Dead Souls Can Be Relieved //Minsung

III.

Iseul se směje svým kamarádkám které zrovna omylem spadly do bazénu. Nečekala že ji tam za chvíli stáhnou též. Všechny tři jsou mokré a smějí se. Jejich oblečení se na ně lepí a bylo to také dost nepříjemné. Ale co už udělají, zábava musí být. Cákají na sebe vodu a smějí se nahlas.

Po nějaké době se všechny 3 rozhodnou opustit bazén aby nebyli nemocné. Pořád se ještě smějí a připomínají si to jak na do bazénu spadli. Umyjí se ve sprše a převléknou do pyžama. Roztomilé barevně sladěné pyžama. Někdy si lidé říkají že v každém triu je jedno duo ale zde to bylo trio ve kterém je trio.

Všichni se měli stejně rádi a bavili se individuálně. Každý s každým. Když byli připravené na spánek všechny 3 si uvědomili že mají ještě hlad a částečně chuť na něco k jídlu. Proto se rozhodli že si upečou brownies. Šli do kuchyně a začali připravovat ingredience.

Jelikož bylo dost pozdě přišel tam bratr Hannah který se ospale na ně podíval.
"Co tu děláte sakra" řekl Chan a vypadal že všechny pošle ven.
"Pečeme" řekne s menším smíchem Hannah.
"Dobře ale proč ve 12 hodin?"
"Není pozdě jenom chodíš spát brzo" Chan jenom protočí oči a jde zpět do svého pokoje.
"Buďte alespoň potichu" řekne naštvaným tónem a zavře dveře. Všechny tři se začnou smát a pokračují v pečení

Jsou 2 ráno a všechny tři sedí v pokoji Hannah a jedí jejich napečené brownies mezitím co si povídají. Jak jinak než o klucích v jejich škole. Samozřejmě nesmí chybět jakožto něco nebo spíš někdo silně navazující na jejich téma. Ano tím není nikdo jiný než Minho. Došlo to k tomu že všichni Iseul záviděly jejího přítele. Je dokonalý povahově a hlavně vzhledově.

_______________

Jisung si sedne vedle Minha. To znamená že jeho přání se nevyplnilo. Jisung neví co má dělat jelikož není člověk emočně založený ani stabilní. Položí si ruce na své kolena ale poté vyhodnotí že bude lepší je použít jako něco na uklidnění. Proto je omotá okolo jeho silného těla a trošku zčervená.
"C-co se děje?" Zeptá se a uvědomí si že by měl používat více sladké a roztomilé slova v něžném tónu.
"Prosím neřeš to" Minho odmítne jeho pomoc jenomže to si Jisung nenechá líbit.
"Proč mi to neřekneš.."
"Je to složité.." povzdechne si a vzlykne... něco se v Jisungovi zlomí a je mu ho fakt opravdu moooc líto. To je snad poprvé co tento pocit cítí.

