Dear Harry

ČTYŘI

Probudil se až moc brzo; budík ukazoval pět hodin ráno. Byla ještě tma, ale slunce mělo vyjít každou chvilku. Do ložnice prostupovalo světlo pouličních lamp skrze žaluzie, které včera zapomněl zatáhnout.

Vedle něj ležela Monique, tichounce oddychovala a naprosto tvrdě spala. Její nahé tělo bylo zakryté peřinou, tiskla si ji k sobě, a tak z ní Harrymu zbyl jen malý kousek.

Litoval toho, že Monique včera neodmítl, vůbec nechtěl, aby to takhle skončilo. Neviděli se už přes měsíc, a proto ho překvapilo, když se objevila u něj doma. Většinou k němu chodila vždy, když potřebovala peníze, nebo neměla kde přenocovat, a on ji u sebe pokaždé nechával. Ve většině případech to skončilo takhle; vyspali se spolu, on se ráno vypařil, a když se večer vrátil domů, byla pryč.

Unaveně si promnul oči a vzepřel se do sedu. Chvíli se rozkoukával po ložnici a pak se rozhodl zamířit ke skříni, odkud si vzal modré boxerky, bílé triko a černé upnuté džíny. Společně s oblečením zamířil do koupelny, která byla hned vedle jeho ložnice, a zamknul se. Vstoupil do sprchového koutu, pustil na sebe studenou vodu a nechal ji téct. Brzo mu byla zima, třásl se po celém těle a drkotaly mu zuby. Studené kapky vody smáčely jeho nahé tělo, obtahovaly vzory jeho tetování a způsobovaly mu husí kůži. Ale on to miloval, byla to jeho každodenní rutina a jediný způsob, jak se zaručeně probudit.

Po několika minutách zvýšil teplotu vody, už tu studenou nemohl vydržet. Chvilku zápasil s kohoutkem, nemohl najít tu správnou teplotu, a tak s ním otáčel po milimetrech, než konečně dostal to, co chtěl.

Sprchoval se dlouho, bezmála přes půl hodiny, a když zastavil vodu a vylezl ze sprchového koutu, koupelna byla celá v mlze. Popošel k zamlženému zrcadlu a ručníkem ho otřel, aby mohl zhlédnout svůj odraz.

Ledabyle si vysušil vlasy suchým ručníkem, přičemž druhým si osušil tělo. Rychle si na sebe oblékl oblečení, které si připravil na nízkou skřínku vedle sprchového koutu a opustil koupelnu.

Monique se ještě neprobudila, a tak měl čas se nepozorovaně vypařit z bytu. Vzal si s sebou jen nějaké peníze, deník té dívky a klíče od bytu a od auta. Ještě než odešel, hodil pár desetilibrových bankovek na stůl, o kterých doufal, že už tam nebudou, až se vrátí.

Vyběhl ven na téměř prázdné parkoviště, kde stál jeho černý Range Rover, do kterého si nastoupil. V mžiku nastartoval a zběsile vyjel ze své čtvrti. Měl v plánu jet až na samý konec Londýna, tam, kam jezdíval vždycky, když měl náladu pod psa. Našel si tam klidné místo vysoko na vyhlídce s rozhlednou, na jedné z laviček uskupených tak, abyste měli výhled na celé pulzující město.

Cesta tam trvala dlouhých čtyřicet minut, a tak se rozhodl zastavit se pro snídani do fast foodu, než se vydá napříč celým městem. Nechtělo se mi vylézat z auta, takže jen líně popojel k okýnku a pohodlně si objednal z auta. Zaparkoval kousek od fast foodu, začal jíst snídani a při tom si otevřel deník na stránce, kde naposled skončil.

9. 10. 2016

Drahý Harry,

Není den, kdy bych na tebe nemyslela. Chtěla bych ti toho tolik říct, ale přesto nenacházím slova.

Kdybys tu teď stál, přímo přede mnou, pochybuji, že by ze mě vyšlo něco víc než jen nesmyslné zamumlání slova, které ani neexistuje.

Nejspíš bych ti skočila do náruče. Moje ruce by se spojily za tvým krkem a moje hlava by skončila na tvém rameni. Držela bych tě jako kdybych tě už nikdy neměla pustit. Jako by na tom závisel celý můj život. Tiskla bych se k tobě a pořád dokola opakovala, jak moc tě miluju.