Dear Harry

TŘI

Harry zastavil na parkovišti před menším panelovým domem, kde bydlel. Vzal si všechny věci z auta a zamířil dovnitř. Výtahem vyjel do třetího patra, pozdravil sousedy z vedlejšího bytu, kteří zrovna vycházeli, a odemknul dveře od toho svého. Zarazila ho jedna věc; nebylo zamčeno na tři západy jako obvykle, dveře byly jen zabouchnuté. Zamračil se, přece si jasně vzpomínal, že dnešní ráno pečlivě zamykal.

Od posledního incidentu s fanoušky, kteří se mu vloupali do bytu a ukradli pár jeho osobních věcí, se musel přestěhovat. O jeho novém bytě zatím nikdo nevěděl, za což byl opravdu rád. Harry nehodlal nic riskovat, a tak si vždycky pečlivě zamykal. Proto byl značně vyděšený, když zjistil, že jsou dveře jen zabouchnuté.

Ostražitě vešel do bytu a do ruky si vzal železnou lžíci na boty, která ležela vedle botníku, aby měl alespoň něco na ochranu před případným zlodějem. Zaslechl nějaké zvuky z kuchyně, a tak se tam hrdině vydal, lžíci na boty pořád pevně držíc v ruce. Měl strach, dech se mu zrychloval a kroky zpomalovaly. Uvažoval, že se rychle otočí zpátky ke dveřím a zbaběle z bytu uteče, ale nakonec si to přísně zakázal. Jestli v jeho bytě někdo je, zaplatí za to.

Opatrně a pomalu překročil práh kuchyně. Naskytnul se mu pohled na dívku s dlouhými blond vlasy, které jí splývaly skoro až k pasu. Její hubené tělo zahalovalo pouze krajkové spodní prádlo a zástěra na vaření, zavázaná okolo jejího pasu. Právě se skláněla nad plotnou a něco si tichounce prozpěvovala.

„Panebože, vidělas mě," vydechnul si Harry úlevně a pustil železnou lžíci na zem. Ta se s řinčením rozplácla na kovové dlažbě. Byl to tak příšerný zvuk, že se lekl i sám Harry. Blondýna leknutím vyskočila skoro metr a půl do vzduchu, rozhodně nečekala, že Harry přijde tak brzy a tak nepozorovaně.

„Harry!" vyjekla polekaně a skoro na sebe strhla pánvičku s kuřecím masem, které právě opékala. „Mohl jsi aspoň zakřičet, že tu jsi. A ne sem takhle potichu vpadnout!" zamračila se na něj a uštědřila mu několik ran do ramene. „Je to můj byt, nečekal jsem, že tu někdo bude!" vyštěkl na ni na obranu a mnul si zasažené rameno. „Co tu vůbec děláš?" zeptal se jí nepříjemně, přičemž si ji prohlížel od hlavy až k patě.

„Přišla jsem tě navštívit," pokrčila rameny s drobným úšklebkem a otočila se k pánvi, aby promíchala maso. Na jejím přízvuku bylo znát, že není zdejší.

„Nemůžeš sem chodit jen tak, aniž bys mi něco řekla," povzdechnul si Harry. Tentokrát pohledem sklouznul na její tělo. Líbilo se mu, líbilo se mu i to jemně růžové krajkové prádlo, které měla na sobě. „Promiň, myslela jsem, že budeš mít radost," blondýna se zatvářila provinile a přešla blíž k němu. Její paže se obmotaly kolem jeho krku, čímž si ho přitáhla blíž k sobě. Chtěla ho políbit, ale otočil hlavu na stranu, a tak její rty přistály na jeho tváři. Zamračila se, nechápala, co mu zase přelítlo přes nos. Věnovala mu tázavý pohled, očima se ho ptala, co se děje.

„Jsem unavenej, půjdu si lehnout," odpověděl jí, aniž by musela cokoliv vyslovit. „Ale-ale co jídlo? Nic si nedáš?" „Promiň, Monique. Můžeš tu dneska přespat, pokud nemáš kam jít," nepatrně se na ni usmál a zmizel ve své ložnici spolu s věcmi, které si přivezl ze studia. Monique se za ním zmateně dívala, její koutky úst se svěsily dolů. Byla smutná, že si s ní Harry nedá večeři.

Poznali se před pěti lety v Marseille, když Harry ještě koncertoval s celou skupinou. Do Marseille zavítali v rámci jejich evropského turné a pobyli tu skoro dva týdny, což bylo rozhodně nezvyklé. Ale Harry si nestěžoval – Francie měla velmi krásné ženy. Monique ho okouzlila. Pracovala v místní kavárně jako baristka a neměla moc peněz. Práce jí moc nevynášela, veškerý její plat šel na pronájem jednoho pokoje v ubytovně, a tak skoro neměla z čeho žít. Dalo by se říct, že se Harry Monique ujal. Vzal ji s sebou do Anglie, platil ji jako svou společnici a naučil jí anglicky. Nechal ji přespávat ve svém bytě bezmála čtyři roky a zajistil jí práci v kosmetické firmě, což Monique vážně bavilo.