Dead Souls Can Be Relieved //Minsung

XXV.

Všichni už snad byli vzhůru, kromě Jisunga který spal na gauči. Když si ho Bangchan všiml jak tam leží ještě bez deky uviděl v tom sebe pár hodin zpět.

Chtěl ho odnést do pokoje, jenže Minho byl dřív. Skoro ho až odhodil když došel do obýváku a viděl jak se ho Bangchan snaží odnést.

Vzal si ho do své náruče. Jeho tělo se ještě klepalo zimou, ale to už odeznívalo. Protože Minho ho objímal a ohříval svým vlastním tělem.

Položil ho na postel která patřila Bangchanovi aby mu bylo příjemně. O všechny se postaral, a pak chudák sám spal v nepohodlných podmínkách.

Přikryl ho peřinou aby my bylo teplo a pohladil ho po tváři. Sedl si na postel a koukal na něj. Na rtech měl menší úsměv. Měl chuť se s ním líbat. Ale protože spal tak to neudělal. Odešel od něj a namířil si to za ostatními.

Ty našel na zahradě odpočívat ve stínu pod stromem. Šel za nimi a sedl si na zem k nim. Bylo to příjemné, protože tráva byla dosti chladná

"Taky vás ještě bolí hlava?" Zeptal se a ostatní kývli.
"Mě nee" řekl Felix nahlas. Minho zasténal.
"Nebuď tak hlasitý"
"Promiň"

--------

Minho a Jisung se momentálně nachází v parku a jedí zmrzlinu. Jsou oba spokojení protože zmrzlina po těžkém dni ve škole se jim hodila.

Jisung už dojídal kornout, mezitím co Minho pořád měl celou zmrzlinu.
"Proč jíš tak rychle??!" Zeptal se starší a zasmál se.

"Nene, ty jsi moc pomalý" řekl a udělal ten jeho sladký úsměv pro který může Minho vraždit. Lidi umřeli Jisungu..Lidi umřeli.

Blondýn se k němu naklonil a dal mu pusu na tvář.
"Proč jsi tak roztomilý" falešně zabrečel.

"Cooo přestaň" odstrčil ho od sebe a zase se usmál.

"Sungie" povzdechl si a koukl na něj.
"Dáš mi pusu??" Zeptal se a kousl se do rtu.
"Pusu???" Řekl stydlivě mladší. Dělal jako kdyby to nechtěl. Ale ono se mu to vlastně líbí když ho starší poprosí o takové věci.

"Proč?"
"Chci.."
"Jsme venku"
Minho koukal na něj smutně a prosebně. Tak jak ho ještě nikdo jiný neviděl.
"To nevadí.." přiblížil se k němu hodně blízko. Brunet mu dal rychlou pusu na rty a odtáhl se. Praštil staršího sádrou.

"Poprvé a naposledy" zašeptal a usmál
se.

__________________

Už je konečně konec tělocviku. Jisung je hodně vyčerpaný protože to bylo dneska hodně náročné. Předtím málo jedl. Ale jakože fakt hodně málo. A pil ještě míň.

Klepaly se mu nohy ale to nějak zvládl. Byl hodně slabý. Hodně... hodně. Vysprchoval se, což mu dodalo víc energie a cítil se líp. Oblékl se z cvičebního úboru.

Těšil se až si lehne do postele a vyspí se. Jde po cestě domů už skoro v polospánku. Nikde nikdo. Proč by taky byl když je zrovna na pěší stezce.

"Hej!" Ozve se za ním. Otočí se a vidí tam 3 holky. Chce něco říct ale ony ho přeruší.
"Ty jsi ten kluk kvůli kterému mě Minho nechce?" Řekla ta uprostřed a složila si ruce na prsou. Jisung měl chuť se smát. Tohle je strašně hloupý. Ony jsou hloupý.
Řekl si pro sebe Jisung.

Jenže to ještě nečekal co takovéhle malé aegyo dívky dokážou. Všechny tři se na něj vtrhli a svrhli ho na zem.

"Ty..." řekla extrémně rozklepaným a agresivním tónem.
"ZNIČIL JSI MI ŽIVOT!!"
"Je to jenom kluk, svět se neboř-" Jisung měl litovat svých slov. Dostal ránu přímo do jeho obličeje.

Cítil tupou bolest na jeho obličeji. Zasténal bolestivě. Uvědomil si s čím se teď setkal a že musí rychle od nich utéct. Shodil ji ze sebe velikou sílou. Pravděpodobně ji ublížil ale to mu bylo jedno, protože ona mu ublížila víc.

Rozeběhl se. Ale nestihl uběhnout ani pět metrů protože znovu spadl. Hodili na něj svoje boty. To by bylo v pohodě ale jedna měla vysoké mokasíny a druhá lodičky. Zařval bolestí když do něj boty narazili. Doběhli k němu a chytili ho tak, aby neutekl.

"P-proč mi to děláte.." zeptal se Jisung. Byl na pokraji pláče protože ho to hodně moc bolelo. Kdyby tu byl s ním Minho, podal by si je.

Chtěl se bránit rukama, ale obě ho drželi celou svojí váhou. Plus Jisung byl vyčerpaný z tělocviku. Alespoň že v něm pumpoval adrenalin.

"Protože..jsi mi ukradl mýho crushe" dala mu facku. Hodně silnou..holka na jeho levé straně mu dupla silně na hřbet ruky. Ano..byla to ta co měla lodičky a ano, měla je na sobě...

Jisung zařval bolestí. Začali mu z očí téct slzy
"Líbí se ti to? Přesně takhle jsem trpěla já".
"T-tohle není stejný. Já si to nezasloužím."
"A JÁ SNAD JO?!"
"Minho je taky člověk" vzlykl "nemůžeš mi ubližovat za to že miluje mě a ne tebe. Není robot a nezamiluje se na povel"

Ano Jisung měl pravdu. Jenže to v ní vyvolalo ještě větší záchvat vzteku. Začala do něj bít silné rány. Tak silné že kdyby pokračovala mohla by ho zabít.

Její kamarádky ji museli odtáhnout než by se stalo něco, z čeho by mohli mít veliký problém. Jisung vzlykl. Obličej měl zohavený. Měl chuť ji to vrátit, ale věděl že by ho společnost odsoudila jenom protože je to holka.

Je jedno kolik mu toho udělala protože se přeci 'měl bránit'.
"SRÁČI, BUZNO" a takhle to pokračovalo. Začala do něj sázet mnoho dalších nadávek. Její kamarádky se ji snažili uklidnit.

"Holky.. někdo jde" vstali a v sekundě utekli.
"KDO TADY ŘVE?! TADY SE NEDÁ PRACOVAT-" přišel muž strašně naštvaný. Jisung moc neviděl jelikož jeho oči byli nateklé. Ale každopádně pro představu, byl to vysokoškolák ve věku zhruba 30ti let.