DVACET DVA

486 40 11
                                    

JEHO OČIMA

V kavárně bylo hlučno. Jednak díky několika desítkám hlasů všech zákazníků a jednak díky hlasitým dopadům dešťových kapek na skla kavárny.

Harry už tu seděl dlouho, ale tentokrát měl naproti sobě společnost. Díval se do jejích zelených očí snad celou věčnost, měly něco do sebe. Doufal, že mu objasní alespoň některé věci, kterým v deníku nerozuměl a také doufal, že bude ochotna mu všechno říci. Zatím to ale vypadalo, že se chystá odejít při první příležitosti, která se jí naskytne.

„Jak dlouho se tu chceš zdržet?" na krátký okamžik na něj upřela své smaragdy a pak pohlédla zase ven, dívajíc se na déšť.

„Tak dlouho, jak budu chtít, můžu si vybrat," zalhal. Věděl, že se bude muset dřív nebo později vrátit zpátky do Anglie, aby dokončil své album. Bohužel podepsal smlouvu s určitými pravidly, která musel striktně dodržet. A ať chtěl nebo ne, bylo to fér.

„Je ti jasný, že tohohle budeš litovat, viď že?" zeptala se ho odměřeně. „Proč bych toho měl litovat?" nechápavě se zamračil, vůbec jí nerozuměl.

„Jsem jenom obyčejná holka s obyčejným životem. Nejsem jako ty, nemám takový talent, nemám fanoušky, nejsem úspěšná... nemám nic. Jenom svůj obyčejnej a nudnej život," pokrčila rameny a znovu s ním navázala oční kontakt. Dívala se na něj nedůvěřivě, přestože skrze deník mu plně důvěřovala. Musel uznat, že si trochu protiřečí.

„Možná je to přesně to, co mě zajímá. Přestaň mi říkat, že jsem tu zbytečně, kvůli tomuhle jsem rozhodně nepřijel. Víš, jakou práci mi dalo tě najít? Prožíval jsem to všechno s tebou, všechny ty popsaný stránky mi něco daly. A teď se díky nim na svět dívám jinak. Klidně si mysli co chceš, ale já tady nejsem jen tak, neletěl jsem sem, abych tě našel a tys mi řekla, ať odletím zase zpátky domů, protože máš obyčejnej život a jsi jenom obyčejná holka. Protože i kdybys byla, pro mě jsi ta, která mi dala svůj deník a aniž by měla sebemenší důvod mi věřit, přesto mi věřila. Samozřejmě, že máš na výběr, jestli mi budeš věřit i teď, v realitě, a já ti do toho nemůžu mluvit... takže, jak se rozhodneš?"

Na pár vteřin mezi nimi panovalo ticho. Sabine těkala očima po místnosti a Harry trpělivě čekal na její odpověď. V duchu se modlil, aby se rozhodla správně.

„Bojím se, že budeš zklamaný, až mě poznáš. Ale pokud se ptáš, jestli ti věřím i v reálném životě, tak ano. Nevybrala jsem si tě jen tak, Harry," pousmála se, přičemž se znovu podívala ven. Harry ji napodobil a všimnul si, že už konečně přestalo pršet.

„Chci tě vzít na moje oblíbený místo," řekla s úsměvem a vstala od stolu. Harry na ni jen ohromeně zíral, avšak donutil se vstát taky.

„Půjdeš?" její úsměv se ještě rozšířil. „Moc rád," přikývnul a oplatil jí nadšený úsměv.

Jakmile se za nimi zavřely dveře kavárny, praštila je do nosu vůně deště. Obloha se umoudřila, pořád sice byla tmavě šedá, ale vypadalo to, jako by se všechny věci měly udělat lepšími.

Harry se rozhlédl po prázdném náměstí a zcela jistě věděl, že už teď to tu miluje. Majestátně se tyčící katedrála ho znovu ohromila svojí krásou, stejně tak i domy stojící kolem náměstí.

Avšak nejvíce ho ohromovala dívka, která nejistým krokem kráčela před ním a každých deset vteřin se za ním ohlédla, jestli ji stále následuje.

„Tohle je šílený," pronesla najednou skrze smích. „Možná trošku," potvrdil Harry s úšklebkem a popoběhnul, aby mohl jít vedle Sabine. „Ale rozhodně už jsem zažil šílenější věci," ujistil ji.

„Mně se teda nic podobnýho ještě nestalo. Myslela jsem, že se dřív vdám a budu mít děti, než budu mít šanci s tebou mluvit."

„Tohle mi mělo lichotit?"

„To, že jsem ti věnovala celej svůj deník, by měla být dostatečná lichotka."

„To je pravda. Moc si toho vážím."

Usmíval se. Po dlouhé době se nenuceně a opravdově usmíval. Stejně jako ona, dívka, kterou toužil poznat víc a víc.

Musel uznat jednu věc. Rozhodně netušil, že Sabine bude mít tak nádherný úsměv.

>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>

Jsem zpět s novým dílem!

Byla bych ho napsala už dříve, ale mám teď na psaní tak málo času, že jsem ráda, když se k němu dostanu alespoň na půl hodiny.

Doufám, že se vám příběh stále líbí. Dejte mi vědět v komentářích ;)

All the love S.xx

Dear HarryKde žijí příběhy. Začni objevovat