Dear Harry

TŘICET

JEHO OČIMA

Bylo příjemné cítit její hlavu na svém rameni. Samozřejmě, že mohl telefon dát blíž k ní, aby na něj dobře viděla i když seděla daleko od něj, ale schválně to neudělal. Chtěl, aby se o něj opřela, aby složila svou hlavu na jeho rameno, aby cítil, jak se její tělo mírně chvěje, když se smála vtipným scénám ve filmu.

Už dlouho se s nikým na film nedíval. Vlastně to bylo už dávno, co se takhle mohl jen tak bezstarostně natáhnout a pustit si film, aniž by neměl výčitky svědomí, že si na chvíli dovolil vypnout. A proto si moc vážil tohohle okamžiku a konec konců i faktu, že ho Sabine pozvala k sobě domů. Její pokoj na něj působil útulně, představoval si, jak sedí za stolem a píše mu další ze svých zápisů do deníku a ptá se sama sebe, jestli ho vlastně vůbec někdy uvidí.

Celé to bylo zvláštní, musel to být snad osud, že se tihle dva poznali a mezi všemi lidmi na celém světě si k sobě přeci jen našli cestu, i když chybělo málo, aby Harry její deník nikdy nespatřil. Moc dobře věděl, že za tohle dluží Adamovi velké díky.

Film se pomalu chýlil ke konci, venku stále ještě nepřestávalo pršet a on by se nejradši zachumlal do peřin a usnul. Byl pořád ještě unavený z předchozích dnů, možná i z celého předešlého měsíce, a tak by mu dlouhý, vydatný spánek jenom prospěl. Navíc měl vedle sebe moc příjemnou společnost, takže by se mu určitě spalo jedna báseň.

„A co teď?" prolomila ticho Sabine, když film skončil. Zvedla hlavu z jeho ramene a odsunula se od něj skoro až na druhý konec postele. „Chtěla sis přece pustit ještě jeden." Odpověděl jí Harry s mírným zamračením, protože ho trošku mrzelo, že se od něj tak rychle stáhla zase na svou stranu. Rychle si ale uvědomil, že se znají teprve pár dní, a tak na jejím odstupu nebylo vůbec nic divného. Tak moc si na ni za tuhle krátkou dobu zvyknul, že mu na první dobrou absolutně nedocházelo, že jsou v podstatě cizinci. Cítil se s ní sám sebou a možná to mu pomáhalo na tuhle skutečnost zapomenout.

„Já jen nechci marnit čas koukáním na filmy, když máš za chvíli zase odletět," vysvětlila mu. Ve tváři se jí značila nejistota spojená s nervozitou, ale v jejích očích pořád plápolaly ty jiskřičky nadšení, které tam viděl od prvního dne, co ji objevil v kavárně.

„Vždyť přece nemarníme čas," Usmál se na ni a zvednul se do sedu. Už ho trochu začínaly bolet záda. „Co jiného bys chtěla dělat, když je venku tak ošklivě?"

„Já vím, jen... připadá mi, že máš na práci mnohem lepší a důležitější věci, než tu být se mnou a ztrácet čas koukáním na filmy." Dívala se na něj až skoro provinile, tak mu to přišlo.

„Věř mi, že tohle je ta nejdůležitější věc, co teď mám na práci. Mám celý týden na to, abych se s tebou koukal na filmy," ujistil ji s přesvědčivým úsměvem na tváři. Bylo mu líto, že si vůbec myslí, že s ní ztrácí čas, protože on to viděl úplně jinak. Konečně si mohl odpočinout a být s někým, kdo ho vidí jen jako normálního kluka.

„Já jen... nechci, abys marnil čas se mnou, když můžeš-" „Když můžu co?" přerušil ji, nechápajíc, co se mu tím snaží říct.

„No, vždyť víš... trávit čas líp, s někým lepším, než zrovna se mnou. Vždyť se podívej, já žiju tím nejobyčejnějším životem, zatímco ty jsi světová hvězda, jsi zvyklej na úplně jiný věci. Já ti nemám co nabídnout, Harry," řekla mu sklesle a ramena se jí svěsily. Harry ji chtěl obejmout, ničilo ho, co mu právě řekla. Protože neměla pravdu ani v nejmenším.

„Podívej se na mě," vyzval ji, když svůj pohled stočila na podlahu. Chvilku jí trvalo, než se přiměla se mu znovu podívat do očí.

„Řeknu ti to znovu a klidně ti to budu opakovat každý den, dokud mi neuvěříš. Já. Přijel. Za tebou," zdůraznil svá slova. „Přečetl jsem tvůj deník, našel jsem tě a teď bych tě opravdu chtěl poznat, pokud mi to dovolíš. A i když možná žiješ ten nejobyčejnější život, přeju si bejt jeho součástí. A opravdu nemám na práci nic lepšího, Sabine, než se právě teď válet v posteli a koukat s tebou na filmy."