"Mám hodně času" pozoruje ho a váhá zda mu má utřít slzy a hladit. Jsou to až moc sladké věci které dělá jeho sestra když utišuje Jisunga. Natáhne ale jeho ruku blíž a začne mu stírat slzy z očí. Jako by se přepl do jiného režimu. Režimu který je klidný...a který ví co dělat. Od kdy věděl co dělat co se týče životních situací? Nikdy se tak nestalo. Toto bylo prostě poprvé.
"O-on" hlas se mu propadl hned co začal mluvit.
"To je dobrý, dej tomu čas.." Jisung ho uklidní. Minho si všimne že je jiný..
"Já se- já jsem se akorát pohádal" Jisung mu začne hladit záda. "S kým..?" Zeptá se klidným tónem.
"Kamarád..." Minho vydechne.
"To bude dobrý..asi si s ním promluvíš a bude to dobrý" Jisung řekne tichým hlasem. Minho kývne a zakryje si oči. Jisung mu je ale odkryje.
"To je dobrý..." Usměje se a Minho se na něj usměje zpět. Jisung vstane a jde do svého pokoje. Který ale napřed musel odemknout. Vezme kočičku a vrátí se. Položí ji do jeho klína a zasměje se.
"Už nebreč jo?"
"Děkuju" Minho se tiše zasměje a hladí kotě v jeho klíně.
"Když jsem spal ty jsi mě přikryl?" Zeptá se a Jisung jemně zčervená.
"No...jo..musela ti být zima..." Nervózně se zasměje.
On mu na to nijak neodpoví a jenom se usměje.
"Mimochodem..byl jsem vyvěsit plakáty, zda ho někdo nehledá" řekne a koukne na kotě.
"Asi se půjdu učit" vstane jenže jeho zápěstí Minho chytne.
"Nechoď...prosím.." Jisung se na něj koukne
"Proč?"
"Cítím se sám.." řekne Minho tiše.
"Dobře.." Jisung si sedne vedle něj.
"Jedl jsi dneska? Ještě ne viď?" Zeptá se Minho. Jisung ani nestačí odpovědět.
"Dobrý, něco ti udělám jelikož se musím o tebe postarat.."
"Nejsem dítě.." povzdychne si Jisung.
"Jenže vím jak by to dopadlo..nejedl by jsi celou tu dobu co tu tvoje sestra není.."
"Já bych se najedl.."
"Jedno jídlo denně ne?" Zavrtí při tom hlavou. Jisung mu ale neodpoví.
"No dobře ale co uděláš..?" Zeptá se ho zvědavě.
"Co si přeješ?"
"Je mi to jedno.."
"Povídej co by jsi chtěl" nutí ho Minho ale Jisung opravdu neví co by chtěl...to jak dlouho nejedl mu způsobilo to, že pocit hladu a chuti úplně zmizel.
"Já opravdu fakt nevím!" Zvýší trošku hlas.
"Dobře.. nebuď naštvaný hlavně.." povzdechne si a kouká do země.
"Co smažené kuře se sweet n' chilli omáčkou?" Zeptá se.
"Proč furt kuře?"
"Protože jsi ho ráno otevřel pro tu kočku a nechci aby se zkazilo.."
"Hmm.." trošku se usměje "tak dobře"

Jisung si vzal do rukou kotě a hladil ho. Poté ho začal drbat na břichu jenže on ho začal svými malými drápkami škrábat a zoubky kousat.
"Zlobíš!" Zasměje se Jisung a nechá to zlobivé kotě ať si hraje.
"Komu jen tak patříš..." Zašeptá Jisung.
"Jaký ti můžu dát zatím jméno.." řekne si a přemýšlí. Všechny jména co ho napadnou jsou buď divné nebo neoriginální.
"Ty mě přivedeš do hrobu" kocourka položí na zem a nechá ho aby se porozhlédl po místnosti. Vypadá dost ustrašeně ale rozhlíží se zvědavě po místnosti a očichává vše co je kolem. Minho udělá hlasitý zvuk v kuchyni. Kotě se lekne a zaběhne pod gauč.
"Neboj" Jisung řekne s troškou smíchu v hlase a klekne si na zem a natáhne pod ni ruku. Snaží se to kotě chytit. Minho se zvědavě podívá co se to děje.
"Eh- co děláš..?" Zeptá se a kouká zmateně. Jisung se na něj kouká a trošku zčervená, protože je v pozici kterou nechtěl aby ho někdo v ní viděl.
"Eh- ta kočka je pod gaučem.."
"Počkej ukaž" dojde blíž a klekne si vedle něj.
"Čiči pojď sem" jenže se nic neděje. Je až moc v zadu.
"Počkej" řekne Minho a odejde. Po chvíli se vrátí s kouskem kuřete a snaží se kočku nalákat. Což se mu povede hned a podá ji Jisungovi.
"Dávej na něj pozor"
"Jo.." usměje se
"Díky..."