by se opařil došel do pokoje kde ležel Felix. Vzbudil ho společně s Changbinem a dal oboum čaj. Changbinovi dal prášek aby mu nebylo zle.

Vrátil se do kuchyně. Vzal další dva hrnky. Povedlo se mu se neopařit a dojít do pokoje zdravý. Vzbudil Bangchana a Jeongina. Bangchanovi dal prášek a koukl na mladšího.

"Je ti dobře? Nechceš taky?" Zeptal se ho.
"Nene. V pohodě. Je mi dobře" pousmál se a napil se čaje.

"Tak já se jdu postarat o zbytek" řekne Jisung a odchází. Jenže ho zastaví Bangchan s otázkou.
"Jsou všichni v pořádku? Neleží nikdo na zemi nebo tak?" Zeptal se trošku ustaraně. Opravdu je jako jejich máma. Jisung zavrtěl hlavou.
"Nene, neboj se. Všichni leží v tvojí posteli"

"Dobře tedy.. děkuju že se o ně postaráš" usmál se na Jisunga.
"Za nic" odešel z místnosti a došel pro hrnek. Přišel do pokoje a podíval se na všechny. Samozřejmě že prvního koho vzbudil byl Minho.

Ten si sedl a koukal strašně unaveně.
"Hjwi?" Zamumlal. Jisung mu dal pusu na tvář.
"Cože?" Zeptal se a dal mu další. Snažil se nikoho nevzbudit. Hodně mu chyběl střízlivý kontakt se svým milovaným.

"Nic" řekl Minho a přitulil se k Jisungovi.
"Je mi strašně špatně..." Zamumlal do jeho hrudi. Jisung ho začal hladit ve vlasech.
"Neboj... přinesl jsem ti prášek. To přejde" zašeptal mu do ucha a políbil ho na rty.

Minho si položil ruku na pas bruneta a prohluboval polibek. Mladší mu hladil záda a v polibku se usmíval. Vyměňují si lásku a emoce pomocí rtů. Po chvíli se od sebe oddálí a usmějou se. Úsměv jim však spadne když si všimnou ne už úplně spícího Hyujina sedět vedle nich a koukat na ně.

Jisung si otřel rty. Cítil se trapně, protože o jejich vztahu zatím nikdo nevěděl.
"Hyujine.. přísahám bohu že jestli to někomu řekneš..." Jisung mezitím stihl odejít z místnosti. Vrátil se ale s hrnky čaje. Jeden dal Hyujinovi. Usmíval se na něj jako sluníčko.

Ten koukal dost zmateně, možná udiveně nebo naštvaně. Prostě nebyla to nejšťastnější emoce. Jisung si klekl na postel aby byl blízko u něj.

I přes jejich chudý a sychravý vztah se k němu choval dnes hezky. Věděl jak mu muselo být, protože včera pil poměrně dost.

"Tady máš prášek ať ti není zle" řekl Jisung a vymáčkl mu jeden z prášků v platě na ruku.

"Dík." Odpověděl a Jisung vstal z postele. Vzbudil Seungmina. Opatrně a potichu.
"Vstávej.." zašeptal a prohrábl mu vlasy aby mu to bylo příjemné. Věděl že mu není dobře, a tak chtěl aby jeho vstávání bylo co nejvíc příjemné.

To ho moc nevzbudilo a tak s ním Jisung trošku zatřepal.
"Seungmine.." zašeptal Jisung blízko jeho ucha.

Seungmin otevřel oči a koukl na Jisunga.
"Mhm?" Zamumlal a koukal zmateně.
"Vstávej.." Seungmin  si sedl na postel a koukl se na Jisunga. Ten mu dal čaj.
" Chceš prášek?" Zeptal se Jisung.
"Moc prosím" odpověděl Seungmin.

Jisung mu dal prášek který Seungmin ihned dostal do sebe.
"Až dopijete ten čaj tak si jděte znovu lehnout a odpočinout." Řekl Jisung a odcházel.
"Kam jdeš?" Zeptal se Minho.
"Já? Já si jdu najít místo kde můžu ještě spát" odešel do kuchyně. Vzal si svůj čaj který dokázal do té doby dost vystydnout. Trošku se napil a došel do obýváku.

Posadil se na gauč a zasténal si. Proč musí mít Chan tak nepohodlný gauč? Řekl si pro sebe a rozhlédl se jestli nenajde nějakou deku. Nikde nic. Tak si lehl a byla mu veliká zima. Když ležel bylo to pro něj ještě víc nepohodlné.

Zavřel oči a trošku se klepal zimou. Ale neměl na výběr a tak usnul v těchto nepohodlných podmínkách. Protože únava porazila jeho tělo.