24.chances

17 3 2
                                    

1.listopadu 2014

Annie pohled*

Probudili mě sluneční paprsky, které prosvítaly přes sklo okna. Vyskočila jsem z postele a zamířila si to ke skříni kterou jsem otevřela a vytáhla z ní šedé tepláky a modrou mikinu. Ano jdu si trochu zaběhat. Popadla jsem oblečení a oblékla jsem se. Vzala jsem si do ruky mobil a sluchátka. Sešla jsem dolů do kuchyně a vzala jsem si jogurt s musli. Snědla jsem to a vyhodila kelímek do koše a lžičku do umyvadla.

V parku jsem byla jen já a dalších pár lidí. Trochu jsem se proběhla a šla si sednou pod "náš" známý strom. Proč známý? Vždycky když jsem byla malá chodívala jsem tu s tátou. Vždy jsme tu seděli večer pod hvězdami a táta mi vyprávěl příběhy z jeho dětství a vše jaké historky. Utíkala jsem sem před lidmi. Pořád tady bylo ticho a prázdno. Podívala jsem se na mobil kolik je hodin. Bylo třeba už jít. Bylo něco kolem deváté ráno.

Když jsem došla domů všichni seděli u stolu a povídali si. Jakmile mě spatřili tak stichli. Všechny jsem si je prohlídla a otočila jsem se abych si mohla udělat kávu.

,,Copak probíráte?" zeptala jsem se a brala si do rukou hrníček.

,,Ale nic Charlie jen zahlídl vaší mámu." Když to An dořekla upadl mi hrníček na zem.

,,Cože?!" vyjekla jsem a sesypala se podél linky na podlahu.

,,Annie!" vykřikl Ash

,,Jsi v pořádku?" zeptala se mě Natali

,,Ale jo jsem" řekla jsem s rostřeseným hlasem. Natali mi pomohla vstát. Jenom jsem posbírala střepy a utíkala se slzami v očích do pokoje.

,,Annie! Počkej!" křičeli na mě z kuchyně. Vletěla jsem do postele. Začala jsem vzlykat. Tohle jsem nechtěla. Proč se tu sakra objevila až teď? To snad ne..měla tady být když táta ležel v kómu. A umíral. Vlastně neumíral. Jenom spal. Byl v spánku. Moc dobře jsem věděla že mě slyšel. A teď na mě ze shora dává pozor. Tak moc mi chybí. Nechci tady mámu. Nechci.

Odpoledne jsme seděli v obýváku a povídali si. Najednou někdo zazvonil.
Sarah se zvedala že půjde otevřít. Ale byla jsem rychlejší.

,,Ne seď já tam zajdu"

Ale to jsem dělat neměla. Ve dveřích stála osoba kterou jsem tu nejmíň čekala.

Byla to má matka...

Tak jo lidi další část, doufám že se bude líbit. Když jo zanechjte votes propřípad koment. Děkuji
Tessa*

Life chances Kde žijí příběhy. Začni objevovat