Dead Souls Can Be Relieved //Minsung

V.

Jisung se vzbudí s kotětem opět na hrudi. Usměje se a pohladí ho. Protáhne se a položí ho na postel.
"Dnes tu nebudu. Nesmíš zlobit protože nikdo nesmí vědět že tu jsi." Dá kotě do větší krabice kterou mu připravil včera. Má v ní hračku, jídlo a trošku pití a opět tu deku aby ji bylo hezky. Krabici schová pod postel.
"Prosím vydrž to tu než přijdu" řekne kocourkovi a schová ho.

Dojde do koupelny a zamkne se. Sundá si ze sebe všechno oblečení které dá do pračky a vkročí do sprchy.
Nechá na sebe kapat teplou vodu a zavře oči. Na chvíli přemýšlí.

Když vypl vodu vyšel ze sprchy a omotal si okolo sebe ručník. Začne si čistit zuby mezitím co voda z jeho vlasů kape na jeho ramena. Tu si poté usuší a vyfénuje.

Po té co má zuby vyčištěné vyjde z koupelny a jde zcela nahý do svého pokoje. Netuší že není v bytě sám. Na chodbě ale potká nečekanou návštěvu která si v kuchyni dělá jídlo..
"Ty tu ještě jsi?!" Zakryje si své nejvíc soukromé části těla mezitím co si Minho zakryje oči.

Jisung běží celý zahanbený a červený do svého pokoje. Zavře dveře a sedne si na postel. Vyčítá si to že byl tak líný a nevzal si ten ručník s sebou který mohl poté zpět odnést do koupelny. Je celý červený a nalhává si že to nemohl z té kuchyně Minho vidět. Jenže viděl.. vše... vše... Jisung dojde ke skříni a začne si vyndavat oblečení. Pořád přemýšlel nad tím co se stalo a nemohl přestat. Když měl outfit co se mu líbil vzpomněl si na to co se stalo. Ještě víc mu zastavilo srdce když si uvědomil že musí do školy s ním..

Zhluboka se nadechne a vezme svůj batoh. Zavře dveře od svého pokoje po tom co ho opustí a snaží se proplížit mimo z bytu.
"Ani nepočkáš?" Ozve se za ním a on silně zrudne.
"Já...j-jo mužů" pomalu se otočí a koukne se na něj. Ale Minho dělá jídlo jako by se nic nestalo.
"T-to co jsi viděl.. já myslel že už tu nejsi takže pro-"
"Nemusíš se stydět" řekne ale pořád nenavázal s ním oční kontakt.
"Viděl jsem toho hodně už" Jisung se zarazí
"Cože.."
"Mým přátelům se to už mnohokrát stalo" řekne a trošku se zasměje.
"Aha no..stejnak"
"Stejnak co?"
"Stejnak to..bylo divný" Minho k němu přijde hodně blízko Jisung zrudne a nechápe co to dělá. Jenže Minho do něj strčil.
"Sedni si a dej si snídani. Já se mezitím připravím a můžeme jit" Jisung si sedne a kouká do jídla. Cítí se hodně trapně. Nejtrapněji ve svým životě. Přeje si aby mohl tohle ráno na vždy smazat.
Ale nemá na jídlo vůbec chuť. Pořád myslí na to co se stalo. Minho ho viděl celého nahého.. celého..a je mu to jedno...

Jenže Jisung neví že jakmile ho Minho viděl zčervenal též. Když viděl jeho tělo..ten úzký pas a ploché břicho..to je ta část kterou Minho skrýval.

Jisung nesnědl vůbec nic a talíř odsunul od sebe dál. Pořád nad tím přemýšlel.
"Sakra přestaň nad tím myslet však už se mu to stalo několikrát" říkal si Jisung, ale pořád se mu promítalo v hlavě to jak přišel..a vše jak se to stalo.

Minho přišel do kuchyně a jakoby všechny myšlenky Jisunga najednou utichly.
"Proč si nic nesnědl?" Kouká trošku zklamaně.
"Protože.. já nemám hlad"
"Aha.." koukne se na Jisunga.
"Měl by jsi jíst"
"Já vím že by jsem měl jíst, nejsem hloupý"
"Jsi."
"Co jsi to řekl???"
Minho nic neřekne a zasměje se.
"Nevím proč tu ještě na tebe čekám" řekne Jisung a začne odcházet.
"Dobře já to tak nemyslel. Jak můžeš být hloupý když jsi nerd" řekne Minho a trošku se zasměje.
"Nesnáším tě fakt.." odpoví mu Jisung.

Dojdou do školy a každý jde ke své skříňce.
"Sedni si k nám na obědě" řekne Minho s menším úsměvem .
"Proč?"
"Vždy tam jsi sám"
"Mně to nevadí"
"Prostě si k nám sedni"
"Dobře..." Ukončí rozhovor Jisung a odemyká svou skříňku. Minho ji má na druhé straně chodby takže se bohužel museli rozloučit.