Dead Souls Can Be Relieved //Minsung

X.

Opět škola a hodina. Víkend se vůbec neblíží. Má pocit jako by se oddaloval a jakmile by nastal.. zase hned zmizel. Takhle pořád dokola. Zazvoní na konec dne. Oběd a pak může jít domů. Na cestě do jídelny do někoho naboural. Toho člověka už ale zná. Z kavárny..Jeongin..ten malý a roztomilý. Všechny věci Jeonginovi spadnou.
"Promiň!" Vykřikne Jisung a snaží se mu pomoct uklidit. Neuvědomí si že už něco drží, a jeho věci spadnou též. Jeongin se trošku zasměje.
"Doháje..." Začne uklízet věci obou.
"Fakt promiň.." dává Jeonginovo věci do jeho ruky. Hodně mu to klouzalo protože jeho ruka je v sádře.
"To je v pohodě" Jeongin řekne s úsměvem. Poté Jisungovi zase vyklouznou jeho věci z rukou a on koukne na zem.
"Sakra.." Jeongin mu pomůže to sebrat a dát do ruky.
"Co se ti stalo?" Zeptá se a ukazuje na ruku Jisunga.
"Eh jo.." koukne se na ni.
"Mám úplně ale úplně v háji ruku"
"Jak?"
"No vyjeli mi všechny klouby takže tam mám teď drát"
"Co- jak?"
Jisung se usměje a zavrtí hlavou.
"To je jedno"pořád se usmívá.
"Tak dobře, doufám že se brzy uzdravíš?" Řekne Jeongin s velikým úsměvem. Jisung se usmívá též.
"Děkuju, měj se hezky!" Řekne a jde si svou cestou. Hluboko v srdci jásá. Další člověk který ho PRAVDĚPODOBNĚ ne nesnáší a choval se k němu mile. Dojde domu kde jsou jeho rodiče.
"Ahooj" řekne a usmívá se.
"Ahoj" řekne s úsměvem též mezitím co vaří.
"Jak šla škola?" Zeptá se a podívá se na něj.
"Bylo to fajn"
"Psalo se ti dobře?" Zeptá se
"Ne." Trošku se zasměje.
"Na to si zvykneš" Jisung jde do svého pokoje. Rozhlédne se po pokoji a Choco je schovaný pod postelí. Už to má trošku nacvičený, že jakmile slyší někoho se blížit musí se schovat. Jisung zamkne.
"Choco to jsem já" trošičku se zasměje a Choco vylézá z pod postele.
"Ahooj malý jak jsi se měl?"
Vezme si ho do náruče a hladí ho.
"Nemáš hlad" položí ho na zem a misky mu nasype granule.
"Papej" Jisung si mezitím sedne ke stolu a vytáhne si učebnice.
"Zatím se budu učit tak neruš prosím."
Čte v učebnici biologie když v tom mu skočí Choco na stůl. Chodí mu po knihách a Jisung nemá srdce na to, aby ho vyhodil. Takže ho nechá. Poté si Choco lehne na jeho učebnice a rozvaluje se. Protahuje si své malé tělíčko a pak zůstane ležet. Jisung se zasměje. "Copak? Chceš aby jsem se neučil?" Řekne a hladí ho na hlavě.
"Zlobíš" s úsměvem řekne.

___________

Minho dojde do Parku kde je Isuel. Sedne si vedle ni s úsměvem. Ale Iseul nevypadá moc šťastně.
"Co jsi potřebovala?" Zeptá se a trošku mu úsměv spadne když vidí její pohled.
"Stalo se něco?" Dá si ruku okolo jejích ramen. Iseul se nadechne.
"Minho já už s tebou nemůžu být.." řekne a kouká na něj smutně.
"Co." Zeptá se ji.
"J-jak to myslíš?" Klepe se mu trošku hlas.
"Prostě se musíme rozejít.." Minho má skleněné oči.
"A-ale proč vždyť nám to skvěle šlo"
"Já vím že ano.. není to tvoje vina.." kouká do země.
"A proč.." zeptá se a spadne první slza.
"Prosím nebreč.. prostě už necítím to co dřív.
"Aha.."
"Miluješ někoho jiného?" Zeptá se a koukne na ní.
"J-já nevím." Odpoví mu klepavým hlasem.
"Ale nechci být s tebou ve zlém.. prosím..neber to zle" Iseul vzlykne.
"Dobře.." Minho odpoví.
"Já se ti hodně omlouvám. Nechci aby jsi byl z toho zničený ale vím že to jinak nejde.."
"Já.. vím.." odpoví
"Děkuju že jsi mi to řekla.. že jsi byla upřímná." Dodá.
"Jo.."
"Takže..konec..?"
"Jo..." Minho vstane.
"Dobře. Děkuju že..jsi.. si udělal čas.." obou cesty se rozdělí. Každý si jde svojí cestou domu.